Užití skla v interiéru

10. prosince 2013

Partneři sekce:

Sklo bylo a je v interiéru velmi často využívaným materiálem. Vzdušné a elegantní, masivní a těžké, ale nikdy pouze stroze praktické a funkční. Spojuje v sobě výborné užitné vlastnost a estetickou atraktivitu, a proto má v bytovém designu své stálé místo.

Díky novým technologiím získává tento materiál lepší vlastnosti – moderní tvrzené či kalené sklo je pevnější a méně křehké, odolné vůči mechanickému poškození či působení chemikálií. Je možné ho různě povrchově upravovat, dekorovat a kombinovat s jinými tradičními materiály. Díky možnostem, které nabízí, ho lze zpracovávat do jedinečných tvarů a barevných odstínů, využít lesku i matu, plasticity povrchu a podobně.

Použít sklo v interiéru jako fixní dělící příčku, optický předěl, stěny sprchového koutu nebo schodišťové stupně není již nic neobvyklého. Stejně jako skleněné obklady stěny za kuchyňskou linkou, stolní či dokonce pracovní desky různých rozměrů a tloušťky, dekorativní dveřní výplně z pískovaného, leptaného či broušeného skla. Ovšem nabízí se i další nové možnosti – novinkou již nejsou skleněná otopná tělesa či mozaikové obklady do koupelen.

Designéři i umělci mají však stále na paměti základní a nejdůležitější funkci skla – schopnost propouštět světlo a dodat prostoru vzdušnost a lehkost. Je tedy nadále vyhledávaným materiálem pro výrobu stínidel osvětlení – lustrů či lamp, které se tak stále častěji stávají současně i uměleckým artefaktem či ceněným originálem.

Známé jsou vitráže L. C. Tiffanyho, skleněné dílky spojované navzájem kovovými pásky. Základem jejich výroby je fusing – tedy spékání plochého tabulového skla, avšak přímo, bez kovových pásků. Tuto starou techniku využívá například Ateliér JMG k výrobě dekoračních předmětů, paravánů, obkladů, dveřních výplní, obrazů či příček. V kombinaci s osvětlením se skleněné stěny stávají obrazem, vitráže získávají naopak funkci svítidla.