Anketa: Národní muzeum v novém?

Národní muzeum prochází velkou rekonstrukcí a nedávno vyhlásilo architektonickou soutěž na své expozice. Vybraný architekt by měl být silnou osobností, aby spolu s dalšími odborníky z muzea vytvořil moderní instituci. Ptali jsme se na názor na jeho novou podobu odborníků a také na jejich zkušenosti ze zahraničí, kde muzeum dobře funguje.

Otázka: Jak by mělo moderní muzeum vypadat?

Michal Stehlík
historik, slovakista, náměstek ředitele Národního muzea, předseda poroty soutěže

Moderní muzeum musí propojovat prezentaci autentických sbírkových předmětů s mnoha dalšími aspekty. Přinášet souvislosti vývoje člověka, dějin i přírody. Umožnit ve svých prostorách nejen vzdělání a poučení, ale i oddych a zábavu. Oslovit všechny generace, stejně jako návštěvníka „domácího“ i zahraničního. Moderní muzeum je kulturním centrem, které tyto aspekty propojuje. Využívá jak nejmodernějších technologií, tak konfrontace se skutečným originálním artefaktem, který uchovává pro budoucnost. To vše navíc s nutností originální práce s prostorem, barvou, zvukem a dalšími smysly člověka. Tento přístup na světové úrovni zvládají velká americká muzea, ve Velké Británii např. British Museum, nebo některá severská muzea. Ve světě internetu a rychle vyměňovaných informací by mělo být muzeum jistým centrem „pozastavení času“ a zamyšlení. Na jedné straně může využívat technologie a např. budovat tzv. e-sbírky a virtuální muzea, na straně druhé musí být jeho podstatou hmotný předmět. Současný svět není přece jen svět internetu, ale i věcí, které nás obklopují, spoluurčují náš život a jsou námi využívány, tvořeny.

Roman Brychta
architekt a pedagog

Muzeum musí být především otevřenou institucí. Expozice by měla nabídnout maximální přístupnost, přehlednost, interaktivitu s návštěvníkem a kvalitní výběr exponátů z depozitáře. Ne vždy musí být vše vystaveno. Expozice by se měly obměňovat. Aktivní práce kurátorů s architekty a výtvarníky by tedy neměla probíhat jen na začátku velké rekonstrukce budovy a tvorby nové expozice, ale během dalšího provozu. Součástí týmu pro expozice musí být od samotného počátku nejen dobrý architekt, ale i dobrý grafik, výtvarník a technolog pro AV media.

Muzeum by mělo kromě vlastní expozice nabídnout i místa k občerstvení, relaxaci, hře. Nejhorší je, když se otevře nové muzeum, kde se počítá s tím, že tam rodiny stráví celý den, a vy se nemáte kde občerstvit. U nás je to tím, že pokud je projekt financován z dotací, nelze tyto provozy do těchto institucí umístit. Automaty s limonádou a bagetou to opravdu nenapraví.

Moje poslední zkušenost z návštěvy muzea byla na společné studijní cestě se studenty z UMPRUM v Londýně. Navštívili jsme The British Museum, kde je vstup zadarmo. Bylo tam plno lidí. Nepotkal jsem tam kustoda, který by okřikoval návštěvníky, že jsou moc blízko exponátům apod. Na exponáty, na které bylo možno sahat, se sahalo. Vzácné byly za sklem. V muzeu bylo několik občerstvení včetně restaurace. Takže pokud vám v muzejní restauraci chutná, jdete třeba do muzea jen na oběd či pozvete někoho na večeři a při té příležitosti svému hostu ukážete třeba Rosettskou desku…

Jaroslav Wertig
architekt, náhradník poroty soutěže

Soutěž je podle mě specifická ani ne tak tématem muzeální expozice, která má na desetiletí určit způsob prezentování sbírek a práce Národního Muzea. Je specifická podle mě tím, že má funkčně a významově propojit dvě budovy muzea, Schulzovu neorenesanční a Pragerovu modernistickou do jednoho celku. Ze strany architektů je negativně vnímáno, že každá z budov je teď rekonstruovaná zvlášť podle dílčích projektů. Není jasné, zda někdo zásadně a nepředpojatě zvážil místo každé z budov v tomto spojení. Myslím, že je cítit obava, zda není bývalé Federální shromáždění v pozici jakéhosi funkčního přívěsku, provozního zázemí, kam se budou situovat doplňkové funkce. Zda není Pragerova budova obětí tendenčního hodnocení architektury nedávné minulosti? Z dostatečného odstupu se totiž může její experimentální, novátorský a odvážný koncept jevit hodnotnějším architektonickým počinem než Schulzova aplikace dobových kánonů. Snažili jsme se tedy nastavením zadání v rámci možností otevřít prostor pro zásadnější revizi identity Národního muzea sídlícího napříště ve dvou zcela odlišných stavbách.

Text: Kateřina Kotalová

Foto: archiv respondentů, Národní muzeum