vlk evropský

EU snížila status ochrany vlků. Naruší to evropský ekosystém?

Na konci roku 2024, konkrétně 3. prosince, byla odhlasována změna statutu ochrany evropského vlka z „přísně chráněný“ na „chráněný“, což je potenciálně pouze začátek změn, které by za několik let mohly tento druh zvířat dostat zpět na seznam zvířat, která je možno utrácet nebo lovit.

Stovky vědců a akademiků údajně v současné době podepisují vědecká prohlášení o ochraně vlků a úloze vlků při obnově ekosystémů ve snaze rozhodnutí zvrátit či zabránit dalším změnám v ochraně vlka. Proč se jeden z největších evropských úspěchů proměnil v noční můru?

Vlk, jádro všech problémů

Návrat zvířete, které bylo kdysi lidskou činností posláno na samotný pokraj vyhynutí, by byl obvykle důvodem k oslavě, zejména pokud jde zčásti o kampaň na ochranu přírody podporovanou politikou EU – a nejinak tomu zpočátku bylo i u vlčích smeček. Velmi brzy se však stali ožehavým tématem, které rozděluje společnost a vyvolává bouřlivé debaty, ve kterých, bohužel, všichni mají tak trochu pravdu.

Z těch nejběžnějších – ochránci přírody chválí dopad vlků na životní prostředí a jejich ekologické přínosy, pro některé farmáře je ale návrat evropského vlka vnímán jako problém. Mnozí se s jejich přítomností nemuseli potýkat desítky let, pokud vůbec, a adaptovat se na novou realitu může být obtížné a stresující. Obavy panují zejména kolem ztráty dobytka, který je pro mnohé zdrojem obživy. Podle vládních statistik bylo v roce 2020 ve Francii zabito přes 11 000 ovcí a koz.

Farmáři jsou sice finančně kompenzováni za své ztráty, ale někteří tvrdí, že to nestačí a neřeší to jádro problému. Na to jim samozřejmě ochránci vlků říkají, že jednoduchým řešením je nasazení elektrických ohradníků, psů na hlídání dobytka a častější přítomnost lidí – ale s tím ne všichni farmáři souhlasí a odvolávají se na vysoký počet šelem, které napadají stáda, a na vedlejší dopady elektrických plotů, které mohou omezit či zranit jiná zvířata, například jeleny.

Proč vlky potřebujeme?

Přítomnost vlků má tzv. kaskádový efekt na celý ekosystém – regulují populace býložravců, jako jsou jeleni a srnci, což zabraňuje jejich přemnožení a následnou devastaci vegetace. Díky tomu se mohou obnovovat lesy, růst mladé stromy a keře a vytvářet prostor pro další druhy rostlin i zvířat. Vlci také pomáhají udržovat zdraví zvířecích populací tím, že loví slabé, nemocné nebo staré jedince, což zlepšuje genetickou odolnost kořisti.

Jako příklad může posloužit úspěšné obnovení populace vlků v Yellowstonském národním parku, které vedlo nejen ke snížení počtu jelenů, ale i ke zlepšení stavu řek a mokřadů díky omezenému spásání vegetace. To přilákalo nové druhy ptáků, savců i hmyzu. Vlci tedy nepřímo podporují biodiverzitu a stabilitu ekosystémů, což z nich činí nepostradatelnou součást zdravé přírody.

Směrnice pro srandu králíkům?

Změna ochrany vlka umožní změnit směrnici o stanovištích, aby zmírnila ochranu druhu, které lze podle současných pravidel usmrcovat pouze za určitých okolností, například pokud existuje riziko ohrožení veřejného zdraví nebo pokud počty na konkrétním území dosáhly příznivého stavu. Tato směrnice byla zavedena v roce 1992 a je základním kamenem politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti.

Členské státy jsou ze zákona povinny se touto směrnicí řídit, ale v nedávné době došlo k významným incidentům, kdy tomu tak nebylo – například v loňském roce úřady ve Švédsku daly lovcům zelenou k zabití 75 vlků z celkové populace odhadované na 460 kusů. Podobně na konci dubna loňského roku přijala bavorská vláda dekret, který umožňuje lovcům zabít hned několik vlků, když je v oblasti napaden dobytek. Předtím mohl být utracen pouze konkrétní vlk, který byl za útok zodpovědný, nyní jich lze zastřelit několik. Situace došla tak daleko, že politická strana Markuse Soedera, ministerského předsedy Bavorska, vyzvala k vymýcení vlka v zemi.

Hon na čarodějnice

Z vlka se tak v posledních letech stal více než jen symbol úspěchu nasazení zvířete zpět do volné přírody. Stal se z něj politický symbol, téma, se kterým politické strany útočí na svoje voliče, kterým vráží klín mezi městskou a venkovskou část populace. A právě v politice je nejvíce patrné, že vlastně vůbec nejde o vlka jako takového. Každé čtyři roky se v zemích, které tento problém „řeší“ téma vlka objeví – a sotva skončí volby, opět se na něj zapomene.

Popularizace a politizace tématu s sebou ovšem přináší další problémy. Farmáři přímo zasažení vlčí populací potřebují více než jen sliby, což lze nejlépe ilustrovat na aktuální situaci na jihu Evropy. Před třemi týdny byly na schody radnice v Ponga na severozápadě Španělska umístěny dvě useknuté vlčí hlavy. Minulý rok pro změnu bylo nalezeno devět záměrně otrávených vlků v národním parku v Itálii – a nemuselo přitom jít přímo o problém vlka jako takového, protože soužití velkých šelem a lidí se v Itálii dostalo do centra pozornosti poté, co medvěd v roce 2023 zabil běžce v regionu severního Trentina.

Dokážeme koexistovat?

Když odhlédneme od politické sféry, odborníci mají názor poměrně jasný – zákony i řešení jsou vnucovány shora dolů, tedy od směrnic a zákonů k lidem, ale navrhují je lidé, kteří s těmito masožravci nežijí a kteří situaci na venkově nerozumí. Mnohem vhodnější by bylo přestat dotčené skupiny lidí vyčleňovat z debat, ale reálně je vyslechnout a aktivně zapojit. Řešením by mohlo být i využití vlka jako prostředku pro redistribuci a rozvoj venkovských oblastí, což by ale zároveň mělo jít ruku v ruce s přijetím přítomnosti velkého predátora v okolí chovatelů zvířat.

A to je samozřejmě ta těžší část. Pokud by se ale podařilo změnit tento pohled lidí, například za pomoci vyšších platů, materiálních i lidských zdrojů nebo i vzděláváním, jak tuto situaci zvládnout, mohli bychom se v budoucnu dostat až k nulovým konfliktům. Ostatně naši předkové žili bok po boku s vlky, rysi i medvědy a situaci zvládali. To jen my jejich zkušenosti předávané z generace na generaci zapomněli.

Námět: EuronewsGreen, České noviny