Fasáda Nové scény – šance pro mladé architekty

Národní divadlo před časem obrátilo kormidlo a změnilo kurs plavby. Jinak řečeno, změny nastaly díky novému vedení nejen v dramaturgii programu, ale také v přístupu k této donedávna mastodontí organizaci. Důkazem toho je i Changing the Face – ideová soutěž na změnu fasády budovy Nové scény od Karla Pragera. Jejím cílem není ani tak změna fasády jako spíš propagace moderní architektury a rozvíření diskuse o architektuře ve společnosti.

„Po navrácení Nové scény pod správu Národního divadla jsme otevřeli budovu divákům a nabídli zcela nový program. Nová scéna ožívá, proto jsme proces doplnili podtitulem Začínáme z gruntu. Zajímalo nás, jak by Novou scénu vzali z gruntu mladí architekti. Forma ideové soutěže rozvazuje tvůrcům ruce a jejich návrhy jsou skvělé,“ řekl Štěpán Kubišta, ředitel Nové scény. Soutěž oficiálně vyhlásila loni v září společnost DuPont s cílem podpořit nadané a nadějné mladé architekty, zúčastnit se mohli i studenti architektury. Jedinou podmínkou bylo využít materiály, které vyrábí firma DuPont. „Ani jsme nečekali, že návrhy budou propracované,“ zhodnotil výsledky Zdeněk Lukeš, předseda poroty a historik architektury, když představoval vítěze soutěže.

Dynamické fasády
Vítězem se stal Jiří Matura. Podle autorské zprávy je návrh transformací „fasády 60. let, složené z rastrových elementů, a jeho posunem do 21. století prostřednictvím zakázkové sériové výroby, kde každý jednotlivý prvek může být odlišný od toho druhého. Současné výrobní procesy takovou výrobu umožňují, stejně jako materiál corian, který je vhodný jak k frézování, tak i laserovému řezání“. Vznikla tak dynamicky působící fasáda s elegantním ornamentem, která plynule přechází od průhledné části v místě kanceláří po uzavřenou na místě sálu. Fasádní panely uzavřené na části by navíc byly doplněny LED panely umožňujícími mediální zobrazení.

Druhé místo patří ateliéru Mimosa, který přispěl rovněž zajímavým návrhem fasády jako dynamického prvku, jenž má upoutat pozornost k divadlu a přilákat obecenstvo. Jde o fólii, kterou by objekt Nové scény byl obalen, a přitom by původní fasáda zůstala neporušena. „Nosný systém je tvořen lany, která objekt obepínají a přichycují tak tyvekový obal ke stávající fasádě. Obal je obepínacími lany členěn na segmenty – polštáře,“ popisuje autorská zpráva. Tvar polštářů je regulován tlakem vzduchu a umožňuje změny jejich tvaru, a tím i celé fasády.

Polštářová fasáda by zároveň představovala interaktivní prvek, na který by se promítaly upoutávky na představení, videoartové performance nebo příběhy na principu kinoautomatu, jehož vývoj by mohli diváci ovlivnit svým rozhodnutím přímo na místě, respektive přes internet.

Architekti také zmínili snahu o oživení piazzety za Novou scénou prostřednictvím těchto aktivit. Možná by stačilo odstranit zákaz jízdy na skateboardech, který tam stále je, a piazzetta by ožila ihned. To by jistě také naplňovalo heslo Nové scény o začátcích z „gruntu“.

Nedotknutelnost díla
Třetí návrh nazvaný Framing od ateliéru COLL COLL architekta Vítězslava Dandy vychází z přesvědčení, že stávající budova od Karla Pragera je natolik výjimečná a zajímavá, že stojí za to ji zdůraznit. Budovu proto navrhují architekti pouze zarámovat.

Rám by byl tvořen z příhradové konstrukce obalené poloprůhledným corianem a sloupy tohoto rámu by sloužily jako výtahové šachty pro návštěvníky. Návštěvníci by se tak dostali na rampu a otevřel by se jim jiný pohled na Novou scénu i Národní divadlo. V doslovném smyslu i obrazně. Rám by měl být umístěn až na okraji chodníku a mohl by být rozebíratelný. Bylo by tak možné ho sestavit před nějakou další „kontroverzní“ stavbou, na kterou je vhodné veřejnost upozornit.

Všichni vítězové se shodli na tom, že stávající budova od Karla Pragera je přínosem pro českou architekturu, a drželi si různou míru odstupu. Přesto jsou možná vůči laické veřejnosti v menšině. Diskuse o budově se strhla i při tiskové konferenci, kde museli architekti vyvracet mylné přesvědčení většiny veřejnosti, že architekt Prager byl členem KSČ, a proto získal zmíněnou zakázku. Ve skutečnosti šlo o to, že po různých dohadech nebyl přijat návrh architekta Pavla Kupky a stranické orgány na poslední chvíli přesvědčil o kvalitě svého návrhu Karel Prager. Od studie k realizaci i díky jeho úsilí uplynuly pouhé dva roky – stavba tedy vznikla na komunistickou éru skutečně v rekordním čase.

Výstavu o historii celého průběhu výběru architekta i přihlášené návrhy do soutěže si lze prohlédnout na již zmíněné piazzetě za Novou scénou.

Iva Nachtmannová
Vizualizace: DuPont

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.