Grónsko taje rychleji, než jsme předpokládali. Co to pro nás znamená?
Dle nových studií Grónská ledová čepice údajně ztrácí v důsledku klimatické krize v průměru 30 milionů tun ledu za hodinu, což je o 20 % více, než se dříve předpokládalo. Někteří vědci se proto obávají, že tento dodatečný zdroj sladké vody vylévající se do severního Atlantiku by mohl znamenat zhroucení oceánských proudů, tzv. Atlantické meridionální cirkulace (Atlantic meridional overturning circulation, zkráceně Amoc), což by mělo vážné důsledky pro lidstvo.
Velká ztráta ledu z Grónska v důsledku globálního oteplování byla zaznamenávána po celá desetiletí. Dosud používané techniky, jako je měření výšky ledového příkrovu nebo jeho hmotnosti pomocí gravitačních údajů, jsou dobré při určování ztrát masy, která končí v oceánu a zvyšuje hladinu moře – nedokážou však věrohodně zachytit celkový ústup ledovců, které svým objemem leží většinou pod hladinou moře v úzkých fjordech kolem ostrova.
V nedávné studii publikované v časopise Nature byly analyzovány satelitní snímky (ze satelitů jako je CryoSat ESA a Copernicus Sentinel-1 Evropské unie) s cílem určení koncové polohy mnoha grónských ledovců, každý měsíc, po časový úsek od roku 1985 do roku 2022. Za pomoci umělé inteligence tak došlo k zmapování více než 235 000 koncových poloh ledovců za 38 let v rozlišení cca 120 metrů.
To ukázalo, že grónský ledový příkrov ztratil na svých okrajích od roku 1985 plochu asi 5 000 km2 ledu, což odpovídá mase čítající bilion tun ledu. Nejnovější aktualizace z projektu, který shromažďuje všechna ostatní měření grónského ledu, zjistila, že od roku 2003 se každý rok ztratilo 221 miliard tun ledu. Nová studie však přidává dalších 43 miliard tun ročně, takže celková ztráta činí asi 30 milionů tun za hodinu. Průměrně.
Tým vědců zaznamenává výstupy ze satelitních zkoumání v tzv. Ice Sheet Mass Balance Intercomparison Exercise (IMBIE), které financují ESA a NASA. IMBIE je široce používáno, včetně Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), k pochopení klimatické krize a reakci na ni.
Tání ledovců – prozatím – vyvrcholilo v roce 2019, kdy ledové příkrovy Grónska a Antarktidy ztratily ohromujících 612 miliard tun ledu. Bylo to způsobeno letními vedry v Arktidě, které vedly k tomu, že v tomto roce bylo jen z Grónska ztraceno rekordních 444 miliard tun ledu. Antarktida ztratila 168 miliard tun ledu – což byl šestý nejvyšší úbytek v historii.
Tání polárních ledovců způsobilo od roku 1992 nárůst globální hladiny moří o 21 mm. Úbytek ledu z Grónska je zodpovědný za téměř dvě třetiny (13,5 mm) tohoto vzestupu a ztráta ledu z Antarktidy je zodpovědná za třetí třetinu (7,4 mm).
Mořské proudy v ohrožení?
Změny kolem Grónska jsou přitom ohromné a dějí se všude – téměř každý ledovec za posledních několik desetiletí ustoupil. Když pak tato masa sladké vody skončí v oceánu, logicky to má důsledky. Již v předcházejících letech přitom bylo známo, že Amoc je nejslabší za 1600 let, v roce 2021 výzkumníci navíc zaznamenali varovné signály bodu zvratu. Studie navíc naznačují, že by mohlo ke kolapsu Amoc v nejhorším případě dojít již v roce 2025. Obdobně se vědci domnívají, že značná část samotného grónského ledového příkrovu je blízko bodu zvratu nevratného tání, masa takto odtátého ledu by odpovídala 1 – 2 metrům vzestupu hladiny moře.
Nyní proto panují obavy, že jakýkoli další zdroj vody by mohl sloužit jako ‚bod zvratu‘, který vyvolá kolaps Amoc v plném rozsahu, naruší globální vzorce počasí, ekosystémy a globální potravinovou bezpečnost. Sladká voda z ústupu ledovců v Grónsku však v současnosti není zahrnuta v oceánografických modelech. Příliv méně husté sladké vody do moře zpomaluje obvyklý proces, kdy těžší slaná voda klesá v polární oblasti a pohání Amoc.
Kolaps Amoc by měl dalekosáhlý dopad na Spojené království, západní Evropu, části Severní Ameriky a oblast Sahelu, kde by mohl být vážně narušen západoafrický monzun. Zda je tento dříve nezjištěný zdroj sladké vody dostatečně velký, aby došlo ke změně systému a proudění závisí na tom, jak blízko k bodu zlomu Amoc momentálně jsme.
Další vědci znalí problému ovšem možnou hysterii mírní – ačkoli došlo na přelomu století ke skokové změně v ústupu ledovců, tempo úbytku ledu je od té doby stabilní a údajně je stále pod úrovní potřebnou k narušení Amoc.
K čemu je třeba znát úbytek ledu?
Objev dodatečné ztráty ledu je důležitý pro výpočet energetické nerovnováhy Země, tj. kolik dodatečného slunečního tepla Země zachycuje kvůli lidmi způsobeným skleníkovým plynům. Roztátí 1 tuny ledu vyžaduje hodně energie. Pokud tedy chceme pro Zemi velmi přesné energeticky vyvážené modely, toto jsou čísla, se kterými musíme počítat.
Ledovce analyzované ve studii již byly většinou pod hladinou moře, takže ztracený led byl nahrazen mořskou vodou a neovlivňoval přímo hladinu moře. V současné době se však vědci klaní k názoru, že je třeba kalkulovat i s tímto letem – téměř jistě to má nepřímý účinek tím, že umožňuje ledovcům zrychlit své tání. Pro lepší představu si představme fjordy jako úzká hrdla, pokud začneme odřezávat okraje ledu, je to jako vytahovat zátku z odtoku.
Zdroj: TheGuardian, NewYorkTimes, CBC, European Space Agency