Igor Machata vítězem 19. ročníku Přehlídky diplomových prací
Místa na pokraji zájmu, přiměřené a invenční zásahy do problémových částí městského organismu, provokativní výzva k otevření zakonzervovaného areálu v historickém centru, poetické oživování krajiny, ale i syrové útočiště pouliční mládeže – taková byla témata diplomových prací finalistů 19. ročníku Přehlídky diplomových prací.
Tu každoročně pořádá Česká komora architektů se záměrem porovnávat úroveň kvality studia
na vysokých školách architektury a příbuzných oborů. V letošním ročníku se o ocenění ucházelo 98 diplomantů. Vítězem se stal Igor Machata s projektem OKDR 2.0 obhájeným na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho práci vedli Ivan Kroupa a Jana Moravcová.
Práce hodnotila odborná porota v čele s předsedou Pavlem Pijáčkem. Dalšími členy byli architekti Tomáš Bezpalec, Lukáš Brom, Ida Chuchlíková a Vojtěch Kaas. Porotci posuzovali především architektonickou kvalitu předložených prací.
„Zaměřili jsme se na přesvědčivost konceptu, jasný vztah k danému místu, odpovídající funkční a hmotové řešení. Dále jsme vyhledávali aktuální témata, která v současnosti rezonují, a nakonec jsme velmi opatrně posuzovali způsob prezentace,“ přiblížil Pavel Pijáček.
Co se týče témat, porota konstatovala, že „největší oblibě se mezi studenty a vedoucími ateliérů těší drobné urbanistické celky včetně veřejného prostoru, doplňování historických struktur měst domy nejrůznějších typologií, revitalizace nefunkčních průmyslových areálů a rekonstrukce památkově chráněných objektů.“
Experimentálních prací s tendencí provokovat bylo pomálu, avšak o to větší radost jejich posuzování porotě dle vlastních slov přinášelo. Výběr oceněných prací pak podle porotců zahrnuje různorodou tematickou skladbu projektů.
První cenu a Hlavní cenu společnosti Olympus získal absolvent Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Igor Machata s projektem OKDR 2.0. Pod vedením Ivana Kroupy a Jany Moravcové hledal potenciál místa pohybujícího se na pokraji zájmu – lokality v bratislavské městské části Ružinov.
Porota vyzdvihla, že „autor vnímá příčiny i širší urbánní kontext a s torzem Domu kultury vědomě pracuje jako s potenciálem nedokončenosti, která se stává jejím hlavním východiskem. Na místo principu tabula rasa nabízí cestu vrstvení a hledá způsob, jak uchovat přítomnost v nevyslovení definitivní formy, avšak při zdůraznění podstatného.“
Vítězný projekt získává finanční odměnu ve výši 25 000 Kč a fotoaparát od společnosti Olympus.
Druhou cenou byl oceněn Ondřej Blaha za práci Palmovka zpracovaný pod vedením Michala Kuzemenského na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Podle poroty si autor zvolil aktuální téma
a uchopil je i přes problematičnost řešeného území s lehkostí a až přirozenou samozřejmostí.
Oceněný projekt získává finanční odměnu ve výši 15 000 Kč.
Třetí pozice udělila porota v letošním ročníku hned dvě. První z nich putovala k absolventovi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Jakubu Herzovi za projekt Resuscitace areálu České obce sokolské na Malé Straně. Pod vedením Jana Šépky dle hodnocení porotců citlivě pracoval s historickými objekty a nenásilně do nich začlenil tolik potřebné funkce. Skrz transformaci areálu předložil „nabídku“ k podpoře sokolské činnosti a oživení dnes nefunkční základny.
Třetí cenu získala také Klára Jeníková za svoji diplomovou práci Subcentrum Klamovka – Nové lokální centrum v Plzeňské ulici obhájený na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Pod vedením Borise Redčenkova autorka dle názoru poroty s velkým přehledem vytvořila nové lokální centrum na komplikovaném místě v Plzeňské ulici v Praze. Navrhla citlivou konverzi původní vozovny, kterou hravě rozvinula dostavbou objektu galerie.
Oceněné projekty získávají finanční odměnu ve výši 10 000 Kč (5 000 Kč každý).
Porota udělila také dvě čestná uznání. Jedno z nich získala Lenka Milerová z Akademie výtvarných umění v Praze za projekt Kotěra, Gočár a Já – Aktualizace Školy architektury AVU vedený Emilem Přikrylem. Porota ocenila způsob práce při hledání odpovídající formy pro poklonu mistrovské Školy architektury.
Druhé čestné uznání si odnesla Barbara Poláková, studentka Tomáše Novotného, Jakuba Koňaty a Tomáše Zmeka na Fakultě architektury ČVUT v Praze za diplomní projekt Bývanie 2018. Porotci vyzdvihli jasné koncepční myšlení autorky i architektonickou kvalitu návrhu.
Zvláštní cenu společnosti Cegra obdržela Štěpánka Úlehlová za práci Městský dům Kutná Hora. Absolventka Fakulty architektury ČVUT v Praze z ateliéru Tomáše Novotného, Jakuba Koňaty a Tomáše
Zmeka se podle poroty zevrubně seznámila s historií a vývojem města a konstatovala důsledky pro městskou strukturu, zástavbu i život města. Potenciál řešeného místa naplnila Městským domem.
Oceněný projekt získává licenci na použití softwaru ArchiCAD.
Zvláštní cenou Českých center ohodnotila porota Michaelu Říhovou z Fakulty umění
a architektury Technické univerzity v Liberci. Její diplomová práce Sudetskou krajinou Horního Vítkova se věnovala oživení krajiny na česko-polském pomezí formou obnovy nepoužívané historické komunikační sítě. Porota ocenila téma práce vedené Romanem Janem Hendrychem, promyšlený hlavní motiv i působivé detaily.
Oceněný projekt získává týdenní stáž v jednom z evropských Českých center.
Zvláštní cenu společnosti Heluz obdržela Milada Vorzová za projekt Areál bývalé Neubertovy tiskárny – Bytový dům s ateliery. Absolventka Fakulty architektury ČVUT v Praze z ateliéru Tomáše Novotného, Jakuba Koňaty a Tomáše Zmeka ve své práci podle poroty příkladným způsobem pochopila a využila kontextu městské struktury, vlastního místa, terénu a jeho výškových změn, parku a v neposlední řadě výhledů.
Oceněný projekt získává cestu na stavební veletrh v Mnichově.
Kdo vychází nejlépe z celorepublikového srovnání?
Celorepublikové srovnávání je důležitým nástrojem pro zjišťování úrovně absolventů a umožňuje zpětnou vazbu jednotlivým školám. Samozřejmě je potřeba brát v potaz, nakolik je „vzorek“ – účastníci přehlídky, reprezentativní.
Porota i letos ve své hodnotící zprávě konstatovala, že „rozdíly v kvalitě prací jednotlivých škol a vedoucích ateliérů byly zjevné.“ Nedostatek přesvědčivých prací byl podle porotců v oboru zahradní a krajinářské tvorby, který „zachraňovaly pouze výjimky.“ Mezi oceněnými (a co se počtu týče, tak i účastníky) opět dominovaly pražské školy – Fakulta architektury ČVUT v Praze, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze a Akademie výtvarných umění v Praze.
Jedinou výjimku tvořila práce absolventky Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Přehlídka diplomových prací může naznačit také kvalitu konkrétních ateliérů – i letos viditelně uspěli diplomanti ze stejných ateliérů, jako v předchozích ročnících. „Kromě splnění všech podmínek, které jsme na ně kladli, je z nich patrno vysoké nasazení a poctivý přístup autorů i vedoucích prací,“ uvedli porotci na adresu oceněných autorů.
Předáním cen to nekončí!
Stejně jako v uplynulých ročních pokračuje virtuální galerie na www.diplomy.cz, kde jsou zároveň uveřejněny všechny oceněné práce předchozích ročníků Přehlídky. V Kanceláři ČKA je zároveň k dispozici i katalog výstavy.
Autorské zprávy a hodnocení poroty
1. cena: IGOR MACHATA, OKDR 2.0
(UMPRUM, vedoucí práce prof. Ing. arch. Ivan Kroupa, Ing. arch. Jana Moravcová)
Autorská zpráva:
Konflikt, fragment, vrstvyZačalo to miestom. Chodím často okolo no nikdy nie priamo tam. Ale vždy tuším, že tam už nie je to čo tam bývalo. Jeho bývalá prítomnosť visí vo vzduchu, vytvára zvláštne napätie. Vnímam ho niekde v pozadí, keď cestujem okolo v električke. Tu to je, tu to má byť. No nič tu nie je. Miesto v Bratislave s významnou polohou v rámci mesta, na križovatke jej hlavných osí, s dobrým napojením na medzimestskú štruktúru.
Miesto v Ružinove, na rozhraní štyroch kvadrantov sídliska, jeho centrum.Je to dynamické miesto. Miesto kde sa vrstvia rôzne časové stopy, a konfrontujú dobové predstavy o spoločnosti. Predmoderná doba, rameno Dunaja, vidiek. 60te roky, tabula rasa, výstavba sídliska. Výstavba občianskych stavieb sa oneskorila o dve dekády. V území zatiaľ ostáva fragment pôvodnej vidieckej zástavby. Nastáva prvý konflikt, stret rôznych dôb a predstáv o spoločnosti.
80te roky, dobudovávanie objektov občianskej vybavenosti. Architekti vyhodnocujú experiment sídliska. Vzniká projetkt, ktorý si zakladá na napravovaní nedostatkov modernistickej výstavby. Ružinovský dom kultúry a obchodný dom sú dva samostatné projekty, koordinované spoločne, stojace spolu na vyvýšenom sokly.
Vznikla tu nová výšková úroveň, pravdepodobne na zdôraznenie kultúrneho významu funkcie, no možno aj ako gesto vymedzujúce sa voči nedávnej minulosti, naznačujúce zmenu zmýšľania a nový prístup k architektúre.Nové milénium, starý dom. Veľké ambície vytvoriť najväčšie obchodné centrum na Slovensku práve tu. Nový projekt sa začal čiastočným rozobraním prefabrikovaného skeletu a stavebnou jamou pre jeho rozšírenie. Rok 2008 kríza, bankrot krycej banky, nedostatok prostriedkov investora a krach celého projektu, po ktorom ostala kostra bývalého domu a stavebná jama.
10 rokov nečinnosti človeka a prirodzená degradácia skelet premieňa v ruinu. Dom sa stal pravou postmodernou, nefalšovanou kulisou, predmetom kolektívnej pamäte, nemieneným pamäťníkom globálnych udalostí a ľudskej nenásytnosti. V jame prirodzenou sukcesiou vzniká krajina, aj Dunaj je tu stále prítomný. Miesto ma fascinuje vo svojom súčasnom stave. Má silnú prítomnosť, sprítomňuje minulosť. Prázdnota a ruina umožňujú osobnú interpretáciu, vyvolávajú predstavy o minulosti, potenciálnej budúcnosti, vizualizujú plynutie času. Táto vlastnosť miesta s jeho čsovými stopami sú cenné, obzvlášť v kontextoch sterilných sídlisk.
Degradácia sa však šíri do okolia a paralyzuje priestor. Miestni ho nenávidia, dali mu ľudový názov Hirošíma. Územie má byť centrom sídliska, miestom pre Bratislavu, no nie je ním. Je nutné z neho spraviť prístupný verejný priestor. Cieľom projektu sa stáva sprístupnenie miesta verejnosti, sprostredkovanie zážitku z priestoru, snaha o ponechanie kvality a otvorenosti pre individuálnu interpretáciu. Ako zmeniť a pritom zachovať. Vzájomné konflikty fragmentov prítomných časových stôp, vrstevnatosť ktorá je zakorenená v samotnom mieste, sa premieta do novej vrstvy a definuje návrh.
Riešenie
Územie je zložene z viacerých autonómnych prvkov. Spolu tvoria funkčné územie. Viac sa zaoberám priestorom jamy a ruiny skeletu.
Park, zastávka, križovatka, uličný profil
Križovatka ako rozhranie štyroch parkov. Riešený park ako funkčná voľná plocha, predpolie Domu kultúry. Park sa tradične využíva na sezónne podujatia ako cirkus, hody, a putujúce zábavy. Tieto funkcie považujem za vhodnú atrakciu od chrbtice sídliska. Čo potrebuje je kultivácia zelených a spevnených plôch.
Zmena nosného systému MHD a presunutie prestupnej zastávky na os centra podľa územného plánu. Navrhujem pokračovať v existujúcon koľajovom, prízemnom spôsobe dopravy. Stvárnenie predstavy o novej zastávke ako dynamického, lineárneho nástupišťa. Nová križovatka ako bezbarierový a zdielaný priestor, ktorý núti účastníkov premávky rešpektovať sa navzájom.
Riešenie nového uličného profilu, vychádzajúci z územného plánu, ako takmer okamžite zrealizovateľný zásah. Hierarchizácia priestorov, pridanie pozdĺžneho parkovania na Tomášikovej, ktoré chráni novú cyklotrasu.
Dom kultúry
Projekt
Domu kultúry, bol realizovaný s priestorovými rezervami. Voľné podlubie domu, bolo časom vyplnené doplnkovými funkciami. Schopnosť domu zniesť parazitovanie iných funkcií považujem za jeho architektonickú kvalitu. Ich súčasné stvárnenie je otázne, nevhodne zasahujú do objektu, potláčajú jeho formu a význam. Pri, v budúcnosti, plánovanej rekonštrukcii navrhujem prestavbu parazitov a nastavení parametrov prí ďalších dostavbách – repšektovanie pôvodnej formy domu. Namiesto priestoru dnes cestovnej kancelárie, navrhujem dostavbu zázemia malej sály, ktoré dnes absentuje a komplikuje jej prevádzku.
Námestie, jama a ruina
Jama/1pp
Jama ako nová výšková úroveň v území, vrstva súčasnosti. Sledujem časom prirodzene vzniknuté kvality. Sledujem hrany jamy, a podporujem ich charakter. Nová vrstva sa prítomným kvalitám vyhýba, rešpektuje a rámuje ich. Ponechané kvality a charaktery hrán z časti definujú nové funkcie. Jama ako ihrisko, skatepark, športovisko, parkovisko.
Tieto funkcie sa navzájom čiastočne prelínajú, zasahujú do seba, vytvárajú priestor pre náhodu a podnety.Časti fragmentov skeletu v tejto úrovni ponechávam v exteriéry, stávajú sa súčasťou verejného priestoru a nových funkcií.
Ruina/obchodný dom/1pp
Sledujem projekt pôvodného obchodného domu, hodnotím ho ako kvalitnú, progresívnu architektúru. Definujem nosné koncepčné priestorové prvky domu, ktoré sú vďaka ruine skeletu stále prítomné, nový návrh ich nasleduje. Nové konštrukcie nadväzujú na modul skeletu. Skelet ponechávam tam kde sa dnes najlepšie prejavujú jeho kvality ako ruiny 2pp – 1np. Jeho rozobrané prvky čiastočne recyklujem v novom návrhu. V rámci ruiny umiestňujem funkciu 50 m plaveckého bazéna.
Konštrukcia bazéna je previazaná s ruinou,“zalieva” ju, a z časti ruinu prezentuje. Činnosť plávania ako sústredená individuálna aktivita, fyzická námaha a mentálna očista podporuje zážitok z priestoru ruiny skeletu. 50 metrový plavecký bazén s 10 dráhami, ako jeden z troch takých bazénov v Bratislave, patrí k najväčším z nich. Ako jediný bazén v Bratislave umožňuje hru vodného póla v oficiálnych požiadavkách.
Parter
Nové námestie ako strecha parkoviska s rozkladateľnými trhovými stánkami. Aktívny parter objektu bazénu s priehľadom do bazénovej haly.
Krabica 2-3 np
Nový priestor, oceľová priehradová konštrukcia, doplňuje pôvodný výškový objem domu, zastrešuje bazén a ruinu pod ním. Priestorovo štedrá hala s voľnou dispozíciou, otvorená využitiu, nateraz nedefinovaná funkciou. Umelé a nedefinované prostredie krabice ako odpoveď na zamyslenie sa nad typológiou obchodného domu. Ako nestála typológia, na pokraji svojej ďalšej reformi.
Nakupovanie sa vytráca z fyzického priestoru, hľadáme za neho náhradu. Strecha krabice ako nová verejne prístupná úroveň. Fasáda krabice pozostáva z recyklácie stropných panelov prefabrikovaného skeletu, ako ďalšia vrstva práce s ruinou, a pokračovanie v pôvodnom riešení domu, ktorý ako prvá stavba použila tento spôsob využitia stropných panelov systému INTEGRO. Tento prvok je prítomný na mieste aj dnes
Hodnocení poroty:
Vítězný projekt porota vnímá jako manifest v přístupu k potenciálu míst pohybujících se na okraji zájmu. Míst, která v sobě často zhmotňují nenaplněné vize předchozích generací a zrcadlí vývoj měnících se společenských tendencí i priorit. Jak navázat tam, kde předchozí přístup obsahově i morálně zestárl ještě v procesu samotného zrození?
Autor vnímá příčiny i širší urbánní kontext a s torzem Domu kultury vědomě pracuje jako s potenciálem nedokončenosti, která se stává jejím hlavním východiskem. Na místo principu tabula rasa nabízí cestu vrstvení a hledá způsob, jak uchovat přítomnost v nevyslovení definitivní formy, avšak při zdůraznění podstatného.
K předchozí doplňuje další vrstvu stále nedokončeného příběhu, díky němuž vzniká autentický, nepřikrášlený svět, který předchází tomu, co teprve přijde. Porota oceňuje celkové neprvoplánové pojetí i hledání smysluplného potenciálu v prostorách, které pozbyly svého původního významu.
2. cena: ONDŘEJ BLAHA, Palmovka
(FA ČVUT v Praze, vedoucí práce Ing. arch. Michal Kuzemenský)
Autorská zpráva (B. Kopřivová):
Dolní Libeň je dnes na hraně intenzivní přeměny z vnitřní periferie na městské subcentrum. Zároveň v paralýze z množství nejasných souvislostí a vazeb, nečitelné urbánní struktury a nepředvídatelného vývoje. Fyzická neexistence přirozeného těžiště, uzlového bodu křižovatky Palmovka, urbanistickou svébytnost navazujících rozvojových ploch podporuje.
S její výstavbou se nepočítá. Centrum, bez kterého se dál buduje periferie, bude výsledkem nekoordinované rovnice svého okolí. Pravděpodobně se tak bude rovnat holému nesmyslu. Navrhuji alternativní scénář. Navrhuji centrum vystavět. Křižovatku vymezuji jako další a to prioritní rozvojovou plochu.
Její výstavbou je doplněn chybějící parametr – existence, jistota centra, tedy jasný směr a orientace v lokalitě. Větší klid na práci, o úkol méně. V rámci širších vztahů bylo přesto nutné podobu a základní parametry generující/limitující navazující rozvojové plochy předpovědět, aby bylo později možné synergicky navázat.
Libeň je nedokončeností, napůl uskutečněnými plány, a odchylkami charakteristická. Znamenají specifickou kvalitu, životnost, rezervu pro proměnné veličiny života ve městě. Vytvářejí neformální místa, která se vymanily z diktátu plánování a regulace, potřebná vybavenost a rozmanité scénáře obsazují místa, na kterých s nimi nikdo nepočítal.
Na místě křižovatky Palmovka se však struktura rozpadá zcela a právě touto, jinde kvalitou, prostor trpí. Poměr vystavěného a prázdného je obrácený.V současném stavu má prostor křižovatky charakter periferie. Volná nároží dovolují tramvajím ná¬rokovat si přehnaně velké poloměry. Sloučeno je odlišné do sdíleného.
Vše je křižovatkou, ulice i náměstí, koleje, Židovská synagoga s hot dog stánky, stromy i stromky, keře, grilované kuře – vše je jedním, v mírném svahu jsou nad horizontem stříšky, sakrální i světské si rovny. Místo, jenž během posledních 70 let bylo Libeňským korzem, železniční tratí, autobusovým nádražím, tramvajovou spojkou, centrem i periferií, stanicí metra, peší zónou, které bylo asanováno, zasypáno, i podkopáno, nechť je vystavěno znovu!
Křižovatku navrhuji sevřít v každém rohu. Jednotlivé vrstvy rozklíčovat a ty platné definovat, artikulovat jejich charakter. Zakládající struktury najít a posílit, prověřit prostorové možnosti, míru a způsob zastavění křižovatky.
Hodnocení poroty:
Palmovka je bezesporu složitým, komplikovaným, tajemným místem s mnoha historickými zvraty a velkým potenciálem. Výběr tématu, nyní tak aktuální nejen pro Libeň, je uchopen s lehkostí a až přirozenou samozřejmostí. Udává názor na práci v problematickém území, které je v současné době bez tolik potřebné koncepce.
Autor pojmenovává neexistenci jednoznačného těžiště v území, bezkoncepčnost nové výstavby ve vztahu k území. Navrhuje vytvoření jasného a čitelného centra, struktury, iniciačního bodu, který bude dále rozvíjen. Nově navrhované budovy nenásilně dotváří rámec centra s jemnou dominantou, věží.
Náhled do zamýšleného schématu širšího zastavění je přesvědčivý, vyvážený, s odkazem do historie, ale bez patosu. Práce má vysokou kvalitu nejen v rovině návrhu, ale i její rozsah a zpracování je nadstandardní.
3. cena: JAKUB HERZA, Architektura pohybu: Resuscitace areálu České obce sokolské na Malé Straně
(UMPRUM, vedoucí práce doc. Ing. akad. arch. Jan Šépka)
Autorská zpráva:
100 let naší demokracie si připomína i Sokol, telocviční spolek, který stál u všech důležitých mílníků naší státnosti. Sokol je stále jednou z největších volnočasových organizací, která provozuje na 800 set sportovišť a sokoloven po celé České republice.Předmětem této diplomové práce je hlavní sídlo České obce sokolské v Praze na Malé Straně.
Areál Tyršova domu, který si Sokol přestavěl v roce 1925 a do dnešních dnů se v podstatě nezměnil. Záměrem práce je nalézt strategii jak “resuscitovat” a rozhýbat ztuhlý organizmus areálu a přizpůsobit ho dnešním potřebám. Postupně ho zpřístupnit veřejnosti stejně jako činnost Sokola. Redefinice prostoru a jeho užití jako pobídka k redefinici programu a činnosti Sokola samého.
Za klíčový nástroj si volím aktivitu a pohyb, Sokolskou činnost, která směřuje k veřejnému. Největší slabinou, ale také potenciálem dnešního Sokola je jeho (ne)schopnost komunikace směrem ven. Hlavní sídlo Sokola je na unikátním místě, které je součástí veřejného parku, ale ve struktuře Malé Strany je pomlkou, bílým místem.
Strategií mého návrhu je zaměřit se na fungující části areálu a posilnit je. V druhé řadě na části, které dnes nefungují, ale skrývají největší potenciál vzhledem k veřejnému. Mou snahou není transformovat celý organismus, ale pomocí několika klíčových změn výrazně podpořit Sokolskou činnost, která je to nejpodstatnější.
Míra pohybu, aktivita a nebo strnulost je obrazem o stavu Sokola samého. Jak moc dokáže být aktivní, pohyblivý, jak moc dokáže místo využít a nebo nedokáže. Proměna prostoru a jeho fyzické podoby je pouze impulsem, nástrojem, pobídkou k využití.
Neřeší problém samotný protože ani nemůže. Jaké by tedy mělo být nové sídlo České obce sokolské? Zhruba takové jaké si ho udělají a jaké ho budou v každodenní činnosti obhajovat.
Hodnocení poroty:
Porota se rozhodla udělit dvě třetí místa projektům s podobným rozsahem, ale odlišným přístupem. Oceněný projekt otevírá zajímavý pohled na organizaci Sokola a jejího hlavního sídla v centru Prahy. Skrz transformaci areálu předkládá „nabídku“ k podpoře sokolské činnosti a oživení dnes nefunkční základny.
Zdatnost:
tělesná
duševní
sociální
Přesně s těmito atributy se pracuje v kontextu celého areálu. Návrh velmi citlivě pracuje s historickými objekty a nenásilně do nich začleňuje tolik potřebné funkce. Nový, výrazově silný a sjednocující „koberec“ pak v exteriéru obepíná budovy a přivádí do nich a jejich bezprostřední blízkosti potřebný život.
3. cena: KLÁRA JENÍKOVÁ, Subcentrum Klamovka – Nové lokální centrum v Plzeňské ulici
(FA ČVUT v Praze, vedoucí práce Ing. arch. Boris Redčenkov)
Autorská zpráva:
Lokalita se nachází mezi ulicemi Plzeňská, Vrchlického a Jinonická. Ulice Plzeňská a Vrchlického patří mezi nevíce dopravně vytížené ulice v Praze. Nacházíme se v místě, kde stojí bývalá košířská tramvajová vozovna, dnes používaná jako dílny odborného dopravního učiliště.
Pozemek sousedí s budovou celní pošty, je obklopen převážně blokovou zástavbou, ale bohužel se zde nachází i stavby nerespektující charakter území, například autosalony apod.Jedná se o konverzi původní budovy vozovny a její následnou dostavbu. Nová stavba navazuje na budovu původní, dodržuje stavební čáru, navazuje na modul a tvar vozovny.
Dostavbou se prostor urbanisticky vydefinuje, vzniká jasně vymezené náměstí. Původní stavba je „očištěna od přístaveb“, zeď je zbourána, celý prostor se tak otevírá. Náměstí vzniká jako jednolitá plocha. Přesouvá se k němu zastávka Klamovka, která přináší větší koncentraci a pohyb pěších, napomáhá tak přitáhnout k místu život. Nově vzniklé náměstí dává novému životu prostor. Touto kombinací dochází k podpoření vzniku lokálního centra.
Jedná se o dvě budovy tvořící celek. Ve stávající budově vozovny je navržena tržnice, v nové části galerie. Dostavba navazuje na modul a tvar vozovny. V 1/2 nového modulu vzniká pobytová pasáž. Tato pasáž umožňuje průchod od ulice Vrchlického na Klamovku, na kterou jsou navrženy schody v navazující ose průchodu. Do tohoto propojení se otevírá východní fasáda vozovny.
Pasáž umožňuje interakci mezi novým a starým a dále průchod na nové náměstí – centrum pohybu.Vozovna je ponechána převážně v původní podobě, i trámové konstrukce jsou zachovány. Interiér vozovny je koncipován jako jeden volný prostor, tržnice, která navazuje na bar, který je propojen pomocí prosklených stěn.
Do původní trámové konstrukce jsou vloženy boxy, které jsou využívány pro trhové stánky. V patře každého traktu vozovny je navržen ochoz, kde je možné posedět a přihlížet okolnímu ruchu v tržnici. Celé průčelí je možné uzavřít sklápěcími vraty. Nová budova galerie je navržena tak, že v 1.NP se nachází vstupní prostory s návazností na multifunkční sál, vedle vstupu je umístěna kavárna, kterou je možno otevřít do náměstí. Prosklená fasáda v 1. NP opět umožňuje propojení s náměstím.
Hodnocení poroty:
Autorka s velkým přehledem vytváří nové lokální centrum na komplikovaném místě v Plzeňské ulici. Konverze původní vozovny na tržnici je citlivá, nikoliv však ustrašená. Místo neztrácí historický kontext a naopak ho hravě rozvíjí dostavbou objektu galerie.
Vzniklý celek má v sobě jistou dávku napětí, ale zároveň působí klidně a vstřícně k okolí. Jeho dopad by mohl být významný nejen pro dané místo, ale pro celou Plzeňskou ulici. Porota zároveň oceňuje přiměřenost vynaložených prostředků.
Zvláštní cena společnosti Cegra: ŠTĚPÁNKA ÚLEHLOVÁ, Městský dům Kutná Hora
(FA ČVUT v Praze, vedoucí práce Ing. Tomáš Novotný, Ing. arch. Jakub Koňata, Ing. arch. Tomáš Zmek)
Autorská zpráva: Nový kulturní dům. Knihovna. Sokol. Koexistence. Využití vzájemné klientely. Městský dům. Přesouvá se z periferie do centra, generuje intenzitu jádra. Nový kloub na kostře původních hradeb.
Multifunkční sál, který nebude mrtvým kamenem ve městě. Forma je maximálně otevřená. Dvě hmoty mezi sebou vytváří platformu pro venkovní akce. Představení před představením. Platforma je střechou foyer, parteru, který vše propojí.
Zanoří se do terénu a před sokolem vrcholí prázdnem, dvorkem. Parter ustupuje vzrostlé lípě. Břicho sálu umisťuji na převis, tvoří siluetu ulice. Pod sálem přes den funguje restaurace, knihovna prostupuje do parteru knihkupectvím.
Hodnocení poroty:
Práce je podložena značně optimistickým, ale střízlivým koncepčním uvažováním.Diplomantka se zevrubně seznámila s historií a vývojem města a konstatuje důsledky pro městskou strukturu, zástavbu i život města.
Rozeznala ideový, prostorový a provozní synergický potenciál místa a naplňuje jej Městským domem.
Zásah do městské struktury je rozhodný, ale významu stavby pro město i jako takové přiměřený.Uspořádání funkcí a vnitřních i venkovních prostor je promyšlené s příslibem prostorových zážitků i milého prostředí.
Atmosféra vizualizací jinak velmi zdařilému a dobře zpracovanému projektu spíše ubližuje.
Zvláštní cena Českých center: MICHAELA ŘÍHOVÁ, Sudetskou krajinou Horního Vítkova
(Fakulta umění a architektury TUL, vedoucí práce doc. Ing. arch. Akad. arch. Jan Hendrych)
Autorská zpráva:Zadání diplomové práce vychází z potřeby zabývat se domovským regionem, krajinoupohraničí. Fascinace historií, která zde „čouhá“ ze země, ruinami, jež v sobě ukrývají dílromantičnosti i hrozivé vyprázdněnosti zároveň – fenomény, jež jsou předmětem zkoumánísudetské krajiny.
Česko-polské pohraničí na severu naší země nebylo odsunem obyvatelstvazasaženo v takové míře, aby zde život zmizel úplně; území si zachovalo zemědělský rázi jistou kontinuitu. Obec Horní Vítkov je toho dobrým příkladem.
Prochází jím navíc Pašerácká naučná stezka, která na 41 kilometrech spojuje zajímavá místa v blízkosti českopolskéhranice, sama o sobě je tak dobrou výchozí linkou pro poznání života v Sudetech.Současná tendence vracet se k obyčejnému venkovskému životu v příhraničí, které chránírelativní ostrůvky klidu, vede k nutnosti rozvoje těchto oblastí.
Znovuotevírá také témahledání vztahu ke krajině, jejíž paměť byla zásahem zvnější silně pošramocena. Jak sinedávnou historii připomínat? Jak ji interpretovat?
Cílem diplomové práce je rozvíjet úsek existující Pašerácké stezky na území HorníhoVítkova. Navrhnout úpravy, které zpříjemní život místních i těch, kteří o venkov projevujíčím dál tím větší zájem. Dotvořit místa pro setkávání, iniciovat nové interakce, ale předevšímse pokusit najít nový vztah ke krajině zatížené tabuisovanou historií minulého století.
Hodnocení poroty:
Krajina na česko – polském pomezí, na okraji všeobecného zájmu, plná krásy a nezahojených historických šrámů.Autorka pečlivě zkoumá možnosti a omezení daného prostoru a předkládá nám poetickou analýzu. Návrh oživení staví na obnově nepoužívané historické komunikační sítě, kterou doplňuje přiměřenými, obyčejnými a zároveň silnými architektonickými prvky. Nabízí propojení současnosti s dobou, kdy byla krajina plná života.Porota oceňuje výběr tématu, promyšlený hlavní motiv i působivé detaily.
Zvláštní cena společnosti Heluz: MILADA VORZOVÁ, Areál bývalé Neubertovy tiskárny – Bytový dům s ateliery
(FA ČVUT v Praze, vedoucí práce Ing. Tomáš Novotný, Ing. arch. Jakub Koňata, Ing. arch. Tomáš Zmek)
Autorská zpráva:
Atmosféra Smíchova vzbuzuje různorodé pocity. Patrná návaznost na historické město dává Smíchovu určitou důstojnost a vznešenost. Avšak Smíchov si uchoval i atmosféru průmyslového předměstí. V tomto rozhraní se nachází areál bývalé Neubertovy tiskárny. Rušná tiskárna balancující na hraně svahu s královským výhledem na protější Bertramku.
Pozemek se nachází v prudkém svahu a stoupá směrem do parku. Z ulice se zdá místo úzké a tmavé. Naopak z parku je plocha otevřená a zalitá sluncem. Různorodý charakter místa je dán okolím na něž navazuje. Pozemek se obrací do kompaktní ulice, navazuje na park a jižní hranici tvoří strmý svah umocněný hranou vjezdu do strahovského tunelu.
Vytvářím dům reagující na diverzitu charakterů – do ulice pevný blok, který respektuje okolí a doplňuje ho. Směrem do parku se otevírá a prodlužuje park. Hranu svahu drží pevná hmota. Blok je tvořen dvěma objekty – pevná výškově uskakující hmota kopíruje uliční čáru a reaguje na terén.Hmota na hraně svahu je nízká, přímá a odlišného charakteru. Nové domy programově reagují na lokální kontext i na historickou stopu samotného místa.
Navrhuji bytový dům s uměleckými ateliéry a galerií.Hlavní dům lemující uliční čáru se tváří přísněji. Vysoký sokl odlišuje materiálově i tvarově různé funkce v domu – v přízemních veřejných částech jsou umístěny ateliéry, v horních patrech byty. Byty v hlavním domě jsou příčné, velkorysé.Pavlačový dům držící hranu je jiný, je úzký, stojící v zahradě a porostlý zelení.
Dům má venkovní pobytovou pavlač. Byty v něm jsou charakterově skromnější, menší. Hmota domu se line podél hrany až do parku. Na konci se nachází galerie a ateliéry. Princip bytu je založen na příčném průhledu skrze celý byt, který podporuje celkový koncept dvou atmosfér a různých světů.
Osa ulice – zahrada.Prostory ateliérů jsou pojaty jako velké otevřené ateliery přes několik pater – variabilní prostor, který je možno prostorově dělit či spojovat.
Hodnocení poroty:
Záměr i jeho řešení jsou velkorysé, podložené znalostí místa a vyhodnocením podmínek a příležitostí.
Pochopení a tvůrčí využití kontextu městské struktury, vlastního místa, terénu a jeho výškových změn, parku a výhledů je příkladné.
Zástavba je kompaktní, zdánlivě příliš velkého měřítka, ale uspořádání střech měřítko zjemňuje a výsledek má charakter skoro sochařské kompozice.
Průčelí domů se skvěle vyrovnávají s – volně dle průvodní zprávy: „důstojností, vznešeností i průmyslovým charakterem“ Smíchova.
Dispozice jsou propracované, některé snad i také vznešené.Detaily vyčerpávající dokumentace svědčí o znalosti stavitelského řemesla.
Čestné uznání: LENKA MILEROVÁ, Kotěra, Gočár a Já – Aktualizace Školy architektury AVU
(AVU, vedoucí práce Prof. Ing. arch. Akad. arch. Emil Přikryl, DrSc.
Autorská zpráva:
MÝM ÚKOLEM JEprověřit možnosti nástavby Školy architektury při Akademii výtvarných umění.AKADEMIEvýtvarných umění v Praze byla založena v roce 1799. Roku 1886 byla zahájena stavba hlavní budovy AVU podle projektu VáclavaRoštlapila.Jan Kotěra byl pověřen návrhem budovy školy architektury.
Projekt v roce 1924 převzal Jan Gočár, Kotěrův žák. Původnídvoupatrovou budovu s valbovou střechou navýšil o další patro s ateliérovým oknem.Budova Školy architektury je třípatrová podsklepená stavba o rozměrech 15,5 x 21,5 x 14 m.
V budově se nachází dvě schodiště, díkykterým lze provoz rozdělit na dva samostatné celky.
ZADÁNÍM bylo vyřešit rozšíření budovy a její bezbariérovost.Tento projekt chápu jako úkol čistě architektonický, jako pocta budově ŠA.V mistrovské škole je základem učit se od profesora, spolužáků a absolventů.
Pro učení je nejdůležitější hmatatelnost starých projektů. Nedostatečná kapacita pro archivaci se jeví jako východisko. Proto volím jako program studijní depozitář. Způsob jak zachovat ducha školy architektury.
ŠKOLA ARCHITEKTRURY JAKO SOKL PRO :
Sloup
Obelisk
Trajanův sloup
Sochu svobody
Kočku
Komín
Stanley cup
Jeřáb
Jako finální variantu vybírám sloup. Sloup považuji za nejjednoznačnější formu. Jak svojí proporcí, tak symbolikou.Sloup je základní konstrukční prvek.Transformuji jej do archivu. Spirálový ochoz určuje dispozici.Monolitická konstrukce je současnou obdobou kamene.
Zkoumám konstrukční principy, proporce a souvislosti.Modulovost nástavby vychází z tektoniky fasád.- hlavice – vyhlídka- dřík – depozitář- stylobat – aula- sokl – stávající budova
Do původní budovy vkládám nosnou konstrukci. Prostor ve druhém patře propojuji v jednu aulu, zaklenutou kupolí s průhledem dodepozitu. Vertikální propojení s původní budovou je nezbytnou součástí.
ZÁVĚR
Nástavba jako schrána duše Školy architektury.
Hodnocení poroty:
Porota oceňuje způsob práce při hledání odpovídající formy pro poklonu mistrovské Školy architektury. Autorčin přístup, balancující na rozhraní sochařství a architektury, se při srovnání s ostatními diplomními projekty pohybuje v jiném formálním rámci. Vědomé vyrovnávání se s Kotěrovým a Gočárovým odkazem posouvá práci do uzavřeného, na aktuálních architektonických tendencích nezávislého a autonomního projevu. Přestože lze polemizovat o výsledném cíli, považuje porota prověřování a snahu zachovat ducha mistrovské školy i odkazu předchozích tvůrců za podnětnou.
Čestné uznání: BARBARA POLÁKOVÁ, Bývanie 2018
(FA ČVUT v Praze, vedoucí práce Ing. Tomáš Novotný, Ing. arch. Jakub Koňata, Ing. arch. Tomáš Zmek)
Autorská zpráva:
Témou diplomovej prace je pohľad na možnosti bývania súčasnej generácie, ktorá má iné potreby ako tie predchádzajúce. Problematika nedostupnosti bývania (nielen) pre mladých, stúpajúce nájmy, zväzujúce hypotéky. Nevôľa sa viazať, rozhodovať dlhodobo, usadiť sa natrvalo. Práca rozoberá zmysel vecí (majetku) v živote človeka, ich kategorizáciu, spoločný vzťah, aká je budúcnosť tohto vzťahu a čo to znamená pre bývanie.
Sme obklopení majetkom, ktorý v skutočnosti nepotrebujeme vlastniť. Veci zaberajú fyzickú plochu v našich obytných priestoroch. Priestory ktoré si v skutočnosti nemôžme dovoliť zaberajú veci ktoré skoro nepoužívame.
Ideový koncept
Navrhujem oslobodenie človeka – bytu – domu od vecí či priestorov, ktoré v skutočnosti priamo nepotrebuje. Človek vlastní iba veci, ktoré potrebuje a ktoré chce vlastniť. Bytu prislúchajú iba priestory čo sú potrebné pre bežné fungovanie a konštrukcie ktoré to umožňujú. Priestory využívané každodenne; priestory, kde prebieha súkromný život. Dom zaberá iba plochu nevyhnutnú pre splnenie minimálnych podmienok pre dané funkcie umiestnené v ňom. Všetky ostatné veci, priestory a konštrukcie sú zdieľané v rôznych úrovniach.
Koncept domu
Usporiadanie domu striktne nasleduje jeho lineárny tvar vychádzajúci z tvaru a charakteru pozemku. Na subtílnu hmotu samotného domu nadväzuje línia obytnej pavlače ako filter zo strany rušnej komunikácie. Cez dom prechádza jediná pevná stena v pozdĺžnom smere, združujúca funkciu obvodovej steny, konštrukčne nosného prvku a inštalačnej priečky.
Tento prvok umožňuje pripojenie k inštaláciám prakticky kdekoľvek a ponecháva celú dispozíciu úplne voľnu, otvorenú pre akékoľvek priestorové delenie/nedelenie. Dom je vďaka tomu schopný meniť podobu svojho pôdorysu v čase, relatívne ľahko a čisto. Vyvíja sa so životom svojich obyvateľov. Ľudia môžu po čase odísť, ostať alebo expandovať. Štruktúra domu to umožňuje.
Hodnocení poroty:
Projekt i jeho zpracování svědčí o jasném koncepčním myšlení.Hospodárné, jakkoli motivované, bydlení je vhodně umístěno do životem – provozem tepajícího místa.Požadavky a příležitosti místa jsou rozeznány a komplexně zpracovány.Dostavba bloku má velkorysé vnější měřítko směrem dovnitř bloku zjemněnérozčleněním do čtyř správně funkčně diferencovaných domů.
Provozní uspořádání a stavebně technické řešení je souladné – univerzální a flexibilní.Architektonická kvalita je dána zdravou podstatou.Prezentace je po formální stránce úsporná, na podstatu zaměřená a plně vypovídající.
Zdroj: ČKA
