Letní vedra sužují světová města. Pomůže citlivější urbanismus, ale i satelitní snímky
Eliška Hřebenářová Modře se klikatící Vltava, která poskytuje chladnou úlevu od mozaiky horké červené, zářivě oranžové a jasně žluté, která dominuje satelitním snímkům – právě tak vypadají městské tepelné mapy Prahy z ptačí perspektivy, zachycené z vesmíru.
Kromě Vltavy, která našemu hlavnímu městu nabízí ochlazení od žhnoucích veder, lze na snímcích spatřit i roztroušené zelené skvrny symbolizují parky, další úlevu od horkých povrchových teplot. Snímky ukazují dramatický dopad zelených ploch, bílých povrchů silnic a vody na své nejbližší okolí a města celkově.
Mapování extrémních hotspotů je nepostradatelným přínosem pro urbanisty, protože se svět neustále otepluje a počet úmrtí souvisejících s horkem stále přibývá. V roce 2022 zemřelo v Evropě na příčiny související s horkem více než 20 000 lidí a teploty ve Spojeném království poprvé v historii přesáhly 40 °C (104 °F).
V červnu tohoto roku zaznamenaly oblasti ve Španělsku na teploměru 44 °C – a obyvatelé měst za velkou louží, v USA, na tom nejsou o moc lépe. Během posledních dvou týdnů došlo v Texasu k nejméně 13 úmrtím souvisejícím s horkem a meteorologové předpovídají, že extrémní vlna veder se rozšíří na celý jih USA – a teploty přesahující 43 °C mají být běžné týdenních předpovědích.
Snímkování a jejich využití
Snímky, které neustále zachycuje Mezinárodní vesmírná stanice, ukazují nejen extrémní teploty zemského povrchu ve městech, ale také dramaticky chladnější oblasti, které jsou výsledkem parků nebo vodních prvků v hustě obydlených oblastech. Jedna z dosud provedených studií o rozdílech teplot ve městech navíc uvádí, že čtvrti v docházkové vzdálenosti do 10 minut od parku jsou až o 3 °C chladnější než oblasti mimo tento rozsah.
Pořízené termofotografie jsou proto použity k určení městských oblastí, které jsou velmi horké a zaslouží prakticky okamžitou pozornost. Na některých z nejžhavějších oblastí v Los Angeles byl proveden dodatečný výzkum, kdy byl pochozí povrch ulice natřen speciálním “chladivým” nátěrem, tedy barvou, která slunce spíše odráží, než aby jej pohlcovala a zadržovala tak teplo jako běžné asfaltové povrchy. To v retrospektivě přispělo k ochlazení ulice o jeden až dva stupně Celsia. Město se proto nyní snaží získat dodatečné finanční prostředky k natření většího množství ulic.
Tento druh využití termosnímků městy ovšem není samozřejmostí – do budoucna by ale být mohl, pokud města začnou satelitní snímky využívat při plánování odolnosti vůči klimatu.
Kde se snímkuje?
Nástroj Ecostress shromažďuje data po celý rok, přičemž americká města zachycuje jednou za čtyři dny a evropská města přibližně jednou za tři až pět dní. Snímkování se nyní zaměřuje na 10 měst po celém světě – včetně Londýna, Paříže, Atén, Bombaje a Melbourne. Loni v červnu tým obsluhující Ecostress spolupracoval s Evropskou kosmickou agenturou na sběru dat během obzvlášť extrémní vlny veder, dostupné tak jsou i snímky z Paříže, Prahy či Milána.
Pořízené mapy ukazují teplotu hustě obydlených oblastí, které vypadají sytě červeně, ve srovnání s oblastmi řidčeji osídlenými, které jsou vybarveny odstíny žluté. Oblasti v blízkosti či s výskytem lesů nebo vod jsou zpravidla zelené, což dokazuje, že chladnějším teplotám odpovídá lokálně bohatá vegetace nebo výskyt vodních prvků.
Pokles teplot v některých z těchto oblastí je poměrně markantní – až o 12 °C. K obdobnému závěru pak došla i pekingská studie z roku 2022, která uvádí, že parky se během dne zahřívají pomaleji než městské regiony a že zelená veřejná prostranství obsahující vodu mají lepší chladivý účinek jak v rámci parku samotného, tak v určitém okolí kolem parku.
Efektivní využití snímků
Satelitní záběry měst by mohly umožnit lepší plánování urbanismu měst a jejich uzpůsobení pro v letní vlny veder, protože jsou jasným ukazatelem toho, jak efektivní mohou být jednoduché úpravy krajiny. A protože smrtelné vlny veder budou kvůli klimatickým změnám stále častější, budou tyto tepelné mapy při plánování vhodných zásahů s cílem ochlazování měst stále důležitější. Mapy umožňují poměrně rychlou a jednoduchou diagnostiku problematických městských prostor, které jsou vystaveny extrémnímu teplu, tyto údaje je dále třeba kombinovat s dostupnými informacemi o zranitelné populaci a infrastruktuře.
Města v boji proti vedru
Instalace více zelených ploch, výsadba více stromů podél ulic a natírání betonových povrchů na bílo jsou jen některé z jednoduchých úprav, které města zavádějí v boji proti fenoménu známému jako městské tepelné ostrovy. Tyto ostrovy jsou oblasti, které jsou výrazně teplejší než okolní, zpravidla řidčeji obydlené, oblasti – a to někdy až o 15 °C. Vznikají, když se teplo ve městech rozptyluje pomaleji kvůli husté infrastruktuře. Tyto lokality jsou zvláště nebezpečné pro zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou senioři, malé děti ad.
V řeckých Aténách probíhá projekt na renovaci historického akvaduktu z římské éry, který by vedl vodu skrz město.
Dubrovník se může pyšnit fontánami na pití, a jelikož leží na moři, má ve svých velkolepých zdech vybudované vchody, takže obyvatelé a turisté mají rychlý přístup k vodě, když se potřebují ochladit.
Frankfurt
Frankfurt, bývalý vítěz European City of Trees, si v rámci zeleně ve městě vede velmi dobře. Podle jedné nedávné satelitní studie mohou stromy v létě snížit povrchové teploty až o 12 °C (viz text výše), takže mít kolem 200 000 z nich na veřejných prostranstvích je jednoznačným přínosem.
Jako jedno z nejteplejších měst v Německu ovšem muselo přikročit i k dalším, razantnějším opatřením. Frankfurt za tímto účelem zavedl tzv. „ventilační koridory“ neboli „Luftleitbahnen“ – úseky města, kde nejsou žádné vysoké budovy, nebo bujná sdružení stromů, čímž dochází k nasávání chladnějšího vzduch z okolních oblastí. Například Luftleitbahn na řece Nidda tak umožňuje v noci načerpání až 40 000 m3 studeného vzduchu za sekundu a jeho proudění dále do města.
Kromě toho Frankfurt požaduje, aby některé nové budovy měly „zelené“ střechy pokryté rostlinami. Ty mohou zůstat ve slunečných dnech o ohromujících 40 °C chladnější než jejich tradiční černé protějšky.
Loni město vyrovnalo svůj historický teplotní rekord 40,7 °C, který byl stanoven teprve předloni. Meteorologická stanice, která ho opětovně zaznamenala, je přitom stará více než 100 let. Ve snaze zlepšit svůj nešťastný rekord otevřel Madrid během současné vlny veder klimatické přístřešky v klimatizovaných veřejných prostorách, jako jsou knihovny a komunitní centra, a vytvořil aplikaci, která urychlí vstup do silně dotovaných městských bazénů. Existuje samozřejmě také dlouhodobá strategie na ochlazení města. Podle plánu „Madrid, Ostrov barev“ z roku 2019 se kolem hlavního města buduje 75 km dlouhý „zelený pás“ lesa. Termografické snímky z blízkých oblastí ukazují, že přízemní teploty se již za dva roky snížily o 2 °C.
Paříž má nešťastné prenství – město, kde mají občané nejvyšší riziko úmrtí v důsledku horka v Evropě. Vytvořila proto propojenou síť „chladných ostrovů“, kde mohou Pařížané hledat útočiště – od parků a lesů po bazény a muzea. Tyto ostrovy jsou propojeny přirozeně chladnými chodníky pokrytými stromy a lze k nim přistupovat prostřednictvím mapovací aplikace s názvem Extrema, kterou město vyvinulo v roce 2019. Některé parky budou také otevřeny 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a město ztrojnásobuje svou podzemní chladicí síť. Tato strategie, dle studie provedené v Montrealu v Kanadě, potenciálně snižuje denní počet úmrtí v souvislosti s horkem v průměru o 2,52.
Představitelé města v nizozemském Rotterdamu plánují osázet vegetací plochu o více než 900 000 metrech čtverečních střech, což je rovněž validní taktika, která pomáhá ochlazovat města.
Ve španělské Seville, prvním městě, které začalo pojmenovávat své vlny veder, nařídil starosta v rámci „politiky stínu“ instalaci markýz po celém městě, vysazení 5000 stromů ročně a výstavbu dalších veřejných fontán.
Vídeň
Rakouské hlavní město poprvé vytvořilo klimatický plán v roce 1999 a v roce 2018 se stalo jedním z prvních evropských měst, které stanovilo strategii pro identifikaci a boj s horkem ve městech. Když je vedro příliš ohromující, mohou obyvatelé chodit po ulicích, které je ochlazují „mlžnými přeháňkami“ jemné vodní mlhy. Tyto „cool straßen“ (chladné ulice) jsou pouze jednou částí plánu veřejné infrastruktury – mezi další plány, realizované či chystané, lze zařadit novou síť cyklostezek, která zajišťuje, aby lidé měli o důvod více nechat auta produkující teplo (a znečištění) doma, a vysazení 4 500 nových stromů každý rok.
Kromě přidávání nových prvků do města se Vídeň drží toho, co funguje. Stále má více než 1 000 veřejných pitných fontán a zachovalo si rozsáhlou síť městských bazénů, které byly poprvé vybudovány ve 20. letech 20. století.
Jaké metody jsou nejefektivnější?
Existuje mnoho dalších způsobů, jak města efektivně ozelenit a udržet chladnější – protože právě lepší bydlení, humánně zastavěné prostředí, zelená doprava, stromy a vodní plochy jsou klíčovými principy měst přizpůsobených klimatu. Jak to ale provést vzhledem k rozmanitosti podnebí a historickým rysům jednotlivých evropských měst?
Více stromů je výhrou na více frontách. Je ovšem třeba například vědět, že je potřeba 40% zakrytí ulice, aby se skutečně maximalizovaly výhody tohoto řešení. U každého města je proto třeba zvážit a kvantifikovat výhody konkrétních parků a zelené infrastruktury, řek, jezer a chladných a vegetativních povrchů ve městech a jejich blízkosti. Jakmile je fáze plánování hotová, lze již zeleň a další prvky umístit téměř kamkoli. Klidně i na tramvajové koleje, jak nedávno předvedl Norimberk v Německu.
Tým stojící za současnými satelitními snímky plánuje v roce 2028 vypustit satelit, který bude produkovat snímky s vyšším rozlišením, které by mohly být použity k určení problematických lokalit v ještě podrobnějším měřítku – jinak řečeno, bylo by možné identifikovat například i zelené střechy a jejich vliv na nejbližší okolí.
