Anketa: Co je hlavní složkou kvalitní architektury pro bydlení?

Na jedné misce vah stojí zastánci navrhování domova šitého klientovi přímo na míru. Na straně druhé ti, kteří dávají přednost univerzálnějšímu pojetí bydlení, na které se potom individuální potřeby budoucích (zprvu neznámých) obyvatel „obléknou“.

Otázka: Jak může architekt přispět k vytvoření skutečného domova budoucích uživatelů jeho projektů? Co je hlavní složkou kvalitní architektury pro bydlení?

Milan Kopeček
architekt, právník

Přispět k vytvoření domova architekt nejen může. Musí! Pozemek nebo adresu si vybírá klient, ale přínosem architekta je, jaká stavba vznikne. Na něm záleží, zda přesvědčí klienta o uměřenosti a konceptu vycházejícího z místa, nebo prosadí výrazný abstraktní koncept. To vše platí jen při splnění základních požadavků, jako jsou beze zbytku fungující dispozice, přiměřená bezbariérovost či provázanost s exteriérem. Jde spíše o práci s klientovými pocity, zkoumání jeho životního stylu a preferencí. Z toho plyne design a hlavně atmosféra, která vyvolá konečný pocit domova. Toho jsou si architekti vědomi, jakož i (zkušenostmi empiricky ověřeno) Damoklova meče nad svými hlavami. Když vše zafunguje, pak se na dobrém výsledku podíleli všichni, od klienta přes realitního agenta po posledního řemeslníka. Pokud je výsledek nepřesvědčivý, může za to architekt.

Hlavní složkou kvalitní architektury pro bydlení je rovnováha. Nikoliv jako matematický poměr, ale jako kompoziční vyváženost sledující těžiště. Výsledná kvalita bydlení bude odvozena od rovnováhy mezi interiérem, exteriérem a kvalitou prostředí. Jakýkoliv přehnaný akcent pouze a jen na jednu složku výslednou architekturu vychýlí. Jsou chvíle, kdy je na místě rozbouřit stojaté vody a experimentální formou hledat nová řešení, nicméně již z definice slova je jasné, že jde o časově omezený akt. Cílem je ona stabilita v kompozici jednotlivých složek architektury, zde nazvaná rovnováhou.

Pavlína Šebestová
architektka

Jedna moje známá mi vyprávěla, že ve Francii je „trendy“ zaplatit si architekta, který místo pro stavbu určené studuje léta, ze všech úhlů, v každé denní i roční době a za každého počasí. Analogicky pak přistupuje i k poznání svého klienta. Teprve až poté, co má dokonale zmapované každé stéblo trávy a každý vlas na hlavě investora, pustí se do navrhování. Jistě, tenhle model asi nebude pro každého. Ne všichni si mohou dovolit otálet se stavbou třeba pět let a ne každý si chce na dva roky domů nastěhovat prakticky cizího člověka, který si bude zapisovat každý jeho krok. Nicméně, něco na tom možná je. Já osobně věřím, že klíčem je už samotný vztah klienta a architekta. Ti dva si musí „sednout“ nejen v estetické rovině, ale měli by spolu sdílet i podobné hodnoty, životní filozofii a nadhled. Díky tomu pak architekt snáze pochopí klientova přání a může je promítnout do návrhu. Nesmí však při té míře pochopení zapomenout na vlastní kreativitu a invenci, protože ty jsou ostatně často hlavním důvodem, proč se investor rozhodne oslovit odborníka. Musíme věnovat dostatek pozornosti místu, kde má budoucí domov investora vyrůst. Zohlednit genius loci, přírodní krásy a dominanty, nebo naopak bariéry, typy okolních staveb. Zkrátka se postarat o to, aby navržená stavba se svým okolím souzněla. Přesto je ale nakonec jen na budoucích obyvatelích, jestli se, byť z výborně navrženého domu stane skutečný domov. Tedy hlavní složkou kvalitní architektury pro bydlení jsou její obyvatelé.

Vincent Marani
architekt

V České republice je nezbytné na architektuře pro bydlení ještě intenzivně zapracovat. Platí totiž, že pokud budete chtít žít mimo centrum Prahy, nezbývá vám (až na vzácné výjimky) než si pořídit nemovitost či pozemek nacházející se v místě, kde ještě před nedávnem bylo pole, a těžko byste na něm hledali jakoukoli zvláštní atmosféru nebo komunitní zázemí.

Nejlepší způsob, s jehož pomocí může architekt vytvořit budoucí skutečný domov pro své klienty, je pečlivé naslouchání jejich přáním. Domov je živoucí, dýchající organismus, který ve svých prostorách poskytuje zázemí celé rodině. Úspěch designu tkví v tom, že svým obyvatelům poskytne dostatečný prostor, aby se mohli dále volně rozvíjet, nikoli v tom, že je bude ohromovat svými kvalitami. Domov má sloužit rodině, nikoli stát se trofejí architekta.

Martin Hubinger
partner T.E Development Group

Postavením preferencí klienta na první místo, potlačením sebe sama a upřednostněním nedokonalých potřeb budoucího obyvatele před svými dokonalými nápady. Otázka ovšem navozuje dojem, že se vždy jedná o přímý vztah mezi klientem a architektem. Myslím si ale, že to platí více v případě rodinných domů. V případě bytového developmentu takový přímý vztah ve skutečnosti příliš často neexistuje. V našem segmentu se jedná spíš o vztah developera s architektem, z nějž má vyjít produkt pro třetí osobu. Tou je navíc klient v době přípravy neznámý a nějakým způsobem zobecněný. V našem případě se všechny projekty a celá podstata našeho přístupu k životu a k developmentu řídí několika základními hodnotami. Jedna z nich je individualita, jejíž dosažení v bytové výstavbě je ještě větší výzva, než v případě rodinných domů. V tomto kontextu se jedná o individuální životní styl každého klienta, o jeho jedinečný mix potřeb, chutí a preferencí, které je třeba uspokojit v bytě, jenž musí být do určité míry standardizovaný. Architekt, a stejně tak developer, mohou k vytvoření skutečného domova přispět především tím, že nikomu nebudou vnucovat svoje vidění světa a svůj životní styl. V případě bytové výstavby vytvoří jen jakýsi skelet, na nějž se potom individuální potřeby každého klienta „obléknou“. Zadání i řešení musí umožnit využití stejného prostoru naprosto odlišnými osobnostmi, nesmí klienta tlačit do svého životního stylu nebo do pocitu, že žije v bytě, který vypadl z 3D tiskárny.

TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ

FOTO: ARCHIV RESPONDENTŮ, STÉPHANE CHALMEAU

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 2/2017.