Architektura je milenkou, ženou pro život i parťákem na pivo

„Věříme, že česká architektura je v jiném stavu a každým dnem porodí něco kvalitního,“ říkají architekti z Under-construction. Už podle názvu ateliéru lze usuzovat, že tihle mladí tvůrci – Viktor Vlach, Vladimír Vašut a Erika Vašutová - architekturou žijí a v jiném stavu jsou prakticky neustále. Tedy především co se architektury týče.

Během jedné z letošních Pecha Kucha Night jste publikum přesvědčili o své sehranosti, stejně také toto souznění duší dokumentuje vaše webová prezentace. Jak jste se našli?
Viktor a Vladimír se seznámili v prváku na kolejích, hromadu let bydleli skoro vedle sebe. Od poloviny nultých let se společně zúčastnili několika soutěží a postupně nabalovali další práci. Erika a Vladimír se seznámili v předchozí práci, pár týdnů klikali vedle sebe. Koncem nultých let podnikli několik výletů a postupně se jim nabalují další potomci, takže se rozrůstáme.

Jste autory více než dvacítky větších i menších projektů, které byly realizovány, což není málo. Jak obtížné je získávat v Česku zakázky a uživit vlastní ateliér?
Je to jako s pověstnou kuličkou trusu. Není jednoduché ji valit pořád dál, na druhou stranu práce se na ni nabaluje. Působíme tak trochu jako analfabeti v mediální sebeprezentaci. Vážíme si toho, že si nás práce zatím hledá sama na základě předchozích doporučení. Do startu nás nakoply úspěchy v soutěžích, hodně práce přicházelo od známých a teď už si nás lidi nacházejí i na základě realizací. To je velká výhoda, protože odpadá nejistota názorového nesouznění.

Ve zdánlivě prozaických zadáních se snažíme najít jistou poezii a buď ze zakázky vykřesat maximum, nebo se s investorem po několika skicách po dobrém rozejít. Architektura nás zatím živí, ale jsme založením velmi skromní jedinci zapálení pro věc.
 
Líbí se mi vaše neotřelé komentáře k jednotlivým projektům. Do soutěže na náměstí v Nové Pace jste například navrhli zakomponovat motiv achátu. Jak jste k tomu dospěli?
Místo do kterého navrhujeme, se snažíme nejdřív podrobně poznat, seznámit se s jeho historií nejen stavební, se zvláštnostmi a typickými rysy. Chceme, aby v návrhu byla obsažena nadřazená hodnota, která by v jiných souvislostech ztratila smysl, aby se návrh jinde nedal zopakovat. Jenom vydláždit můžete kdekoliv cokoliv. V Nové Pace nás zaujalo nacházení achátů po okolí a silně zakořeněná tradice podkrkonošského spiritismu. Proto jsme se rozhodli dlažbu pojmout jako ze záhrobí vyvolaný achát. Pak už samozřejmě platí obecná pravidla, hierarchizace prostoru, navrácení radnice a dalších městotvorných funkcí zpět na náměstí, uzavření nežádoucích nedávno vzniklých průhledů do bočních ulic.

V projektu klubu Roxy jste zase uvažovali použít „příjemný materiál, do kterého bychom chtěli zabalit sebe …i hlavní sál.“ Jaká byla vaše představa a proč se projekt nerealizoval?
Ten projekt byl součástí vyzvané rychlosoutěže, vznikl v průběhu jednoho nebo dvou dní a nám se zdálo zásadní celý prostor sjednotit jednoduchým a levným netradičním materiálem. Obalili jsme hlavní sál nopovou fólií, vyhráli jiní, jak by se to celé chovalo při vypuknutí požáru těžko říct.
Nejspíš se ale nepodařilo sehnat tolik nopové fólie.

Realizovali jste ale naopak například několik rodinných domů a jednu psí boudu. Který z nich se pojí s nejzajímavějším příběhem pro vás?
Udělali jsme cenovou nabídku na loftový byt v Praze. Klient si vybral jiného architekta, ale doporučil nás známé, která si chtěla postavit svůj loft vedle. S ní jsme se pustili do realizace. Po pár měsících nám původní klientka zavolala a požádala o návrh i jejího loftu s tím, že se jinak manžel přestěhuje do loftu kamarádky, který jsme navrhovali.

Který z vašich projektů máte nejraději?
Správná odpověď samozřejmě je, že ten na kterém zrovna pracujeme. Jedině tak jsme ze sebe schopni vymáčknout maximum a neošidit to. Když zašátráme v paměti a budeme hledat konkrétní věci, pak jsou to asi první soutěže. Vše probíhalo v klidu, několikadenní prohlídka místa, spousta času na přemýšlení, vzájemné nerušené debaty, soustředění se pouze na jediný úkol. To už se nám teď tolik nedaří, kolem drnčí telefony a piští spousta dětí.

Který projekt znamenal naopak nejvíce starostí, a jste rádi, že jej máte z krku?
Občas se stane, že stavebník bez racionálního důvodu a předchozí konzultace výrazně změní projekt po svém. Následná spolupráce pak už nemůže být radostná a s podlomením vzájemné důvěry většinou nemožná. Potom je skoro lepší doufat, že jako autora dotyčný uvádí sám sebe a ne nás.

Navrhujete si i vtipné reklamní předměty, nemáte chuť věnovat se také této oblasti? Odpočinout si od architektury?
Funguje to spíš jako forma odreagování, vzhledem k tomu, že jsme žádný z našich reklamních předmětů nikdy neprodali a všechny rozdali, tak to pro nás nebude ten pravý ekonomický jackpot. My bereme architekturu hrozně vážně, proto si z ní i věcí kolem ní občas děláme legraci, abychom se nezbláznili. Nemusí se každý v oboru tvářit jako kakabus. Baví nás se bavit.

A čím je pro Vás architektura?
Milenkou, ženou pro život i parťákem na pivo.

Máte nějaký sen, co byste chtěli navrhnout?
Základní školu na malé obci, která vždycky bývala jasně čitelným magnetem pro celé okolí a teď už není. Tu tíhu zodpovědnosti za formování vjemu malých školáků bychom museli kompenzovat tunou reklamních předmětů a dalších blbin.

A potom dostavbu jaderné elektrárny Temelín dle honorářového řádu ČKA.

Kde čerpáte inspiraci?
Ze života, díváme se kolem sebe, přemýšlíme proč a jak konkrétní věci nebo děje fungují, co vyvolávají. Chodíme do přírody, po domech, čteme, posloucháme, přemýšlíme. Tu je nám inspirací dětský smích, tady podzimní opar nad hladinou či rozlité mléko. Inspirace může přijít odkudkoliv, ale moc nevěříme v políbení múzou, okamžitý nápad. Všechno vzniká postupně, dozrává a utvrzuje se.

Inspiruje Vás i česká architektura? Jak byste popsali stav české architektury?
Odpusťte jedno klišé závěrem – inspiruje nás vše, tedy i česká architektura. Zajímá nás samozřejmost lidové architektury, tajemnost hradů i spletitá logika historických center. V neposlední řadě i práce současných kolegů a jejich uvažování. Ale spíš než formální stránky projektů se snažíme vystopovat určité provozní vazby v případech, kde si sami nejsme jistí v kramflecích. Zajímá nás víc text a výkresy než krásně nafocený navoněný detail. Vzniká spousta zajímavých a životaschopných projektů, ale také hromady zbytečností. Snažíme se nejdřív ptát „proč?“, než se začneme zabývat otázkou „jak?“. Věříme, že česká architektura je v jiném stavu a každým dnem porodí něco kvalitního.

Ateliér under-construction architects s.r.o. byl do obchodního rejstříku zapsán v roce 2009, první výsledky spolupráce otců zakladatelů spadají do roku 2004.
Zatím poslední realizací je přestavba a přístavba továrny v Nové Pace, kterou představíme v připravovaném čísle časopisu ASB.

Více na www.u-c.cz

–>–>