Architektura může být udržitelnější, říká Patrick Lüth z ateliéru Snøhetta

Aspekt udržitelnosti se dnes zmiňuje čím dál častěji v každém velkém architektonickém projektu. Pro ateliér Snøhetta nejde jen o proklamaci. S partnerem studia Snøhetta a ředitelem kanceláře v Innsbrucku Patrickem Lüthem jsme diskutovali o jejich přístupu k navrhování a směřování k environmentálně šetrné výstavbě.

Světoznámá architektonická kancelář Snøhetta ale překračuje zaběhnuté mantinely a stanovuje si vlastní, mnohem vyšší laťku. Na projektech, jako je komplex Powerhouse Telemark či Powerhouse Brattørkaia, se jim podařilo dokázat, že udržitelně stavět můžeme už dnes.

V nadcházejících 10 letech se pak chce kancelář zaměřit na navrhování uhlíkově neutrálních staveb. Do 20 let pak chce realizovat už jen uhlíkově neutrální domy nebo takové domy, které dokážou generovat více energie, než spotřebují.

Uhlíkově neutrální domy by měly vyprodukovat stejné množství energie, které bylo potřeba k výrobě materiálů a konstrukcí na ně použitých, vyvážit musí také energii nutnou pro přepravu materiálů, přípravu pozemku, pro realizaci stavby, ale i energii potřebnou při likvidaci budovy na konci její životnosti. Rozhovor jsme pořídili u příležitosti loňské výstavy ARCTIC NORDIC ALPINE / S krajinou v dialogu v Galerii Jaroslava Fragnera.

Snøhetta je signatářem iniciativy Call on Carbon, která vyzývá jednotlivé země, aby podpořily cíl nulových emisí stanovený Pařížskou dohodou. Zavázali jste se také k tomu, že budete navrhovat pouze uhlíkově negativní budovy. Navíc chcete v následujících 20 letech realizovat pouze uhlíkově neutrální projekty. Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?

Již víc než 10 let se Snøhetta zabývá výzkumem a testováním energeticky pozitivních staveb, které zůstávají uhlíkově neutrální po celou dobu své existence. Dokázali jsme, že tyto stavby lze vybudovat pomocí stávající technologie, a nyní se snažíme rozšířit tuto strategii na zbytek našeho portfolia a v konečném důsledku i na celý stavební průmysl.

Při pohledu na katastrofy tohoto léta spojené s klimatickými změnami vidíme jasně, že tento ambiciózní cíl je nutné klást jako pravidlo, nikoli jako výjimku. Pokud se chceme ubírat touto cestou, musíme vyvíjet tlak na sebe, své klienty i přidružený průmysl. Na začátku realizace každého projektu musíme apelovat na klienta a přesvědčit ho, aby se vydal tímto směrem.

Budovy Powerhouse Brattørkaia a Powerhouse Telemark se staly průkopníky v oblasti trvale udržitelného využívání zdrojů. Co předcházelo těmto inovativním řešením?

Abychom pochopili, co je uhlíková stopa budovy, museli jsme lépe porozumět celé této problematice. A tak jsme aktivně hledali spolupráci s různými institucemi a společnostmi s úmyslem vytvořit znalostní centra environmentálního plánování a výstavby. Dnes jsme součástí několika výzkumných programů a sdružení, jako jsou Powerhouse Alliance a program Zero Emission Neighbourhoods (ZEN).

Pro návrh je důležitá interakce

Snøhetta je známa důrazným zaměřením na environmentální a sociálně udržitelný design. Jak se vám daří přesvědčit investory, aby následovali váš přístup?

V mnoha případech jsou tyto projekty výsledkem soutěží, takže se soustředíme na to, abychom již v samých začátcích přesvědčili soutěžní poroty inovativními nápady. Interakce s lidmi však není důležitá pouze pro naše projekty, ale ve stejné míře i pro tvorbu návrhu. Sami jsme si definovali firemní transdisciplinární proces, ve kterém si odborníci z různých profesí (od architektů po vizuální umělce, filosofy a sociology) i klienti a budoucí uživatelé budov vyměňují role, aby prozkoumali různé perspektivy bez zažitých konvencí.

Když pracujeme s klienty, vyzýváme je, aby se stali architekty; architekty zase vyzýváme, aby se stali klienty. A jako sobě rovní poté společně vytvoříme prostor pro vzájemné porozumění cílům a zájmům. Tato takzvaná transpozice podněcuje pozitivní přínos opuštění komfortní zóny. Staví se proti úzkoprsému myšlení a podporuje holistické přístupy. V mnoha případech tedy mohou klienty přesvědčit svěží a neotřelé nápady.

Jakou roli sehrává veřejnost ve vaší práci?
Našimi projekty bychom se chtěli společnosti odvděčit a vytvořit jakési sdílené kolektivní vlastnictví. Jeden příklad za všechny ilustrovaný na Norské národní opeře a baletu v Oslu: Existuje poměrně málo lidí, kteří mají zájem o operu a balet, ale protože budova je otevřená široké veřejnosti, je zároveň otevřena i pro početně menší skupinu milovníků vysoké kultury.

Náš ikonický projekt vytváří domov pro každého bez ohledu na to, zda to je, nebo není ctitel divadla. Lidé se zájmem o operu tu najdou úchvatné místo pro umělecký zážitek a veřejné náměstí vytvořené na střeše opery je novým výškovým bodem, odkud si můžou všichni společně vychutnat výhled na pobřeží Osla.

Vzájemný dialog

Snøhetta si získala obdiv díky své schopnosti vytvářet dialog mezi architekturou a krajinou. Jak jste k tomu dospěli?

Už ve svých počátcích v roce 1989 začínala Snøhetta jako společný workshop architektů a krajinných architektů se zaměřením na mezioborové propojení a výměnu názorů. Vzájemný dialog architektury s krajinnou architekturou a vnímání jejich prolínání jako celku se ukázalo být klíčovým faktorem, neboť právě struktura jednotlivých staveb je zde interaktivně propojena s charakteristickými a zároveň jedinečnými prvky daného místa.

Se Snøhettou jste připravili výstavu s podtitulem S krajinou v dialogu, která prezentovala vaše inovativní projekty. Co bylo cílem této výstavy?

Některé z největších budoucích výzev pro projektanty a architekty se nacházejí v našich městech a městských částech, ale pozorujeme i větší tlak na méně osídlené a odlehlé oblasti a země. Neustále roste touha být součástí něčeho autentického. Abychom tato odlehlá místa zachovali pro budoucnost, v mnoha případech bude správné nedělat nic.

Místům, která jsou již pod civilizačním tlakem, bude nezbytné poskytnout vybavení, které by zabránilo další devastaci, a zajistit kontrolovaný počet návštěvníků. Zároveň je v těchto místech potřeba zmírnit dopad negativních vlivů. Naším cílem je tedy ukázat, že architektura může inovativními strategiemi významně přispět k udržitelnějšímu využívání přírody.

Na jakých projektech nyní pracujete ve své kanceláři v Innsbrucku a jaké výzvy jsou před vámi?

Pracujeme na mnoha projektech, ale o jednom bych se rád zmínil. Nedávno jsme vyhráli soutěž na návrh územního plánu univerzitního kampusu v Klagenfurtu a rozšíření budov fakulty. Projekt nastoluje nejen zajímavé otázky, ale zároveň v něm rezonují dvě hlavní výzvy: Zaprvé významně přispívat k udržitelné výstavbě.

S použitím dřeva jako převládajícího stavebního materiálu a s dalšími navrhovanými opatřeními lze dosáhnout vyvážené stopy CO2 po celou dobu existence budovy, což podněcuje diskusi o udržitelné výstavbě. A zadruhé rozvíjet inspirativní a zároveň náročné vzdělávací prostředí, což vede k diskusi na téma, čeho by měla a čeho musí univerzita dosáhnout v současné době.