Ateliér BIG: Architektura poučená sluncem

Každé místo na Zemi má specifické klima a množství denního světla, na které musí architektura reagovat. Studio Bjarke Ingels Group (BIG) v roce 2015 dokonce věnovala tomuto tématu výstavu a knihu „Horko i zima: dlouhá cesta k architektonickému přizpůsobení“. O tom, jak mohou inteligentní strategie při navrhování budov vést k lepšímu využití denního světla a krásnějšímu výhledu ven, jsme hovořili s Jakobem Langem, vedoucím speciálních projektů BIG Ideas.

Jakobe, kdy jste si poprvé uvědomil, jak zásadní význam a emocionální sílu má denní světlo?
Muselo se to stát, když jsem jako dítě jel s rodiči do Itálie, kde jsme navštívili římský Panteon. Cítil jsem tam silné propojení s oblohou skrze velký otvor ve střeše. Celý prostor funguje i jako sluneční hodiny: můžete tam sledovat dráhu slunce na obloze, a to i po krátké chvíli uvnitř. Právě tam jsem si uvědomil, jak důležité je světlo coby nosič informace. Denní světlo vám napovídá mnohé o otáčení Země a roční i denní době.

Kde prožíváte toto spojení s denním světlem nejsilněji dnes?
Měl jsem to štěstí, že jsem si mohl společně s některými dalšími partnery z firmy BIG navrhnout dům v Kodani, kde dnes bydlím. V tomto projektu jsme se snažili maximálně otevřít vnitřní prostor, odstranit stěny a propojit vnitřek s venkovní přírodou. Vždy, když jsem doma, všímám si důmyslu přírody, pokud jde o práci s denním světlem. V zimě, když potřebujete slunce, není na stromech kolem domu žádné listí, takže jimi světlo může volně proudit. V létě zase listí funguje jako přírodní stínění. Znovu se tím potvrzuje, co jsem si uvědomil tehdy v Panteonu: že světlo není statická věc, nýbrž že se neustále mění.

Rezidenční projekt u Stockholmu, vizualizace: BIG

Jakou roli hraje denní světlo na vašem pracovišti?
Sídlíme v bývalé továrně na lahvování, která patřila pivovaru Carlsberg v Kodani. Hlavní tovární hala je 14 metrů vysoká a okna sahají téměř od podlahy až ke stropu. Jako filtr a ochranu proti přímému světlu jsme instalovali světlý bílý závěs z průsvitné plachtoviny. Při oblačných dnech necháváme závěs rozhrnutý, abychom byli dokonale propojeni s přírodou venku. Když se ukáže slunce a my závěs zatáhneme, vytváří sluneční světlo na látce krásné stíny stromů. Do naší kanceláře tak proudí sluneční světlo za každého počasí.

Jak byste popsal svůj profesionální zájem o denní světlo?
Velmi mě zajímá vědecké pojetí světla a možnosti, jak optimalizovat budovy z hlediska denního osvětlení. V divizi BIG Ideas, kterou řídím, jsem shromáždil tým architektů a projektantů, kteří se specializují na modelování denního světla. Pomocí zpravidla digitálních nástrojů se snažíme optimalizovat v našich projektech denní světlo prostřednictvím komplexního pohledu na všechny parametry. Při naší práci nabádáme projektanty, aby se věnovali každému otvoru v budově zvlášť a hledali individuální optimální řešení místo toho, aby pracovali s průměrnými hodnotami U a g na všech fasádách. Takto můžeme otevřít řadu budov vůči venkovnímu prostředí mnohem více než za normálních okolností.

Z výstavy Horko i zima, foto: Kevin Allen

Firma BIG již navrhla budovy téměř všude po světě. Jakou roli hrají při navrhování místní klimatické podmínky?
Tomuto tématu se věnovala výstava „Horko i zima“ v roce 2015, která se konala v muzeu National Building Museum ve Washington DC. Výstava zvala návštěvníky na cestu po různých klimatických pásmech na Zemi. Během cesty jsme jim ukázali, jak klima na daném místě ovlivňuje konstrukci našich budov. Ve Skandinávii mají lidé například rádi velká okna, která propouštějí dovnitř maximum světla, zatímco v teplejších oblastech světa je celá architektura o vytváření stínu a ochraně před teplem. Lidé se ale i v subtropickém pásmu chtějí dívat ven a sledovat měnící se světlo. Je třeba hledat rovnováhu mezi světlem, teplem a výhledem ven – a právě o tuto rovnováhu usilujeme v divizi BIG Ideas.

Amager Bakke – kodaňská spalovna odpadu se sjezdovkou na střeše, česká společenost Sipral dodává pro tento projekt komplexní opláštění. Vizualizace: BIG

Jakou roli hraje ve vašich projektech střecha coby zdroj denního světla? A jakého typu projektů se to vlastně týká?
Střecha je v našich projektech vždycky velmi důležitá. Pracujeme s ní vlastně jako s pátou fasádou. Věnujeme se nejen tomu, jak budova vypadá z ulice, ale také z okolních budov. Kdekoli je to možné, snažíme se vytvářet pochozí střechy, které budou dalším přínosem pro obyvatele budovy i místní obyvatele. Když si prolistujete katalog výstavy „Horko i zima“, zjistíte, že většina našich projektů, kde slunce proudí dovnitř skrze střechu, se nachází v chladnějších pásmech planety. Opět se dostáváme zpět k různým lokálním přístupům k dennímu světlu: ve Skandinávii se snažíme využít každou příležitost propustit do budov světlo – a obloha je tak samozřejmě významným zdrojem světla. V teplejších klimatických pásmech plní střecha spíše funkci ochrany před horkem a stínění.

Můžete uvést příklad, jakým způsobem pracujete a jak mluvíte o svých výsledcích s klienty?
Zrovna navrhujeme obytný soubor ve Stockholmu na okraji národního parku Gärdet. Chtěli jsme byty uzpůsobit tak, aby nabízely optimální výhled ven. Projektanti nám sice poslali určité znepokojivé výpočty, které ukazovaly, že bychom potřebovali stínění na všech stranách budovy, nám se však zdálo, že to jde proti naší intuici: k čemu potřebujeme stínění na severní straně domu? A skutečně, když jsme si vymodelovali jednotlivé byty s použitím různých hodnot U a g pro zasklení oken, dokázali jsme optimalizovat každou místnost tak, aby se v létě nepřehřívala. Nakonec jsme zvládli stínění úplně eliminovat, což klientovi ušetřilo spoustu nákladů na výstavbu. To je pochopitelně argument, na který každý klient uslyší.

Jinými slovy, naše práce nespočívá jen v tvorbě lepší architektury s větším přísunem denního světla a lepšími výhledy ven, ale také v tom, že klientům nabízíme větší hodnotu za méně peněz.

Dánské námořní muzeum v Helsingo/ru, se stalo finalistou soutěže Mies van der Rohe Award 2015, foto: Rasmus Hjortshoj

Jak ve fázi navrhování kombinujete fyzické modelování a digitální nástroje?
Pro každou z našich budov vytváříme fyzický model. Ten ale má svoje omezení: umožňuje sice výborně pochopit celkovou situaci denního osvětlení, ale vypočítat kvantitativní hodnoty, které byste mohli předat projektantům, je na základě modelu velmi obtížné. V divizi BIG Ideas jsme proto přijali několik odborníků na parametrické modelování. Ti provádějí testy pomocí všech simulačních nástrojů dostupných na trhu – nejen pro denní osvětlení, ale také pro vítr, spotřebu energie, akustické parametry apod. – a to včetně nástrojů pro specialisty. To nám umožňuje porozumět tomu, jak projektanti docházejí ke svým výsledkům, a testovat jejich výsledky. Snažíme se navázat s projektanty lepší dialog – a ve výsledku snad tvořit lepší architekturu.

Zdá se, že vaši zaměstnanci již mají v této oblasti řadu poznatků. Kterou část práce stále přenecháváte projektantům?
Navrhování a stavění není jen otázkou znalostí, ale také odpovědnosti za to, že použitá řešení budou fungovat. Naší úlohou je závěry projektantů ověřovat, abychom získali optimální výsledky. Konečnou zodpovědnost za svůj díl práce ale stále nese projektant. My mu jen průběžně pomáháme, aby výsledná budova byla lepší.

BIG team, foto: Dean Kaufman

Výstava i kniha „Horko i zima“ prosazuje myšlenku „navrhování bez strojů“. Můžete vysvětlit, co to znamená?
Koncept „navrhování bez strojů“ říká, že když při navrhování zvolíte inteligentní nástroje a strategie, můžete navrhovat budovy využívající mnohem méně technologií. Vezměte si například tradiční domy v arabských oblastech: dům nasává ventilačním komínem chladný vzduch ze zastíněné ulice dovnitř; vzduch pak proudí všemi místnosti bez použití mechanické ventilace. Naším cílem je vyvíjet podobně inteligentní řešení pro všechny naše budovy, abychom se obešli bez klimatizace, mechanického stínění apod. Myšlenka „navrhování bez strojů“ tedy spočívá v nahrazení technických systémů inteligentními konstrukčními postupy.

Jak se snažíte zajistit, abyste vyvíjeli skutečně ta nejlepší řešení pro dané místo a klima? Spolupracujete na svých projektech s místními architekty?
S místními architekty a projektanty spolupracujeme vždy, protože nejlépe znají danou oblast a její kulturu i klima. Realizovat celý projekt sami bychom si troufli jedině na rodné hroudě, třeba tady v Kodani.

Jakob Lange je partnerem v kodaňské firmě Bjarke Ingels Group (BIG). Od roku 2003 spolupracoval s Bjarke Ingels na celé řadě projektů, jako je např. rezidence The Mountain, 8 House nebo VM Houses v Kodani či radnice v estonském Tallinnu. Vede také divizi BIG Ideas, která se věnuje speciálním projektům využívajícím různé zajímavé technologie. Jakob Lange završil v roce 2007 studium architektury na Dánské královské akademii umění v Kodani a je členem Dánské asociace pro architekturu. Foto: Flemming Leitorp

PŘIPRAVIL: JAKOB SCHOOF PRO VELUX

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.