Coop Himmelb(l)au: Více než blankytná obloha

10. září 2008

„Coop Himmelb(l)au není jen o barevném přikrášlování, ale i o myšlence tvořit architekturu s fantazií. Architekturu nadnášející a variabilní, jakou jsou oblaka.“ To je leitmotiv světoznámé rakouské architektonické kanceláře, která s nesnesitelně lehkou hravostí nanovo definuje architektonický prostor, formální typologie staveb a vztahy s urbanistickým prostředím. Coop Himmelb(l)au totiž stále projektuje objekty, které nenechávají nikoho lhostejným. „Pustit se do hlubin labyrintů vlastní hlavy je stále vzrušující zážitek,“ říká spoluzakladatel Coop Himmelb(l)au Wolf D. Prix a požitkářsky si potáhne ze svého oblíbeného cigára. Jednoduše, jejich experimenty buď milujete, nebo nenávidíte. Střední cestu přenechávají průměrným. A to samé platí i v případě investorů. Avšak ti, kteří si je vyberou, jim bezmezně důvěřují. Nakonec, jinak to asi ani nejde. U jejich konceptů s volnou hrou tvarů je třeba mít pořádnou dávku odvahy.

Šachová partie s investorem

„My už našim investorům nemusíme nic dokazovat, sami nás vyhledávají,“ se sebevědomým nadhledem tvrdí Wolf D. Prix a vzápětí s mírně ironickým úsměvem dodává: „No, někdy je to pořádná dřina přesvědčit je o našich představách.“ Prix tuto dřinu přirovnává k šachové partii, při které je třeba být intelektuálně podšitý, ale zároveň občas také sedlácky prostořeký. Nikdy nevíte, jak partie dopadne, ale měli byste předvídat dopředu – alespoň tři roky dopředu, co udělá protivník. Ano, pro Prixe je investor často soupeřem, který radikálně koriguje kreativitu.

Od doby, kdy Wolf D. Prix spolu s Helmutem Swiczinským založili Coop Himmelb(l)au, uplynulo čtyřicet let, ale principy tvorby zůstávají stále stejné. Dílo pocházející z tohoto ateliéru vzniká během intenzivních diskusí, které svou razancí prý občas připomínají nekonstruktivistické střechy jejich staveb. „Architektura musí být vyargumentovaná a ve svém výsledku výrazná,“ říká Prix, „jen tehdy je zapamatovatelná a neutopí se v šedi bezpohlavních baráků. Musí se dotáhnout do posledního detailu, a také proto je pro nás důležitá přípravná fáze pracovních skic, ze kterých se rodí výkresy, protože ve výsledku se už příliš neliší.“

Prix a Swiczinský jsou nositeli idejí, ale i další členové ateliéru mají co říct k výsledné podobě díla. A to hlavně spolumajitel Wolfdieter Dreibholz, ale i nejbližší členové vídeňského studia: Birgit Müllerová, Susanne Göldnerová či Christian Maeder. Každý se zúčastňuje diskuse a zodpovědnost potom přebírá určený architekt. Síto názorů se prosívá a zůstává esence čistých nápadů. Originálních, ale zároveň odkoukaných ze života.

Křišťálový oblak vědomostí

„Vyčítají nám, že nejsme tolerantní k okolnímu prostředí, že jsme agresivní a potlačujeme všechno kolem. Není to tak,“ oponuje Prix. „Jsme stejně tak chápaví jako nejkontextuálnější tvůrce. Zodpovědnost nám není cizí, ale vidíme architekturu v jiném světle. Vždy se na ni díváme jako na část urbanistického prostoru, který žije svou dynamikou. Jeho struktura je pro nás stejně důležitá jako panorama města. Jiné je to například u staveb, jako je Muzeum Confluence v Lyonu. To je totiž typ stavby, u kterého můžete popustit uzdu kreativitě, ale vždy se zřetelem k jedné podstatné věci – uživatelům budovy. Provoz musí být jasný a čitelný, jinak se tam nikdo nebude cítit dobře.“

Muzeum v Lyonu nazvali Křišťálový oblak vědomostí, protože v něm chtěli vybudovat jakousi alexandrijskou knihovnu nasycenou lidskými poznatky, ale také veřejný prostor pro oddech. Budoucí společnost má být společností vědomostí a Coop Himmelb(l)au na tyto prognózy reflektuje. V projektu by měly rezonovat pojmy budoucnost, která bude spjata s vědomostmi člověka, ale také hledání prostoru mezi technologií, biologií a morálkou.

Blankytné nebe aneb Nebeská stavba?

Coop Himmelb(l)au založil Wolf D. Prix (1942) s Helmutem Swiczinským (1944) před čtyřiceti lety ve Vídni. Řekli si, že obsáhnou architekturu, urbanizmus, design a umění. Co si umínili, to se také stalo. Každým rokem a každým počinem jejich pověst astronomicky rostla. Avantgardní studio nepoznalo žádné tabu. Na prach rozdupalo palladiovská schémata, dokonce už i Le Corbusier se stal encyklopedickým heslem. Naplno přitáhli opratě postmoderní doby a prosadili se s originálními nekonstruktivistickými kompozicemi. Svou rebelií strhli svět, ale zároveň ho postavili proti sobě. Kde jsou hranice architektury, ve které je všechno možné? Tým Himmelb(l)au to brzy pochopil a nadoblačnou exhibici vrátil alespoň částečně na zem. Z nebeských staveb (himmelbau) zůstalo blankytné nebe (himmelblau). A tak přišly realizace, prestižní ceny, uznání, vítězství v soutěžích na ostře sledované stavby. Už roku 1988 se jejich dosah rozšířil z Evropy do Los Angeles a mexické Guadalajary. Dnes do jejich architektonického teritoria patří i Spojené státy a Střední Východ.

A to Wolf D. Prix má i množství aktivit na akademickém poli. Vzpomeňme alespoň jeho děkanství a současné prorektorství na Vysoké škole užitkových umění ve Vídni, zároveň působí jako hostující profesor na univerzitách v Londýně, Harvardské univerzitě v Massachusetts, Kalifornské univerzitě v Los Angeles, nemluvě o jeho členství v různých radách pro architekturu, výzkum a umění evropské působnosti. „Skutečně nemohu říci, že bych se nudil, ale alespoň jsem v inspirativním pohybu. Pokud mohu, dělám,“ odpovídá Prix na poznámku o jeho vytíženosti.

Metafory nových vztahů

Jednou z věčných otázek Wolfa D. Prixe je svoboda v architektonickém projevu. „Umožňuje svoboda výrazu vytvářet různé tvary?“ ptá se profesor na Vysoké škole užitkového umění ve Vídni a hned si s úsměvem odpovídá: „Hledám tuto interpretaci celý svůj posavadní život. V principu mohou být věže výškových budov šachovými figurkami, které jsou navzájem v různých vztazích. Svoboda tvarů zároveň reprezentuje svobodu pozorovatele.“

Prix se netají svou věčnou fascinací střechami jako volným prvkem negujícím pevnou strukturu. Jsou to jakési metafory nových vztahů. K nim se přidružují i světlo a zvuk, které jsou součástí architektonického designu Coop Himmelb(l)au od roku 1968. Už v jejich prvním interaktivním projektu, kterému dali příznačný název Oblak, obrátili pozornost obyvatel na světlo, zvuk, a dokonce i vůni.

Podstatný úkol architektury je podle Prixe v tvorbě struktury nových tvarů. „Samozřejmě, kapitulovat se svými ambicemi můžete při požadavcích klienta a v zájmu veřejnosti,“ dodává architekt. „Tehdy občas absentují racionální argumenty a debata probíhá jen na úrovni zuřivého bránění si svého území. V takovém případě už výsledek není příjemným zadostiučiněním zúčastněných stran, ale odtrhnutím si co možná největšího kusu ze své kořisti.“

Prostor na změnu – tak nazývá Coop Himmelb(l)au svou filozofii výzkumu stavby jako nové situace v měnícím se světě západní civilizace. Vše se odvíjí během vzpomínané šachové partie s developery a investory, jejímž cílem je vybudovat infrastrukturu staveb s maximálním profitem pro globální ekonomiku. I když dílčí výsledky jsou často protichůdné, cíl je společný.

Prix je přesvědčen, že nejlepší architektonická díla vytvářejí jeho urbanistickou skladbu. Tyto potom sehrávají klíčovou úlohu v tomto novém plánování, ale tzv. „master plan“, typický pro 19. století, je podle Prixe mrtvý. Avšak impulsy vitální architektury mají své výhody. Krok za krokem architektura mění tvář města a architekt se stává spoluodpovědným za jeho budoucnost. „To je náš osud,“ vizionářsky uzavírá Prix. S noblesou si složí své brýle, pozorně pročistí sklíčka v kostěném rámu a zadívá se za horizont na blankytně modrou oblohu.

Z posledních projektů Coop Himmelb(l)au

Akron Art Museum, Ohio, USA

Koncept muzeí se od doby, kdy se muzea začínala zakládat, radikálně změnil. Už to není jen někdejší komnata zázraků, muzeum je chápáno jako urbanistický prostor. Už to nejsou jen tradiční výstavní síně, ale prostředí poskytující městské zážitky. I proto je možné, že se umění může vznášet nad budovou a vnější město se dostává dovnitř do těla stavby. Architektura muzea se stává zprostředkovatelem setkávání lidí, kteří nejdou jen na výstavu, ale chtějí se i jinak kulturně obohacovat a společensky žít. Samotná budova je rozčleněna na tři části: Křišťál, Gallery-Box a střechu pojímanou jako oblak komunikující s okolním prostředím.

Coop Himmelb(l)au: Akron Art Museum, Ohio, USA (2001 – 2006)
Vizualizace: Isochrom, Vienna

Musee des Confluences, Lyon, Francie

I v tomto případě rozvíjí Coop Himmelb(l)au svůj „křišťálový oblak vědomostí“. Filozofie je nasměrovaná do budoucnosti, kdy společnosti budou vládnout vědomostmi. Od toho se odvíjejí i architektonické tvary charakterizující interakce, fúze a mutace různých vlivů a ústředních motivů muzea: technologie, biologie a morálka.

Coop Himmelb(l)au: Musee des Confluences, Lyon, Francúzsko (2001 – 2008)
Vizualizace: Isochrom, Vienna

BMW Welt, Mnichov, Německo

BMW si plánovalo rozšířit své ústředí v Mnichově, situované v Olympijském parku, o polyfunkční budovu sloužící k různým účelům. Ústředním prvkem je velká, propustná hala se sochařsky pojatou střechou a dvojitým kuželem, který se objevuje ve vztahu k již existujícímu komplexu ústředí BMW.

Coop Himmelb(l)au: BMW, Mnichov, Německo (2001 – 2006)
Vizualizace: Isochrom, Vienna

House of Music, Aalborg, Dánsko

Jeho rozpočet je čtyřiapadesát miliónů eur. Měl by se stát novým kulturním komplexem, ve kterém by byla nejen hudební představení, ale i středisko pro vědu a vzdělání. Koncertní síň bude mít kapacitu dvanáct set sedadel a bude umístěna deset metrů nad úrovní okolního terénu. Její prosklené stěny spojí výhled na krajinu a město okolo fjordu.