Egoé studio Radka Hegmona: Místo, kde vládne nadčasovost

Jen venkovní prostředí dokáže prolomit naše vnější i vnitřní bariéry a nekonečno okolo nás nastartuje duši i hlavu k úžasné obnově. Člověk opouští komfortní zónu a je připravený na zážitky.

Na konci moravských Bílovic najdete skupinu budov, které tak trochu vzdorují představě výrobního areálu. Fasády obaluje stříbřitá fólie, okrouhlá vypouklá okna působí futuristicky. Ve skutečnosti jde o areál bývalého JZD. Dnes tu sídlí společnost, která genius loci bývalého vepřína otočila o sto osmdesát stupňů. Nejen odvážnou renovací, ale hlavně tím, co se tu dennodenně odehrává.

Vzniklo zde totiž jedno z center českého kreativního průmyslu. Místo, kde se produkty nejen vyvíjejí, ale i vyrábějí. Hnacím motorem holdingu je Egoé studio. Rodí se tu tvar obyčejných věcí, které běžně potřebujeme k životu. Ne na zakázku, ne na základě marketingových průzkumů. Témata přinášejí život a design zase dodá jejich řešení.

Vše začalo projekty pro dopravní infrastrukturu. Od přístřešků a mobiliáře po velké zastřešení, protihlukové stěny a cyklověže. Brzy se přidal zahradní nábytek, kempingové autovestavby a sportovní vybavení. Společnost rostla, ale pro všechny její aktivity zůstává společným jmenovatelem život venku a život spolu.

Právě proto, že se zde odehrává to nejzajímavější, co na poli kreativního průmyslu v Čechách vzniká, jsme se rozhodli navštívit zakladatele společnosti Egoé studio, uznávaného designera Radka Hegmona. Povyprávěl nám víc než jen o tvorbě kvalitního designu a atmosféry z něho. Dostali jsme se přímo k podstatě lehkosti bytí.

Máte velmi široké portfolio. Jste ve společnosti EGOÉ studio jediným designérem. Jak zvládáte obsáhnout tak různorodé portfolio od přístřešků a mobiliáře přes velká zastřešení, protihlukové stěny, zahradní nábytek, sezení do veřejných prostor, projekty Leva a Ulita až po tvorbu pro vlaková či autobusová nástupiště, a ještě přitom i řídit společnost? Navíc takovým způsobem, že nehledáte díry na trhu, ale vymýšlíte je, abyste mohli jednu po druhé vyplnit.
Ano, zdá se, že u nás je to opačně než u většiny firem. Pokud dlouho tvořím, resp. tvoříme s kolegy, protože bez nich by to nešlo, vyvstane přirozená potřeba hledat něco nového. Každý tvořivý člověk má v sobě jistou dávku neposednosti. A je jedno, zda je to v navrhování, nebo rozvíjení naší firmy. Chápu, že jsou lidé, kteří založí firmu a potom se poctivě věnují stále tomu samému. V této poloze se však necítím dobře. Připadá mi to jako jeden z těch nejklidnějších způsobů kreativity.

Ve své podstatě vlastně nejdou do žádného rizika. Ale u nás to vždy bylo tak, že jen co jsme se dostali do jistého stadia, kdy jsme už věděli, že vývoj projektu je stabilizovaný, chtěl jsem otevírat další a další témata. Toto je právě ta draze vykoupená svoboda a výzva zároveň. Jako například založit výrobu, pobočku v jiné zemi, vytvořit novou produktovou sadu, vstoupit do nové produktové oblasti. Nejen mě, ale i většinu kolegů baví tvořit věci nové, v různých oblastech, ať už je to veřejný prostor, kempingové sady, Ulity, lyže, outdoorový nábytek, který byste si mohli dát i do obýváku.

Co pro vás znamená design?
Na začátku studia na UMPRUMce ve Zlíně jsem si myslel, že design je jen to, co nakreslíte, tvar, který vymyslíte. Potom jsme vyhráli soutěž na mobiliář ve Zlíně. Podle nás vyrobili prototyp, který však vůbec nefungoval. Poučili jsme se, že kromě toho, že to vypadá pěkně, musí to být i funkční. Dobrou zpětnou vazbu vytvořil i moment, kdy jsme výrobek chtěli prodávat. Nikdo ho nechtěl. Byl drahý.

Postupně jsme přicházeli na další nutné vlastnosti, jako například trvalou udržitelnost, kvalitu a tak dále. Bylo to jako z Denníku malého poseroutky, který jsem v autě poslouchal s dcerou. I on si myslel, že založit firmu na sekání trávy bude jednoduché. Ale postupně přicházel na jednotlivé nuance. Podobná byla i moje cesta k vědomí, že design není vůbec o tom, že produkt je jen třeba nakreslit. Nemůže být jen pěkný, musí dávat smysl.

Co je pro vás neoddělitelnou součástí trvalé udržitelnosti designu?
Neoddělitelnou součástí udržitelnosti je to, že věci nesmí zestárnout. Měly by být i tvarově úsporné. Produkt, který je tvarově jednoduchý, si necháte. Mělo by to zrát časem. Ve Zlíně je velké množství funkcionalistických staveb, ale máte pocit, jako by je někdo navrhl před týdnem. A to jim je už mnoho let. Udržitelnost designu tkví v tom, že věci by se neměly stále vyměňovat.

Tak, jak jsou navržené, by měly přežít generace, nepodléhat módním trendům. Důležitá je při tom všem i materialita. Stůl je ideální příklad – kdysi se dědil z generace na generaci. Byl pevný, trvalý, neoblomný. Byl vícegenerační. Nevyměnil se každých pár let, nebylo ho třeba vyhazovat.

Udržitelnost designu tkví v tom, že věci by se neměly stále vyměňovat. Tak, jak jsou navržené, by měly přežít generace, nepodléhat módním trendům.

Všimla jsem si, že recyklujete přirozeně…
Ano, máme to v povaze od samého začátku. Už dávno, a právě díky Slovensku jsme rozběhli princip protihlukových stěn z recyklátů. Pokud byste se mě zeptali proč, ani vám nedokážu přesně říct. Byla to přirozená úvaha, myšlenka. Klasické betonové protihlukové stěny jsou mi opticky nesympatické, neekologické, těžké na montáž. Řekli jsme si, že zkusíme recyklát a nevyužitý materiál vrátíme zpět do života s novým, zajímavým designem.

Vytvořili jsme velmi jednoduchý systém. Dokonce jsme měli workshop, na kterém si design navrhly děti. Bohužel, ekologie se v dnešní době stává populistickým tématem. Uživatel musí být o to víc pozornější, co skutečně ekologické je, a co je jen marketing. To, že se něco vytvoří jen pro to, nebo je to trend, mi nedává smysl. Ekologie je luxus, který si však můžeme dovolit, pokud jsme dostatečně vyzrálí ve vícero oblastech.

Nejde o tvar, hledáme řešení. Je to cesta k výrobkům, které jsou stoprocentně funkční, s přiměřenou estetikou a dají se co nejsnáze vyrobit. Výsledkem jsou produkty, které umí stárnout. Slouží nejen jejich současným uživatelům, vyhovují i následujícím generacím. Vzdorují trendům, protože jsme my jako jejich tvůrci nevsadili na první dojem.

Je dřevo materiál budoucnosti?
Určitě. Dřevo by se mělo dostat více do veřejných prostorů i developerských projektů. Podobně jako v severských zemích také u nás by se mohly z něho postavit i více než čtyřpodlažní budovy. Ale samozřejmě to není jen tím, že je ekologické. Dřevo je nádherný, příjemný, voňavý materiál, jehož haptika silně působí na naše smysly.

A to souvisí se samotným designem…
Přesně tak. Momentálně pracujeme na projektu Ulita. Je to dům, chata věnovaná všem, kteří nepotřebují zažít stavbu rodinného bydlení na vlastní kůži ani nechtějí vlastnit velký dům s bazénem. Ulita totiž nabízí život na pětadvaceti čtverečních metrech. Příjemný život, pro který je dřevo nejpřirozenějším materiálem.

Když se dotknete dřeva, voní, je příjemné na dotyk. Ulita je komponovaná tak, že si díky takovému bydlení časem začnete uvědomovat úplně jiné věci. Řešení malých prostor mě fascinuje. Miluju lodě, kde má vše přesně určené svoje místo. Možná někde tady se před třemi lety zrodil nápad Ulity.

Jakl vznikala Ulita?
Přemýšlel jsem nad tím, na jakém nejmenším rozměru a jakým způsobem se dá kvalitně bydlet. Kreslil jsem to přibližně třicet let. Pro mne to není póza, toto bydlení mě velmi osvobodilo. Díky němu člověk začne vnímat i jednotlivé vztahy, které se životem souvisejí. Například i to, že vztah dvou lidí není v tomto případě založený na majetku.

Dnes se mnoho lidí nerozvede jen proto, že by museli vyplatit půlku něčeho někomu. Taktéž je to osvobozující i co se práce týče. Pokud bych svoji Ulitu neměl zde ve Zlíně, dům si odstěhuji někam, kde práci mám. Ulita nevytváří závazek, nebo to možná přichází i s věkem. Čím jsem starší, tím mám větší pocit, že potřebuji méně věcí. To, co mám navíc, mě obtěžuje.

Vy v Ulitě žijete s rodinou už čtyři roky. Jaké to je?
Skvělé! Za nic na světě bych neměnil. Je to velmi osvobozující, zejména pro vaše myšlenky. Ty nejsou zavalené zbytečným balastem nepotřebných věcí, takže se vaše hlava může otevírat úplně jiným směrem. Bydlení prověřené každým krokem a pohybem. Za tři roky jsem si ověřil vše na vlastní kůži, a až když jsem si byl opravdu jistý, dodal jsem designu správnou funkčnost, rozměr a umístění.

Zapomeňte na příručky, ergonomie Ulity je vyzkoušená a definovaná plnohodnotným bydlením jednoho, později dvou lidí. Nic není náhodné. Právě zde se žilo, překreslovalo a montovalo znovu a znovu tak, aby vše bylo na tom správném místě. Za vším je naše vlastní a opravdová zkušenost. A protože zkušenost na vlastní kůži je nejlepší, posouváme ji dále.