Inspirace může přijít odkudkoli, i ze zcela jiného odvětví, domnívá se Hans-Peter Zehnder

Jedno a čtvrt století. Právě takové výročí nedávno oslavila společnost Zehnder, která – ač nyní známá pro své radiátory – začínala výrobou motocyklů. Na českém (a slovenském) trhu firma působí od roku 2009 s průměrným ročním tempem růstu prodeje o působivých 22 %. O začátcích firmy, významných milnících, vytápění obecně, ale i budoucnosti jsme si povídali s Dr. Hans-Peterem Zehnderem, předsedou dozorčí rady Zehnder.

Její výrobky lze vidět v mnoha veřejných objektech, například ve vile Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí, kde shodou okolností před nedávnem Zehnder otevřel nové sídlo a školicí centrum Zehnder Climate Center, kde plánuje vzdělávat prodejce, montážníky a techniky pro běžný servis svých produktů.

Firma nedávno oslavila 125. výročí, mohl byste nám přiblížit začátky firmy a jak velký kus cesty vlastně Zehnder ušel, než se stal firmou, jak ji známe nyní?
Můj pradědeček si zařídil dílnu v roce 1895, ve které nejprve pouze opravoval jízdní kola. O téměř třicet let později, v roce 1923, začal vyrábět první vlastní produkt, což byl motocykl známý po celém Švýcarsku jako „Zehnderli“. K tomuto motocyklu se samozřejmě váže příběh – v roce 1923 se rodina rozhodla pořídit si automobil v Německu, ale požadované auto nebylo k dispozici, jeho výroba trvala příliš dlouho a peníze v té době rychle ztrácely hodnotu, takže se místo toho dědeček poohlédl po jiné vhodné investici a tou byl právě motocykl. Nebyl s ním ovšem úplně spokojen. Naopak byl přesvědčen, že by to zvládl lépe, sofistikovaněji, a tak vznikl první Zehnderli.

Zájem zákazníků ale samozřejmě netrval věčně a firma potřebovala nový produkt, který by přitáhl pozornost. Firma uměla dobře vyrábět ocelové trubky používané pro rám motocyklu a tyto trubky použila pro výrobu ocelových článkových radiátorů, které si nechala patentovat. Tento radiátor, tehdy pojmenovaný Charleston, se vyrábí dodnes a počet jeho majitelů roste. Spolu s tímto radiátorem se také datuje vznik Zehnder Group AG. A patrně největším posledním úspěchem je odkoupení nizozemské firmy, která se zabývala systémy větrání. Ty jsou nyní běžnou součástí našeho portfolia.

Jako první důležitý milník firmy by se dal označit rok 1930, kdy vznikl první ocelový trubkový radiátor na světě. Kde se zrodila idea tohoto radiátoru? Předcházely mu ve vytápění jiné typy radiátorů?
Abychom pochopili, jak inovativní trubkový radiátor v tehdejší době byl, je třeba si připomenout, jak bylo tehdy vytápění domů řešeno – domy většinou neměly centrální vytápění, a když disponovaly radiátory, jednalo se většinou o litinová tělesa. Tyto radiátory měly jednotnou velikost, byly těžké, obtížné pro manipulaci a bylo složité je čistit. Do této situace vstoupil trubkový ocelový radiátor.

Jak jsem již zmínil, s úpadkem zájmu o motocykly přišla potřeba nabídnout zákazníkům nový produkt. Samotný vznik radiátoru pak byl tak trochu opět náhodou, která vzešla z nečekaného zdroje. Celá idea vznikla díky obrázkům nákladních aut, jejich součástí byly trubkové chladiče. Můj dědeček si tehdy řekl, když to umí chladit, proč by ocelové trubky neuměly zahřívat? A byl to dobrý nápad.

Dalším průlomovým rokem byl letopočet 1979, kdy byl na trh uveden první koupelnový radiátor, a hned nato rok 1980, kdy byly představeny stropní sálavé panely. V první řadě by asi bylo vhodné přiblížit, co první koupelnový radiátor odlišovalo od předchozích modelů, které nebyly určeny primárně pro koupelny, a tedy i kde se vzal nápad vytvořit radiátor přímo pro koupelnu…
Zde je opět třeba uvést souvislosti. Koupelny v tehdejší době nebyly běžně vytápěny, a to ani když byl vytápěn zbytek domu. Koupelna byla považována za užitkovou místnost a teplo bylo v takovém případě zbytečný luxus, což si v současné době nejspíš vůbec nedokážeme představit. Pokud byly koupelny vytápěny, jednalo se o elektrické sálavé zařízení, místnost nebyla připojena na centrální vytápění domů a nebyla zahrnuta v celkovém řešení vytápění objektu. Stejně jako byly značně prostší podmínky v koupelně, byl jednodušší i proces inovací a navrhování nových výrobků ve firmách.

První koupelnový radiátor tak přišel náhodou, z hlavy jednoho člověka, prakticky stylem „co kdybychom Charleston otočili a vynechali několik trubek, aby na něj bylo možné zavěsit ručník?“. Jednalo se prakticky o stejný radiátor, výrobu nebylo třeba přizpůsobit novému výrobku, a lidé byli nadšeni. Do té doby možná ani netušili, že by si v koupelně chtěli pravidelně topit, že by si mohli na radiátoru předehřát nebo usušit ručník nebo oblečení…

Když se nápad uchytil, vydali jsme se směrem designu a začali nabízet radiátory stylové, moderní a vhodně doplňující interiér koupelny dle vkusu zákazníka. Velmi rychle jsme zjistili, že vytápění je velmi podobné módě, a tedy že je třeba nabídnout něco nového co jeden nebo dva roky.

Zmínili jsme sálavé stropní panely a jejich uvedení na trh – jak byly takovéto výrobky přijaty? A jak si vedou současné stropní panely? Přeci jen častěji slýcháme o podlahovém vytápění než o tom stropním…
Zehnder se rozhodl nevydat se směrem podlahového vytápění, jelikož jde o systém s vysokým podílem plastových výrobků, které je třeba zapracovat do skladby konstrukce. Plast nám k srdci nepřirostl, my jsme chtěli zůstat u oceli a vodních systémů vytápění. Stejně tak jsme jako problematické vnímali samotné užití vytápění, kdy podlahové topení vytápí s prodlevou až se ohřeje vrstva betonu a jeho efekt ucítíme až s delším časovým odstupem, zatímco teplo u radiátorů Charleston – stejně jako u stropních panelů – pocítíme značně rychleji.

Sálavé stropní panely, se kterými jsme přišli na trh v roce 1980, byly navrženy pro velké prostory, jako jsou výrobní haly, sklady či jiné velké objekty, ne pro drobnější domácí použití. Koncept sálavých stropních panelů přitom nebyl žádnou novinkou, rovněž ale nebyl příliš rozšířený a poptávaný. Velké prostory se vytápěly vháněním teplého vzduchu, což s sebou neslo řadu problémů, například zvýšený pohyb prachových částic. Stropní panely nejenže tyto problémy odbouraly, ale byly energeticky méně náročné, se snazší údržbou, a navíc umožnily například i lépe cílit teplo do oblastí, kde je ho opravdu třeba, například tedy na pásy, u kterých pracovali zaměstnanci.

Tento stropní koncept přitom zůstává stejný až dodnes, změnila se jen velikost a využití, protože sálavé stropní systémy najdeme už i v menších prostorech, jako jsou například kancelářské budovy. Poptávka po těchto panelech, s vodou jako topným médiem, se navíc zvedla v souvislosti s válkou na Ukrajině, kvůli které se upouští od využívání systémů, ve kterých jako médium slouží plyn. V obou případech ovšem jde o vytápění, které je třeba důkladně naplánovat, jelikož ve stropech se často nachází i další systémy, například sprinklery, rozvody svícení, elektřiny, vzduchotechnika atd., jejichž užití a umístění je třeba se stropními panely sladit.

Několik let před přelomem milénia vstoupil Zehnder jako první zahraniční firma na čínský trh. Co to pro vás znamenalo? A jaký ohlas jste z Číny dostali? Jak vůbec vznikla myšlenka vrhnout se na čínský trh, který je pověstný svými nízkými cenami, a konkurovat místním firmám?
Původně jsme neplánovali expandovat do Číny. Náš závod byl opakovaně navštíven čínskou delegací, ne ovšem v souvislosti s radiátory, ale s technologiemi. Tehdy nás napadlo, že v Číně jsou s vytápěním zhruba padesát let pozadu, a mohlo by se tedy jednat o obchodní příležitost. Naše produkty jsme v Číně prezentovali jako poctivé, německé a švýcarské, designové výrobky pro estetické doplnění interiéru, tedy nejen jako pouhé radiátory. Zájem byl zprvu velký, postupně ale Čína přešla na řešení tepla a chladu prostřednictvím vzduchotechniky. My tak na trhu sice zůstáváme, ale od radiátorů upouštíme a do popředí se dostávají naše větrací jednotky.

Rovněž je třeba podotknout, že proniknout na čínský trh nebylo snadné. V Číně něco jako intelektuální vlastnictví zcela nefunguje, jakmile někdo něco vynalezne, patří to všem a všichni to mohou dále šířit. Když jsme tedy vstoupili s firmou na trh, s naším typickým logem a jménem, paralelně se objevilo asi osm firem s prakticky totožným jménem a logem, a to jsme ještě své působení na trhu neoznámili oficiálně. Jejich záměrem samozřejmě bylo přiživit se na naší investici, zjistili jsme ale, že soudit se s nimi není řešením. Přestože jsme spory vyhráli, ne vždy se pak podařilo donutit dotyčné „firmy“ zaplatit určenou pokutu. Proto jsme se nakonec uchýlili k masovějšímu marketingu, ve kterém jsme prezentovali naši značku s naším logem jako tu jedinou, původní a originální kvalitu z Evropy.

„Nové tisíciletí, nový sortiment“ dalo by se říct, protože v roce 2001 Zehnder uvedl výrobky, které už nesloužily pouze k vytápění, ale i k větrání. O několik let později se pak portfolio firmy rozšířilo i o produkty pro zajištění čistého vzduchu a zdravého vnitřního prostředí budov. Proč jste se rozhodli, že je čas na takovou změnu?
Budovy jsou v současné době lépe izolované a je potřeba méně energií a vytápění k udržení příjemného vnitřního prostředí, takže trh pro radiátory se obecně zmenšuje, proto jsme potřebovali přijít s adekvátní odpovědí, která by rozšířila naše portfolio a zaujala zákazníky. Tato příležitost se nám naskytla v podobě odkoupení nizozemské společnosti zabývající se větracími systémy. Tento obor byl tehdy ještě prakticky v plenkách, ale vše, co jsme potřebovali k rozjetí prodeje, jsme již měli zařízeno skrze náš prodej radiátorů.

Když jsme zmínili zdravé prostředí, celá řada firem v posledních letech investuje do různých řešení pro trvalou udržitelnost – jak se k tomuto problému staví Zehnder?
My samozřejmě bereme životní prostředí velmi vážně a snažíme se k situaci přistupovat odpovědně, abychom našim dětem předali svět o něco lepší a čistější. V rámci společnosti je celý přístup mnohem komplexnější, než by se mohlo zdát. V základu ovšem samozřejmě máme klasický postup jako většina firem – snažíme se maximálně redukovat uhlíkovou stopu, naše objekty disponují fotovoltaickými systémy, pro výrobu se snažíme používat recyklované materiály, což je v případě oceli snazší než u jiných materiálů.

Dále samozřejmě dbáme na odpovědný přístup k zaměstnancům a na vytvoření příjemného pracovního prostředí, což samozřejmě promítáme do všech odvětví naší výroby. Stejně tak například dbáme, aby žádná ze součástí naší výroby nebyla produktem dětské práce, pravidelně proto kontrolujeme i své dodavatele, abychom měli jistotu, že vše je v souladu s našimi morálními zásadami.

Promítáte snahu o udržitelnost i do svého portfolia? Například výrobou méně energeticky náročných výrobků? Nebo rozšířením portfolia například o tepelná čerpadla, která by doplnila nabídku větrání, vytápění a čistého vzduchu, a zlevnila tak provoz těchto zařízení?
V rámci našeho portfolia nelze než doporučit systémy pro zpětné získávání tepla (s rekuperací tepla), které umožní přenos až 95 % tepla z odváděného vzduchu zpět do vzduchu přiváděného, což samozřejmě šetří CO2 a v konečném důsledku paliva (uhlí, ropa ad.) potřebná k vytvoření tohoto množství energie.

Tepelná čerpadla jako taková nemáme, jelikož nejde o výrobky, na které bychom se primárně soustředili, a na trhu je velká konkurence kvalitních výrobců, raději se proto soustředíme na to, co umíme a děláme dobře.

Zmínila jsem levnější provoz zařízení prostřednictvím alternativních zdrojů energie (např. čerpadel či fotovoltaiky), protože právě energie jsou v současné době, zejména s ohledem na blížící se zimní období, poměrně často skloňovaným tématem, nepochybně nejen v České republice. Jak jste poslední roky vnímali v Zehnderu? Projevila se nepřízeň posledních let například na cenách vašich produktů?
Samozřejmě jsme zaznamenali zejména zvýšení cen energií, jelikož stejně jako všichni potřebujeme vytápět naše objekty, a navíc při výrobě pracujeme s kovy a svařujeme. To se proto muselo bohužel projevit, a to v konečné ceně výrobků. Neřekli bychom ovšem, že jde o neobvyklé řešení, jelikož se jedná o problém, který postihl všechny, a stejně tak prakticky všichni byli nuceni ceny zvyšovat.

Je samozřejmé, že se současná situace promítá na prodejích, ale to není způsobeno samotným zvýšením cen, spíše se jedná o problém stavebnictví jako celku. Drobnější rekonstrukce samozřejmě stále probíhají, ale větší projekty, novostavby jsou většinou pozastaveny, dokud se situace trochu nezklidní a ceny nevrátí trochu více k „normálu“.

Plánujete do budoucna nějaké inovace vašich výrobků, které by nejen napomohly tvorbě zdravějšího, příjemnějšího vnitřního prostředí v objektech, ale například i snížily náklady na provoz zařízení anebo zefektivnily provoz samotný? Anebo samozřejmě inovace, které by umožnily výrazné zlevnění výrobků, což by v této době koncový zákazník nepochybně uvítal?
V současné době se vydáváme cestou „smart home“, kdy lze například nastavit ztlumení vytápění objektu, když nikdo není doma, ať už prostřednictvím čidel, nebo přednastavených programů pro celou domácnost. Samozřejmě součástí tohoto řešení je i individuální vytápění jednotlivých místností dle jejich běžného provozu nebo preferencí majitele, ale i další systémy, například automatické rolety, které se stáhnou a dodatečně izolují okna, když v interiéru není potřeba denní světlo. Budoucnost tedy, samozřejmě mimo jiné, spatřujeme v automatizaci systémů, které budou poskytovat maximální úsporu a pohodlí v interiéru, aniž by do nich musel člověk zasahovat.

Děkujeme za rozhovor.