Jak se žije české architektce v Kodani

Lucie Hlavsová, mladá architektka a absolventka FA ČVUT, se před dvěma lety vydala do Dánska, aby tu nasbírala zkušenosti a inspiraci do profesního života. Původně časově omezená stáž se protáhla na neurčito. V autorském článku Lucie Hlavsové se dozvíte, jak se žije české architektce v Kodani, a co si myslí o místní soudobé architektuře.

Za dva roky své soukromé emigrace do Dánska jsem pochytila ten fakt, že tíhnutí k umění, architektuře a designu je bezesporu jedním z hlavních rysů zdejší kultury. Je tu možné vnímat, že umělci všech možných odvětví jsou za svou práci jednak adekvátně honorováni, ale i uznáváni.

Dánové si rádi užívají designových kousků a měsíčně za ně utratí velkou část svého platu. Každá dánská rodina má doma minimálně jeden ikonický kus zdejšího designu. Ať už je to jednoduchá, ale dominantní lampa Caravaggio od Cecilie Manz , křeslo nebo židle nesmrtelného Arne Jacobsena, ale i tak obyčejná věc, jako například termoska Stelton Vacuum Jug.

Ocitnete-li se ale v Kodani jako student, věci jako design vás najednou až tak moc nezajímají. Vaší hlavní starostí je, kde složíte hlavu. Přehnané estetické nároky jdou náhle stranou. Nejednomu kamarádovi jsem poskytovala na pár dní azyl, aby se z něj nestal bezdomovec. Panuje zde naprosté převýšení poptávky nad nabídkou. Malý pokojík na okraji hlavního města, 30 až 40 minut jízdy na kole, začíná na 3 500 DKK, a to jste ještě měli velké štěstí. Samozřejmostí bývá, že si majitel řekne o 3měsíční nájem dopředu a depozit ve výši dalších 3 měsíců.

Kodaňský kruh
Právě jedna z největších skandinávských bank umožnila díky svému nadačnímu fondu zrealizovat projekt zvaný Tietgenkollegiet. Studentské bydlení leží v severní části Ørestad, kde se potkává otevřená krajina Amager parku s přísnou ortogonální strukturou města, v této části ohraničenou dvěma kanály. Rezidenční část, zelený park, vodní plochy. Zábava může začít.

Lundgaard & Tranberg Architekti, jedna z nejvíce oceňovaných architektonických kanceláří s dvacetiletou tradicí, se rozhodla pro urbánní dominantu, dům kruhového tvaru. Myšlenka kruhu v ortogonálním rastru je vždy výzva k diskuzi. Osobně nejsem zcela přesvědčená, že se v tomto případě podařilo, co se podařit mělo. Kruhový dům logicky nemá hlavní vstup a silný předprostor, kam byste suverénně zamířili.

Pozitivní stránky Tietgenkollegiet ale určitě převažují nad drobnými negativy budovy. Vnitřní koridor dělí dům na dvě části. Pokoje jsou rozmístěny podél vnějšího obvodu s výhledem na město. Tímto způsobem se fasáda orientovaná ven stává tou intimní, kde studenti hledají klid pro své studium. Do vnitřního dvora jsou mířeny společenské místnosti. Tímto způsobem odráží architektonická idea podstatu jedinečnosti koleje: setkávání jednotlivce s kolektivem.

Zařízení společné pro celé koleje jsou seskupeny v přízemí: administrace, studovny, dílny, prádelna, podatelny, fitness, hudební místnost nebo vnitřní parkování pro kola. Horních šest podlaží umožňuje bydlení až pro 400 studentů v 360 rezidencích rozdělených do třiceti skupin po dvanácti. Každá rezidence je vybavena společnou kuchyní, společenskou a technickou místností. Interiér společných prostor hraje všemi barvami. Co je ale nejvíc důležité, žije studentský životem! Pokud jste po svém studiu měli pocit, že byste se do krásných studentských let nechtěli nikdy vrátit, koleje v Amager vás přesvědčí o omylu. Pokoje s jedinečnou projekcí střídání oken a teras, poskytují širokou škálu možností bydlení. Samozřejmě záleží i na majiteli komůrky, jak se svým osobním prostorem dál naloží.

Aby bylo možné realizovat složitě tvarovanou stavbu a zároveň dosáhnout vysoké kvality materiálů a jejich provedení, byla použita kombinace inovativního a známého technického zařízení budov s vysokým stupněm prefabrikace a opakovatelnosti. Fasáda je vyrobena ze slitiny mědi a představuje posuvné příčky inspirované tradiční jihočínskou architekturou Hakka domu. Slitina udržuje povrch budovy v čistotě a chrání ho před vnějšími vlivy. Americký dub a skleněné příčky se střídají po celém legovitém vzhledu fasády a vytvářejí dynamické detaily. Fasáda mimo jiné podporuje proudění čerstvého vzduchu a také přístup dostatečného množství denního světla do interiéru.

V interiérech zvolili architekti pohledový beton, sáhli také po minerální podlaze. Ekologicky přívětivé překližky z březového dřeva rozbíjí malé místnosti. Studenti svoje pestrobarevné závěsy, pračky a poštovní schránky doslova milují. Divokost barev v detailu zajímavě kontrastuje se syrovými, přírodními materiály.

Přímořská melancholie
Díky nejednomu zajímavému architektonickému počinu určitě stojí za pozornost také jižní část ostrova Amager zvaná Ørestad. Menší lingvistická zajímavost: obyvatelé Kodaně tento ostrov rádi nazývají „Lorteøen“, což ve volném překladu znamená „exkrement-ostrov“. Před osídlením ostrova byla totiž jeho velká část využívána pro svoz odpadků jako hlavní kodaňská skládka.

Psal se rok 1980, město bylo sužováno vážnými problémy pro jeho budoucí rozvoj. Nízký ekonomický růst, vysoká nezaměstnanost a dluhy byly pro Kodaň značně znepokojivými faktory. Kodaň nebyla přitažlivým městem pro rodiny a společnost. Naštěstí jedním z klíčových zvratů pro budoucnost města bylo rozhodnutí o rozšíření letiště. To rozpoutalo řetězovou reakci a spolu s prodloužením trasy metra přišel rozvoj zcela nově naplánované městské čtvrti.

Dnes můžeme při procházce po Ørestad sledovat rodiče s dětmi hrajícími si v parcích. Je to menší zázrak, při představě, že před deseti lety zde byla pouze holá pole. Veřejné prostory sice mají ještě nedostatky a nejsou tak živé, jak je záměrem prvotního masterplanu. Ørestad je ale v rozvojové fázi a já věřím, že během dalších deseti let, s rychlostí, kterou se Kodaň v současné době ubírá, budeme všichni ještě překvapeni. Snaha města proměnit jižní cíp ostrova Amager v lukrativní městskou část napojenou na metro, navíc v přímém kontaktu s přírodou, je na dobré cestě.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se před dvěma lety rozhodla odstěhovat do Kodaně a začít tady své malé dobrodružství, je beze­sporu velká koncentrace kvalitních architektonických ateliérů a jejich realizací. Mezi nejvíce navštěvované domy zde patří The Mountain Dwellings od ateliéru PLOT (BIG + JDS). Desetipatrový dům s 80 byty, které spolu s terasami pokrývají „střechu” domu, pod níž je umístěno obrovské parkoviště s kapacitou 480 míst. V roce 2009 získala budova ocenění za nejlepší rezidenční bydlení na světě.

O pár let dříve (2005) postavil stejný ateliér VM House. Jak název napovídá, půdorysně dva domy kopírují písmena V a M. Dalším silným konceptem je myšlenka poskytnutí dostatečného jižního oslunění s možností malého grilovacího balkonu pro každý byt. Pokud sem zamíříte v letních měsících, ocitnete se uprostřed jedné velké grilovací party s krásným výhledem na moře.

Dům jako číslice
Budova, která mě v rámci tohoto masterplanu fascinuje nejvíc, je nepochybně 8 House. Nikdy mě během přistání na kastrupském letišti neomrzí a je pro mě jakýmsi ukonejšením, když se od rodiny s lehce melancholickými myšlenkami vracím zpět „domů” do Kodaně. Bjarke Ingels Group (BIG) tu demonstruje nekonečnou nápaditost a proveditelnost lehce šílených architektonických výmyslů.

Dvě vnější venkovní atria s hravou krajinářskou úpravou i jižní část domu kaskádovitě otevřená směrem k nekonečně táhnoucím se plochám, jak zeleným, tak vodním, musí ohromit každého. Dům je velkou národní atrakcí a nejednou byl Bjarke vyzván k poskytnutí soukromé exkurze významných politiků ze všech koutů světa. To bohužel mírně otravuje život šťastlivcům, kteří si v osmičce zakoupili byt, proto má dům stanoveny oficiální návštěvní hodiny (ve všední dny od 9 do 17 hodin).

Malé dobrodružství po stopách bydlení na odvrácené straně Kodaně končí. Doufám, že ti, kteří mají v plánu hlavní město Dánska v dohledné době navštívit, zamíří také na jih ostrova Amager, aby tu vstřebali specifickou atmosféru bývalé kodaňské skládky.

Text a foto: LUCIE HLAVSOVÁ