Jsem designér řemeslník, říká Anna Štajglová o svých dílech

Masopust je veselí. Oslava rozličnosti a různorodých charakterů. Tak uvedla designérka Anna Štajglová vloni svou vlastní autorskou značku Masopust, ve které se věnuje tvorbě ručně vyráběných vlněných koberců, tapisérií a doplňků interiéru.

Svým hravým pojetím, nezdolnou kreativitou, citem pro barvy a nebývalou zručností zaujala odbornou veřejnost i milovníky designu a interiérových textilií. Díky tomu také na jaře získala nominaci na Cenu Czech Grand Design za rok 2020 v kategorii Designér roku. 

Vystudovala jste magisterské studium v Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a bakalářské studium v Ateliéru průmyslového designu na Univerzitě T. Bati ve Zlíně. Jak jste se dostala k práci s textilem?

Během magisterského studia jsem začala spolupracovat s mou spolužačkou, módní návrhářkou Terezou Rosálií Kladošovou. Bavilo nás prohlubovat si zkušenosti s prací s různými materiály. Některé techniky jsem znala já, některé Tereza, ale tuftování, které k výrobě koberců a tapisérií používám, bylo velkou neznámou pro nás obě.

Tak nějak mi ale textil křížil cestu od začátku studií, šila jsem, na stáži ve Finsku jsem se účastnila kurzu plstění, využívala jsem strojovou výšivku nebo jsem se naučila základy modistiky. S Terezou jsme po škole dělaly kolekci svetrů strojovou pletáží. Ať už jsem pracovala s měkkými, nebo tvrdými materiály, vždycky jsem ráda dělala vlastníma rukama. Jsem designér řemeslník. (smích)

Tuftování se intenzivně věnujete asi poslední tři roky. Co vás k tomuto řemeslu přivedlo a co vás na něm baví? Můžete čtenářům tuto techniku přiblížit?

K tuftování mě přivedla náhoda. Chtěly jsme s Terezou zkusit něco nového, při rešerši jsme objevily koberec, který nás tenkrát velmi oslovil, a začaly jsme zjišťovat, jakými technikami je možné koberce vyrábět a co by pro nás mohlo být cestou, pokud chceme dělat věci doma a nechceme je zajišťovat externě.

Tuftování je jeden z nejběžnějších způsobů výroby koberců. Do rámu vypínáte tuftovací plátno. Já osobně pracuji na rámu skoro 3 x 4 metry. K ručnímu tuftování se používá tzv. tuftovací pistole, kterou vedete po plátně. Vzduchem z kompresoru je do pistole poháněná příze, kterou tzv. nastřelujete do plátna, tzn. že jehla pistole propichuje plátno a vytváří z rubové strany koberce řady stehů a z líce koberce různé výšky střiženého chlupu nebo smyček.

Baví mě tvořit obrazy, které mají jak estetická, tak praktická využití. Navíc pracuji s vlnou, což je nesmírně příjemný materiál na dotek.

V loňském roce jste založila vlastní autorskou značku Masopust, v rámci které vyrábíte především vlněné koberce, nástěnné či stropní tapiserie. Jak jste se dostala k první zakázce?

Pro získání první zakázky jsem nejdříve musela vytvořit pár koberců a menších tapisérií, se kterými jsem vznik mé nové značky představila. Na jejich základě se mi ozvalo několik lidí z mého okolí, které mé nové produkty oslovily a kteří měli zájem o vytvoření tapisérií na míru.

Úplně první, ale rozměrově zatím největší zakázka byla pro rodinu. Vznikla ještě před vznikem Masopustu. Navrhovala jsem interiér zázemí pro Akademii Libchavy, což je prostor pro osobní a firemní růst, který vybudoval můj otec. Tapisérie tam pokrývá stěnu o rozměrech 2,4 x 4,5 m. Od té doby jsem realizovala větších tapisérií několik. Tyto velké vstupy do interiéru mě baví velmi, dávají prostoru osobitý charakter a současně vytváří v místnosti výbornou akustiku.

K tuftování mě přivedla náhoda.

Kde získáváte materiál a potřebné barevné odstíny vlny pro svou tvorbu?

Zatím jsem vyzkoušela vlněné příze vyráběné v Čechách, Německu a Indii a barevné odstíny si nechávám barvit na míru v české barvírně. Součástí mé práce je i neustálé hledání ideálního dodavatele, tedy takového, který je vám lokalitou co možná nejblíže, zároveň zpracovává kobercovou přízi z typu ovce, kterou si přejete, a nevyžaduje minimální odběr ve stovkách kilogramů, což je upřímně docela oříšek. Ostatní materiál – jako je základní plátno a latex – pořizuji v Německu a Anglii.

Jak pracné je vytvořit tuftovaný koberec a jakou má životnost?

To je pro mě velmi těžká otázka, jednoduchá odpověď by byla: jak pro koho. (smích) Člověk musí být zručný, musí se umět koncentrovat, být pečlivý. Pro někoho to může být i fyzicky náročná aktivita. Není tak těžké vytuftovat koberec, ale nejdůležitější je vytuftovat ho perfektně. Osobně mám velmi vysoký nárok na kvalitu zpracování produktu. Očka by měla být ideálně jedno jako druhé, aby měl koberec stejnou hustotu vlasu po celé své ploše, a to neumí každý. Životnost se samozřejmě odvíjí od způsobu péče o koberec. Může to být deset nebo také sto let.

Pandemická situace komplikuje fungování asi většině profesí, ale já mám velmi krásný rok v osobní rovině, vdala jsem se a brzy se naše rodina rozroste o nového člena, takže mám dost radosti i v současné situaci.

Jakých zakázek, ať už pod značkou Masopust, nebo z jiné tvorby, si nejvíce ceníte a proč?

Já si velmi vážím naprosté většiny zakázek, na kterých jsem kdy pracovala či spolupracovala. Měla jsem štěstí na zajímavé projekty, ať už to byly interiérové instalace pro restaurace Ambiente, výlohy pro Hermès, scénografie pro Czech Grand Design anebo spolupráce s mým mužem na bistru Spižírna 1902 či Kavárně Až na Půdu.

Naučila jsem se díky nim pracovat v týmu, dát silnou ideu poměrně velkým komplexním celkům. Tvořit s různými materiály a jejich zpracováním. Se stejnou vděčností přistupuji k zakázkám od soukromých klientů, pro které tvořím koberce či tapiserie na míru pod mou značkou Masopust.

Jde-li o zakázku pro konkrétní osobu a prostor, seznámím se s dotyčným klientem, všímám si drobností a detailů, naladím se jak na osobnost klienta, tak prostor, ve kterém má být instalace tapisérie realizována, a dávám návrhu čas zrát. Nesnažím se odevzdávat koberec, ale dílo s výtvarnou hodnotou, energií a osobitostí.

Čím se inspirujete v rámci své tvorby?

Při zakázkové tvorbě je to často klient a jeho prostor sám o sobě. Může mě brnknout na strunu něco, co řekne, nebo pro co je prostor určen. Nemám žádný konkrétní zdroj inspirace, většinou se jedná o kombinaci mého vnitřního rozpoložení a věcí kolem. Může to být detail z filmu, dovolená v Řecku nebo náhodný kout ve městě, kterého si všimnu.

Pracujete na zakázku a zároveň nabízíte již hotové produkty. Jací zákazníci vás oslovují? Jde o milovníky designu, movité klienty, nebo osvícené zákazníky hledající kvalitní a udržitelné výrobky?

Na mé hotové produkty většinou nejvíce reagují, řekněme, milovníci designu, bohužel nejvíce ti, pro které jsou mé produkty ještě stále příliš drahé. Do určité míry sleduji, že má širší klientela teprve „dospívá“. Věci na zakázku dělám pro zajímavé osobnosti, většinou jsou to duší sami tvořiví lidé, kteří vidí hodnotu v originálních produktech, umění, mají smysl pro nadsázku, jsou odvážnější a současně mají kapitál na to, dělat si radosti.

Nesnažím se odevzdávat koberec, ale dílo s výtvarnou hodnotou, energií a osobitostí.

Vaše koberce a tapisérie dokážou vnést do interiéru osobitost a hravou atmosféru. Spolupracujete při navrhování na zakázku s architekty, nebo návrh vytváříte komplexně sama?

Zatím je moje zkušenost spolupráce s architekty velmi malá a dala by se zúžit na spolupráci s mým mužem. Velmi ráda bych se ale dostala do povědomí širší skupiny architektů, kterým je vlastní vkládat do interiérů produkty na míru a kteří mají náročnější klienty, kteří sami přesně toto žádají.

Ráda aplikuji tuto techniku na produkty, kde by ji člověk nečekal, jako je například čelo postele nebo stropní rozeta kolem svítidla. Doposud mi moji klienti dávají maximálně volnou ruku v tom, jaké dílo jim navrhnu, čehož si velmi vážím. Jsem ale velmi otevřená spolupráci a pevnějšímu zadání, ať už vychází ze záměru klienta, či architekta, pokud cítím, že se dokážeme naladit na obdobnou vlnu.

Jak je to s poptávkou po spolupráci s produktovými a interiérovými designéry u nás?

Jsou lidé, kteří si rádi tvoří své domovy výhradně sami, a tací, kteří preferují komplexní řešení od interiérového designéra nebo architekta. Nemyslím, že je něco z toho špatně nebo dobře. Poptávka tu určitě je, i když si myslím, že jsme v četnosti stále pozadu za jinými evropskými národy. Myslím, že česká klientela se stále dost učí a okoukává trendy z ciziny a je ve větší míře stále spíše konzervativní.

Může se designér, jako jste vy, u nás uživit vlastní autorskou tvorbou? Pomohla vám k úspěchu účast na Designbloku či letošní nominace na Ceny Czech Grand Design 2020?

Může, jsou tu tací, kteří se svou autorskou tvorbou živí. Ale nemyslím si, že je to jednoduchá práce. Plody sklízíte většinou až po dlouhodobé kontinuální práci. Často kreativci kombinují typy zakázek nebo učí, dělají workshopy apod. Univerzální recept na úspěch v tomto určitě není. Musíte být velmi skromní a vytrvalí, nebo velmi cílevědomí a draví.

Na Designbloku jsem měla možnost navázat pár zajímavých kontaktů. Jsou to často ale velmi křehká partnerství, vyžadují si delší čas na komunikaci a zrání. Zatím se mi z nich povedlo uzavřít pouze jednu spolupráci. V rámci nominací na Cenu Czech Grand Design 2020 jsem zatím v širší nominaci a je hodně brzy hodnotit možný dopad. V březnu jsem se objevila i mezi nominovanými na ceny Edida, organizované Elle Decoration. Přirozeně mám z těchto ocenění, ať už zůstanou jenom v rámci nominace, radost.

Pandemická situace komplikuje fungování asi většině profesí, ale já mám velmi krásný rok v osobní rovině, vdala jsem se a brzy se naše rodina rozroste o nového člena, takže mám dost radosti i v současné situaci. Masopust je moje pracovní dítě, zatím je v plenkách. Věřím, že zakázek bude přibývat a mé studio bude moci růst.

Zakotvila jste u práce s textilem, nebo budete dále experimentovat s materiály a technikami? Kam se bude ubírat vaše další tvorba? Jaké jsou vaše plány a sny?

Masopust vznikl jako značka zabývající se ryze produkty z vlny, tvořenými tuftovací technikou, a v dohledné době neplánuji záběr rozšiřovat, ale mám v hlavě produkty, kde s tuftováním kombinuji i jiné materiály. Ráda bych se časem pustila do trojrozměrných produktů a pokryla chlupem například křeslo. Sen by byla například větší zakázka do veřejných prostor, hotelu nebo kavárny, kde je místo výmalby, tapety či dlaždiček chlupatá vlněná stěna.