Komentář: Opravdu se statici bojí stále dokonalejších cihel?
Z hlediska logiky je otázka nesmyslná. Jak může mít někdo strach z něčeho dokonalejšího, tedy i lepšího? Na aktuální dění reagoval Ing. Ivo Petrášek, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb.
Následující řádky pouze reagují na velké množství článků s podobným názvem, jako například na článek ze dne 7. 9. 2023: „Stále dokonalejší cihly začínají dělat starosti statikům – mohou negativně ovlivnit nosné konstrukce“. Články podobného znění se vynořily jak na webových stránkách, tak i v tištěné verzi novin.
Ze všech těchto článků vyznívá nostalgie „jistoty“ dříve používaných materiálů – klasické malty doplněné „pořádnou cihlou“, a ne tou dutinovou. Navíc se v nich vše posuzuje podle již neplatné ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí. Zde narážíme na první rozpor, totiž že dutinové cihly se vyrábějí již „od nepaměti“ (připomeňme např. hojně používané CD-TÝN ad.). Ty a jiné lze lehce dohledat kromě jiného i v obecně známé a hojně používané publikaci Milana Rochly Stavební tabulky, vydané v roce 1980.
Pokrok je třeba přijmout
Je nutno podotknout, že pokrok se nezastaví. Například i přes počáteční odpor a obavy ze záření dnes prakticky všichni používají mobilní telefon – lépe řečeno, mladá generace si bez něho již nedokáže ani představit svou existenci. A to je právě ten vývoj, který lze vidět napříč většinou lidských činností. Musíme se s tím smířit, zahodit milé vzpomínky na minulost a zaměřit se na současnost a s ní i na budoucnost. Pokud se objeví něco nového, je většinou nutné na to zareagovat.
Proto byla vypracována pro celou Evropu platná norma Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí. Platná norma je hlavním pracovním nástrojem statika. Lze v ní najít i odpovědi na některé otázky položené v článcích. Například modul pružnosti ve smyku je v této normě definován – EC6 3.7.3: Modul pružnosti ve smyku G lze uvažovat jako 40 % modulu pružnosti E. Pro statika pracujícího podle platné normy je to samozřejmě dostatečná informace.
Dle autorů článků by měl výrobce udat požadované hodnoty maximální deformace stropu, základů a podobně pod cihelnými konstrukcemi. Tyto údaje ale opět definují České technické normy, tentokrát v EC2: 7.4.1 Obecné předpoklady: (5) Průhyby, které mohou poškodit přilehlé části konstrukcí, mají být omezeny. Obvykle vyhovující hodnota průhybu po zabudování prvku od kvazi stálé kombinace zatížení je 1/500 rozpětí. V závislosti na citlivosti na porušení přilehlých částí lze uvažovat i jiná omezení. Totéž pak najdeme i v ČSN EN 15037-1 E.4.2.2 Omezení průhybu – pro zděné příčky a/nebo křehké podlahové krytiny: L/500.
Já jako statik víc nepotřebuji. Koneckonců dimenzuji překlady nad prosklenými výplněmi na základě svých zkušeností na 1/1500 rozpětí. Tohle je význam věty „lze uvažovat i jiná omezení“ ze zmíněné normy.
Konsensus není vždy konsensus
Přikládám další tvrzení odvolávající se na jednání zástupců výrobců a vedení ČKAIT: „Omezená využitelnost nových multifunkčních zdicích systémů pro všechny zděné nosné konstrukce je tedy zřejmá. Užití je vhodné například u jednoduchých budov, zejména rodinných domů a obdobných nesložitých, anebo drobných staveb. V tomto směru zavládl mezi zúčastněnými konsensus.“
Pokud k nějakému takovému konsensu došlo, stalo se tak po odchodu zástupců výrobců v jejich nepřítomnosti. Mnoho lidí také požadovalo po výrobcích „vzoreček“ na posouzení soklového zdiva. Mohu říct s klidným svědomím, že takový vzorec neexistuje. Nevzpomínám si, že by takový vztah byl pro „klasické“ zdivo definován ani v již neplatné ČSN 73 1101. Používalo se nepsané pravidlo 1/6 tloušťky horní cihly.
Ale to je pravidlo opravdu velmi staré a je možné, že bylo původně myšleno pro zeslabování zdiva směrem nahoru. Směrem dolů stoupalo zatížení, a tím pádem se po jednotlivých patrech zvětšovala tloušťka zdiva. Nic zásadního se proto nemění, jen se o tom více mluví, protože je třeba vše zanést do počítače.
Dále cituji: „Nejasná definice umístění okenních a jiných otvorů s návazností na jejich oslabení zděného systému…“ Každý statik musí ve svém výpočtu zohlednit jakékoliv otvory a prostupy konstrukcí, neboť ji oslabují. To ale platí pro každý materiál (beton, ocel, dřevo apod.) a nelze se tvářit, že se to týká jen cihel. K tomu musí statik provést posouzení každé specifické konstrukce bez ohledu na to, z čeho se skládá.
Správný materiál je důležitý
Co se týče spojovacích materiálů (malt), kdysi jsem pracoval jako statik pro rekonstrukce památek. Doporučuji autorům článků navštívit nějaké starší objekty ve vlhkém prostředí, třeba sklep, vyzděný na vápennou maltu. Pravděpodobně se bude při doteku chovat jako jemný písek. Garantuji, že moderní spojovací materiály (malta pro tenkovrstvé zdění a zdicí pěna) do tohoto stadia nedospějí.
A s prohlášením, že „montážní pěna opravdu není všelék“, zcela souhlasím, a to tím spíš, že většinou se montážní pěna používá například na utěsnění oken, a nikoliv na zdění. Domnívám se, že jde o záměnu se zdicí pěnou, ale o ní také nikdo netvrdí, že je to všelék. Jedná se prostě jen o další možnost zjednodušení a zrychlení realizace staveb.
Závěr
Výrobci ve svých podkladech uvádějí všechny hodnoty potřebné pro posouzení budov podle znění platných norem. Pro určení těchto hodnot jsme u nás provedli stovky zkoušek v akreditovaných laboratořích, po celé Evropě tisíce. Všechny tyto zdicí materiály se používají již desítky let minimálně po celé Evropě a byly z nich realizovány stovky tisíc rodinných domků a stovky bytových domů.
Není mi známa jediná statická porucha způsobená použitím nových, dle článků nebezpečných, materiálů. Pokud by k tomu došlo, jako statik společnosti Wienerberger bych se to od kolegů ze zahraničí, tedy prakticky z celé Evropy, obratem dozvěděl. Podle mého názoru by bezpečnosti staveb přispělo především omezení nutnosti zateplit všechno všude bez ohledu na stabilitu konstrukce.
