Komplexní systémová sanace opukového zdiva pod úrovní terénu
Sanace vlhkého opukového zdiva zvláště pod terénem vyžaduje specifickou přípravu a specifické řešení, s kterým se obvykle setkáváme v praxi při rekonstrukci historických budov.
Příprava sanace
Včasnou předprojektovou přípravou a detailním stavebnětechnickým průzkumem se pomocí sond zjistilo, že obvodové zdivo suterénu tvoří převážně opukové kvádry, jejichž celková tloušťka dosahuje až 150 cm. Opuka je sediment utvořený z velice jemných částic, který může vlivem vlhkosti úplně měnit své fyzikálně-mechanické vlastnosti, především pevnost v tlaku, únosnost a tepelněizolační schopnost. Měřením,
které provedl ateliér Ing. M. Balíka, CSc., v červnu 2005, byla zjištěna jeho vysoká, až 15procentní vlhkost.
Dále byla podle ČSN 730610 Hydroizolace staveb – sanace vlhkého zdiva několikanásobně překročena přípustná mez pro výskyt chloridů a dusičnanů. V minulosti byly provedeny opravy nedostatečným opláštěním sádrokartonovými deskami a přizdívkami z pěnobetonu, které pouze esteticky zakrývaly mokré stěny, ale neřešily sanaci objektu.
Systémová komplexní sanace
Vzhledem na stav budovy řešil navrhovatel komplexní systémovou sanaci opukového zdiva formou odstranění nejenom důsledků vlhkosti, ale rovněž odstraněním příčin vlhkosti (podle ČSN 730610 Sanace vlhkého zdiva a směrnice WTA 4-6-98 Dodatečná hydroizolace stavebních konstrukcí ve styku se zeminou).
Na odstranění příčin vlhkosti se zvolila mechanická metoda formou celoplošné nízkotlaké chemické injektáže prostřednictvím injektážních krémů firmy Remmers. Před oklepáním zdegradovaných omítek se do zdiva celoplošně vyvrtal rastr otvorů 200 × 200 mm do hloubky 300 mm. Potom se oklepaly poškozené omítky, opukové zdivo se pečlivě očistilo a otvory se vyfoukaly stlačeným vzduchem. Takto připravené zdivo se napustilo konzervačním prostředkem proti bobtnání opuky a následně se napustilo prostředkem na zpevnění zvětralého kamene. Tyto povrchové úpravy kamene eliminují ztrátu pevnosti opuky, která při naměřené až 15procentní vlhkosti může ztratit i více než 60 % ze své pevnosti.
Teprve až po konzervaci zdiva se plošně vyplnily vyvrtané otvory injektážním krémem – při spotřebě přibližně až 3 l/m2 ve dvou plněních. Pokud by se vyplnění otvorů provádělo před vlastní konzervací zdiva, hrozilo by, že napouštěcí látky by se přes rozpuštěné krémy nedostaly plně do struktury opuky a jejich účinek by mohl být omezen.
Hlavní důraz v návrhu sanace byl kladen na to, aby opuka nebyla dodatečnou hydroizolací skokově vysušena, ale naopak, aby si potřebnou a přirozenou vlhkost zachovala a nemohlo tak dojít k případným statickým poruchám. Z těchto důvodů byl zvolen takový rastr otvorů, který vysokou vlhkost v opuce pouze přibrzdil a snížil, a zároveň tak mohlo dojít ke zpětnému nárůstu její pevnosti.
Speciální thixotropní mikroemulzní krém na siloxanové bázi tak měl vytvořit prostorové válce kolem vrtů v opuce, které se však neměly překrývat. Při aplikaci těchto krémů se však zjistilo, že v některých částech opukového zdiva byly tyto krémy těžko rozpustitelné. Aby došlo ke změně, dodatečně se zvýšila teplota zdiva přímotopnými tělesy. Situaci poněkud komplikoval bezpečnostní režim; ostraha uzavírala na noc všechny dveře a bránila tak přirozenému větrání a výměně vzduchu. To je v těchto případech nutné zabezpečit, aby se nezvyšovala teplota a relativní vlhkost vzduchu v místnosti, neboť vlhkost na povrchu kondenzuje a vznikají plísně.
V další fázi se nanesla separační vrstva ve formě celoplošného vápenného pačoku, který zabránil reakci opuky s cementem obsaženým v sanační maltě. Spáry se vyplnily a nerovnosti se vyrovnaly vyrovnávací omítkou, do které se osadila výztužná skelná mřížka s oky 10 × 10 mm; následně se do mokrého mineralizačního nástřiku aplikovala minerální izolační stěrka v první vrstvě. Aby se zabránilo případné separaci silného souvrství, byly tyto vrstvy přichyceny talířovými hmoždinkami délky 100 mm v minimálním počtu 10 ks/m2. Dále se aplikovala druhá vrstva minerální izolační stěrky, do které se za mokra aplikovala sanační omítka v základní a vrchní skladbě o celkové tloušťce 3 cm. Vznikl tak sendvič sanačních a ochranných vrstev, který vytvořil komplexní sanační systém s vysokou spolehlivostí a dlouhou životností.
Nejdůležitější zkušenosti, které jsme získali
V předprojektové přípravě je nutné zajistit detailní informace ze stavebnětechnického průzkumu, které je potřeba si ověřit, potvrdit a aktualizovat vlastním průzkumem před započetím sanačních prací.- Při navrhování injektážních krémů pod úrovní terénu je nutné posoudit vliv teploty v místnosti a relativní vlhkosti. Tyto parametry jsou velmi citlivé a limitní pro rozpouštění injektážních krémů a zajištění jejich funkčnosti.
- Pokud je reálný předpoklad velkých nerovností zdiva a tedy i vysokých tlouštěk vyrovnávacích vrstev, je vhodné umístit do sendvičové struktury výztužnou mřížku kotvenou talířovými hmoždinkami, které eliminují případnou separaci souvrství.
V předprojektové přípravě je nutné zajistit detailní informace ze stavebnětechnického průzkumu, které je potřeba si ověřit, potvrdit a aktualizovat vlastním průzkumem před započetím sanačních prací.V roce 2006 byla dokončena první etapa sanačních prací v suterénu a zhruba po roční přestávce se v roce 2008 dokončila již druhá etapa těchto prací.
V roce 2009 získala rekonstrukce pobočky České spořitelny v Rytířské ulici v Praze z dílny architektky Gabriely Kaprálové nejvyšší ocenění na 16. ročníku soutěžní přehlídky Grand Prix architektů, která je mezi odbornou veřejností velmi dobře známa.
| Generální projektant: architektonický ateliér Mgr. arch. Gabriely Kaprálové Návrh sanace: expertní a znalecká kancelář Sanace staveb, Ing. Miroslav Havel Generální dodavatel: Konstruktiva Branko, a. s., Praha Subdodavatel pro oblast sanace vlhkého zdiva: Realsan, s. r. o., Liberec |
Ing. Petr Čeliš
Foto: archiv firmy
Autor je předseda představenstva firmy REALSAN, a. s.
Článok bol uverejnený v časopise Realizace staveb.
