Maria Aiolova z Terreform ONE: Všechno je možné

Na letošní konferenci reSITE v Praze přijala pozvání i Maria Aiolova z newyorské organizace Terreform ONE. Architektka, urbanistka a lektorka, která se zaměřuje na ekologický design a společně se svými kolegy hledá udržitelná řešení pro budoucí města, dokáže své publikum dokonale nadchnout a zanechat v něm přesvědčení, že možné je docela vše. A to nejenom v architektuře.

Jak přišel nápad založit organizaci Terreform ONE?
V době, kdy jsem studovala urbanismus, v diskuzích zcela chyběla témata trvalé udržitelnosti a ekologického designu. S Joachimem Mitchellem (rozhovor s ním vyšel v ASB 1-2/09, pozn. red.) jsme ale vždycky věděli, že to je směr, kterým chceme jít, přestože se nám někteří naši spolužáci smáli a považovali to za nějaký druh hnutí Hippies. Vždy jsme měli jasný cíl, tedy vybudovat místo, kde by se mohli potkávat lidé různých profesí, inspirovat se a společně pracovat na nezávislých projektech. Mít jasný cíl a jít si za ním. Kdo tohle má? Podle mě to je absolutní štěstí.

Jste architektka, urbanistka, vedete vlastní školu, přednášíte na mnoha konferencích… Jak se Vám daří skloubit tolik aktivit dohromady?
Můj život není zas tak neobvyklý. Hodně času trávím se svými studenty, ale je pravda, že i hodně cestuji a setkávám se s novými lidmi. Vlastně poměrně často někoho provádím naším ateliérem, ve kterém samozřejmě trávím mnoho času. Například když se staví model, je tam člověk nepřetržitě. Zbylý čas pak vyplňují diskuze o tom, kam dál směrovat naše úsilí.

Která součást Vaší práce Vás nejvíce naplňuje?
Určitě mě moc baví proces navrhování. Ten úžasný pocit, kdy s nějakým nápadem zcela začínáte a vůbec nevíte, jak to všechno dopadne, kam až to dospěje. Ale samozřejmě mě baví i práce se studenty, jelikož mě zahrnují do svých projektů a nabíjejí mě svou ohromnou energií. Koneckonců o škole jsem vždycky snila. Byla logickým vyústěním toho, že jsme chtěli šířit naše myšlenky a pohled na věc. Studenti se často ptají, proč místo toho, abych stavěla velké domy a žila obklopena penězi, jsem s nimi tady. Je to jednoduché, mít školu byl vždy můj sen. Žiju svůj sen! A to se nepovede každému.

Ve Vaší škole ONE Lab vychovává takzvané Urbaneers skupina odborníků z nejrozmanitějších oborů. Co konkrétně se snažíte studentům předat Vy osobně?
Snažím se je především motivovat k tomu, aby se vydali svou cestou. Předat jim, že nejlepší je věřit v to, co děláme, a dělat to naplno. Pro hodně lidí je naše škola zkušeností, která jim změní životy. Často se pak stává, že od nás nechtějí odejít, a přestože je naší snahou vypustit studenty do světa, část s námi zůstává v Terreform ONE.
S oblibou v Terreform ONE pracujete s materiály, které v architektuře ještě nikdo nepoužil, především pak s živými organismy. Jak vznikal ­trochu strašidelný projekt In Vitro Meat ­Habitat?
Začalo to vlastně jako sázka. Někdo se nás ptal, jak je možné, že když tvoříme projekty s živými organismy, nemáme ještě dům z masa? Chytli jsme se toho a pořídili si speciální laboratoř na pěstování masa. V projektu jde o spojení historie, například domů z bizoní kůže, a moderních technologií, které umožňují vytvářet kůži bez toho, aby muselo nějaké zvíře zemřít. Je to opravdu fascinující. Nevím, jestli někdy budeme žít v domech z masa, ale nám šlo především o provokaci a možnost ukázat lidem, že všechno je možné.

Pokud vím, nevytváříte komerční projekty. Jak se vám tedy daří financovat váš ateliér?
Je pro nás hodně důležité, abychom při své práci nemuseli dělat kompromisy, které přicházejí, když člověk musí tvořit komerčně. Fungujeme jako nezisková organizace, takže nás nějakým způsobem podporuje i vláda. Hlavně jde ale o soukromé dotace, pak jsou to peníze za učení, vyhráváme ceny a soutěže. Občas to není jednoduché, ale nezávislost je pro nás hodně důležitá. Jenom tak se dají vytvářet zcela nové věci.

Považujete svou práci někdy za dokončenou, když nemáte finální termíny od zadavatelů?
Například rostoucí struktury jsou téma, které se táhne napříč všemi našimi projekty, stále tuto myšlenku rozvíjíme. Občas některé projekty zavřeme do šuplíku a vracíme se k nim až po nějaké době a některé projekty jsme nuceni ukončit jednoduše proto, že se mají objevit na některé konferenci nebo výstavě.

Vaše projekty jsou často chápány jako vize pro budoucnost. Kdy podle Vás tato budoucnost přijde?
Věřím, že budoucnost je už dnes. Koneckonců naše projekty jsou reálné. Opravdu pěstujeme maso a cihly z hub. Hlavní je, že všechny naše myšlenky a zkušenosti rozšiřujeme dál, takže věřím, že všechny postupně přijdou k životu, i když třeba ve změněné podobě. My také často rozvíjíme cizí nápady, ale rozpracováním v kontextu architektury a urbanizmu jim dáváme zcela nový rozměr.

Organizace Terreform ONE je známá po celém světě, stejně jako vaše škola ONE Lab. Čekala jste takový úspěch?
Rozhodně se to celé rozrostlo do mnohem větších rozměrů, než jsem si představovala. Nikdy jsem si nemyslela, že by se naše škola mohla stát mezinárodní, ale teď se rozšiřuje i do Prahy, Barcelony a Berlína. V dalších letech bychom se chtěli rozrůst ještě mnohem víc. Je to úžasná výzva.

TEXT: Veronika Benešová
FOTO: RESITE, TERREFORM

Článek byl uveřejněný v časopise ASB.