Martin Krupauer z A8000: Architektura je řemeslo i kumšt

Pracoval s Jeanem Nouvelem, Frankem Gehrym, Sou Fujimotem či ateliérem BIG. I přes bohaté portfolio úspěšných projektů, mezinárodní zkušenosti a řadu ocenění je architektovi Martinu Krupauerovi vlastní pokora, nadšení a nehasnoucí zájem vytvářet poctivou architekturu všech měřítek.

V rozhovoru pro časopis ASB jsme se ho zeptali na čerstvé dojmy z účasti v soutěži na nové hlavní nádraží v Brně i na průběh přípravy projektu Vltavské filharmonie v Praze.

Váš ateliér jste založil společně s arch. Jiřím Stříteckým v roce 1989. Věnujete se širokému spektru projektů staveb různé typologie i měřítek včetně urbanismu, územního rozvoje a strategického plánování. Bylo vám přemýšlení v kontextu, v širších souvislostech blízké od počátku vaší kariéry?

Určitě nám tento princip myšlení byl blízký od počátku. S Jiřím Stříteckým jsme sdíleli stejný pohled na to, že projekt nikdy není pouze o designu jednoho konkrétního domu, ale jde o řemeslo i kumšt, který má daleko širší dopad a vliv. Také jsme měli štěstí, že jsme hned v začátcích spolupracovali na smíchovském projektu se světovým architektem Jeanem Nouvelem a rovněž se světovým investorem, pojišťovnou Nationale- Nederlanden.

Investoři, jako je životní pojišťovna, jsou zvyklí přemýšlet do budoucna, na dlouhou dobu dopředu, v širších souvislostech a snaží se mít vše velmi dobře ošetřeno. To potvrdilo naše tehdejší spíše podvědomé pocity a nasměrovalo nás to k přístupu, který se dnes v projektech snažíme uplatňovat.

S ateliérem Jeana Nouvela jste spolupracovali na úspěšné revitalizaci pražského Smíchova a projektu Zlatý Anděl. Jak vás ovlivnil tento projekt?

Byla to tehdy výjimečná doba. Dostali jsme příležitost pracovat na projektu Smíchova přímo u Jeana Nouvela v Paříži, což byl splněný sen. Jean Nouvel je architekt silný výrazem a zároveň s úžasnou schopností pracovat kontextuálně. Tehdy jsme se přesvědčili o tom, že ať už se bavíme o architektuře či urbanismu, způsob přemýšlení je jen jeden.

V podstatě jde jen o odlišné měřítko, limity a zvolená východiska. Naučili jsme se, že územní plánování není dvojrozměrné, není ani čistě trojrozměrné, ale je dokonce čtyřrozměrné, protože je třeba přemýšlet také v čase a v koloběhu života, neboť město je život. Architektura díky tomu pro nás není čistě technicistní disciplína. Dalo by se říci, že skrze nedokonalé technické prostředky v podstatě plánujeme život v prostoru.

Jaká byla vaše cesta k architektuře? Kdo nebo co vás nasměrovalo ke studiu?

Vyrůstal jsem mezi řemesly, od dětství mě bavilo sledovat tesaře, zedníky, kováře. Později jsem se snažil dostat na filmovou režii, což se nepodařilo. Z různých důvodů jsem se nedostal ani na architekturu, ale vzhledem k dobrým výsledkům přijímaček mě přeřadili na Fakultu stavební ČVUT, za což jsem dnes rád. A posléze jsem ještě absolvoval školu architektury na AVU.

Mise Brno

Aktuálně máte za sebou čerstvou zkušenost na projektu nového hlavního nádraží v Brně, které jste navrhovali společně s ateliérem BIG. V rámci mezinárodní architektonické soutěže jste postoupili až do finálového kola a umístili jste se na čtvrtém místě. Co vám přinesla spolupráce s Bjarke Ingels Group?

Soutěž byla svým zadáním velice zajímavá. My už jsme s touto typologií stavby v podobě regionálního dopravního hubu s prolínáním funkcí měli zkušenosti z Českých Budějovic z autobusového nádraží. Spolupráce s ateliérem BIG byla perfektní. Setkáváte se se světovými hráči, s extraligou, což vám dává určité zrcadlo, ať už v rovině kvalitativní, organizační, či procesní.

Vzájemně jsme přicházeli s návrhy, modely, východisky, docházelo k interakcím. Je inspirativní, že můžete pracovat i s jejich profesemi, konzultanty. Problematická byla bohužel situace s covidem, museli jsme komunikovat na dálku, ale i to se dalo zvládnout.

Nové hlavní nádraží je pro Brno zásadní strategický projekt. Dlouhou řadu let byl záměr přehodnocován, rozporován. Jeho plánované umístění vzbuzuje rozporuplné reakce. Jaký máte názor na projektový záměr, soutěžní zadání a zmiňované umístění nádraží?

Nejsem obyvatel Brna a do diskusí o umístění nádraží jsem se nikdy nezapojoval. Pokud stávající nádraží nevyhovuje současným požadavkům a není možné ho adaptovat pro vysokorychlostní tratě, tak nemám důvod to rozporovat. Myslím si, že Brno udělalo správné rozhodnutí. Pomyslné navázání na svět pupeční šňůrou skrze vysokorychlostní trať bude podle mne pro město velký iniciační impuls, ale i podmínkou, jak zůstat na mapě evropsky významných měst.

Váš ateliér zpracoval pro město Brno koncepční návrh rozvoje lokality Špitálka, který jsme představili v časopise ASB 6/2020. Území by se mělo transformovat v soběstačnou udržitelnou lokalitu, váš návrh přináší inovativní řešení.

Jde o projekt, kde lze udržitelný přístup deklarovat. V rámci evropského projektu Smart Cities město Brno začlenilo do tohoto projektu nové technologie a přístupy snižující energetickou náročnost budov. Co je ale na projektu podle mne nejvíce udržitelné a „smart“, je to, že se sociálně vyloučená lokalita, vnitřní periferie, změní v rozvojové území. Z problému se tak stane příležitost. V rámci práce na projektu jsme se hodně věnovali studiu sociodemografických dat a a především jsme si hledali cílové uživatele, kteří v této lokalitě po její proměně budou chtít bydlet a žít, jim je projekt přizpůsoben jak programově, tak svojí architektekturou. Protože pokud oni budou tahouni dalšího rozvoje a proměny území, ušetří se na řešení sociálních zdejších současných problémů.

Mise Praha

V Praze vedete projektový tým, který se věnuje přípravě zásadního projektu Vltavské filharmonie v transformačním území Holešovice- Bubny-Zátory. Vyhlášena byla mezinárodní architektonická soutěž na návrh nového koncertního sálu, který by měl odpovídat požadavkům 21. století a současně přinést život do nově vznikající čtvrti. Co pro vás takový projekt znamená?

Všichni víme, že za posledních třicet let se u nás nepostavila téměř žádná významnější veřejná stavba. Když jsem byl osloven Petrem Hlaváčkem (prvním náměstkem primátora pro oblast územního rozvoje a územního plánu) ke spolupráci, své zapojení jsem pochopitelně zvažoval. Zda se v budoucnu soutěže zúčastnit, nebo zda poskytnout svoje zkušenosti a podpořit realizaci něčeho významného z druhé strany. Pro mě je důležité pomoci tomu, abychom si jako společnost stále nestěžovali.

Myslím si, že jsme si málo vědomi toho, že národy posouvají i společné výzvy, a že v České republice v mnoha ohledech přetrvává postoj stagnace ve stylu „nedělejme nic, nic nezkazíme“ a „všechno stejně nakonec špatně dopadne“. Společnost se ale posouvá a roste skrze výzvy. A významná veřejná stavba k tomu patří. Není ani tak důležité, jestli jde o Národní knihovnu, filharmonii nebo divadlo. I když si myslím, že k české historii zrovna nová filharmonie perfektně pasuje.

Je pro mě velice důležité, že se projekt buduje právě v Bubnech, ve stodvacetihektarovém rozvojovém území. Spolupráce na projektu i pro mne osobně zároveň představuje výzvu, i když v jiné podobě, než že bych sám navrhoval. Mohu ale napomoci realizovat velkou, pro naši společnost zásadní stavbu.

Vyhlášení mezinárodní architektonické soutěže na koncertní sál je velkou událostí světového významu. Co si od ní slibujete?

Je třeba si uvědomit, že soutěž samotná představuje zhruba deset procent celého projektu. Je pochopitelně velice důležitá, ale kromě ní probíhá příprava území, řešení technických problémů v území, řešení programové a provozní části a řada dalších kroků. Soutěž jsme se snažili dobře připravit, ať už z hlediska přípravy staveniště, nebo zajištění dobré poroty. Podle došlých dotazů si troufám tvrdit, že půjde skutečně o světovou soutěž.

Jak je definován stavební program návazně na analýzu využitelnosti?

Skladba programu vzešla z analýzy využitelnosti zpracované mezinárodním konsorciem firem pod vedením proslulého ateliéru Henning Larsen, z diskuze se stakeholdery, široké participace, ale i z vlastní zkušenosti. Je koncipována pro provoz 24/7, pro Pražany, pro občany České republiky, pro návštěvníky Prahy. Budova by se měla stát živým kulturním prostorem, který je otevřený všem. Součástí programu je mimo jiné i kreativní centrum, hudební knihovna, venkovní veřejné prostory a nábřeží.

Mise České Budějovice

Pro vaše rodné město České Budějovice jste zpracoval studii Město a voda, která se věnuje strategickému rozvoji a urbanismu města. Jak tento záměr pokračuje? A neměla by mít podobný dokument zpracovaný většina českých měst založených na řece?

Zpracování studie iniciovala k překvapení nás architektů i politiků veřejnost a po zveřejnění měla velký úspěch. Jde o zásahy různého rozsahu, od klíčových pro město strategických věcí, včetně malých iniciačních intervencí. Město s tímto záměrem dále pracuje, převádí jej do územního plánu a ke dvěma důležitým úpravám nábřeží se již zpracovává dokumentace k územnímu rozhodnutí.

Vaše projekty, domnívám se, architekturu polidšťují. Přinášejí do ní lidské měřítko, pracují s potenciálem místa a jeho využitelností. Jde o přístup, který je vám přirozený, nebo jste k němu dospěl skrze zkušenosti?

Architektura je práce s lidmi a pro lidi. Pochopitelně nás jako architekty oslovuje architektura z hlediska krásy a kvality, ale domy mají ještě rozměr programový, funkční i provozní. Pro mne je to něco neoddělitelného.

Jak vnímáte svou práci architekta, urbanisty, manažera – jako kreativní tvorbu, jako službu, poslání či jinak?

Důležité je pro mne to, že mne práce baví. Myslím, že není řemeslo, které by mohlo tak ovlivňovat život, a to pozitivně i negativně. A není kumšt, který má tak hmatatelný a trvalý vliv na lidi. Uvědomuji si, jakou máme jako architekti úžasnou možnost. Po kom zůstane něco sto let?