Michaela Chvojková: Architektka pozorující hvězdy

Ucelený pohled na architekturu si Michaela Chvojková našla hlavně díky cestování. Název jejího ateliéru nese mnoho významů, projekty v něm vznikající rostou na živné půdě přirozenosti a jednoduchosti. Jak vnímá stav českého stavebnictví a proč ji baví navrhovat hvězdárny?

Architektura pro Vás znamená potěšení a zároveň také zodpovědnost. V jakém poměru se v rámci vašeho ateliéru tyto dvě „ingredience“ vyskytují?
To záleží na zakázce a hlavně také na tom, jaký stupeň dokumentace právě zpracováváme. Pokud jsem ve fázi studie, je to potěšení a také nejkreativnější fáze projektu. Pokud se na zakázce pokračuje, tak nastává větší podíl zodpovědnosti.

Kdo vás nejvíce ovlivnil během vašich studií na Fakultě umění a architektury v Liberci?
To se nedá říci takhle jednoduše. Přišla jsem na školu z gymnázia, takže jsem se první rok vlastně jen do velké míry seznamovala s tím, co vlastně architektura obnáší. Pan profesor Suchomel nám často na svých přednáškách říkal, že první ročník je jen jakýmsi pokračováním přijímacího řízení. Pak nastává fáze, kdy se člověku líbí všechny takzvaně fascinující projekty, které se většinou nevyskytují v Čechách, ale ve světě. Během školy jsem se snažila získávat co nejvíce informací a sledovat, co se kde ve světě v oblasti architektury děje. Hodně času jsem tehdy trávila v knihovně. Samozřejmě, že jako čerstvý student architektury máte ambice, že vaše projekty budou také takto jednou vypadat. Vlastní, ucelenější pohled na architekturu jsem si našla až po škole, a to hlavně díky cestování.

Vaši práci charakterizuje přirozenost a jednoduchost. Co je nositelem těchto vlastností v architektuře?
Přirozená stavba je ta, která do okolí zapadne a nepotřebuje na sebe nijak zvlášť upozorňovat. Jednoduchou stavbou se rozumí hlavně upřednostnění její funkčnosti před efektem.

Kam z Vašeho pohledu směřuje současná tuzemská architektura?
V Čechách je velké množství schopných a šikovných architektů! Horší je to s podmínkami pro realizaci a stavebnictvím všeobecně. Města naštěstí postupně přicházejí na to, že je pro ně výhodné pořádat architektonické soutěže. Je také čím dál více soukromých investorů, kteří se rozhodnou oslovit architekta při realizaci jejich rodinného domu. Dle mého názoru se situace tuzemské architektury sice pomalu, ale alespoň nějakým způsobem zlepšuje.

V roce 2009 jste založila vlastní ateliér BLOK Architekti. Co pro Vás bylo při jeho budování největší motivací?
Začínala jsem v Jičíně, kde jsem nejdříve navrhovala jen pro některé mé kamarády. Ti mě pak doporučovali dále a práce přibývalo. V momentě, kdy už bylo zakázek na jednoho člověka příliš, nastal čas pro založení vlastního ateliéru.

Jak vzniklo jméno ateliéru? Má něco společného s tvůrčím blokem, nebo je jeho původ sofistikovanější?
Blok má vícero významů.
Blok… domů, část města.
Blok… papíru, přenesení myšlenek na papír.
Blok… cihla, základní stavební jednotka.
Blok… v hlavě, překračování a otevírání myšlenek.

BLOK kočírujete spolu s Martinou Bílkovou a Petrou Novotnou Stránskou. Jak k této spolupráci došlo a čím je specifická?
Martina je spolužačka z Liberce. O spolupráci jsme spolu mluvily dlouho, došlo k ní ale paradoxně až poté, co se Martina přestěhovala do Valencie. Petra je grafický designér a výtvarnice. Spolupracovat s námi začínala postupně na projektech, ve kterých jsme chtěly propojit a nabídnout investorům naše služby včetně grafického designu. Ten se propisuje jak do interiéru, tak následně například do jídelních lístků, webových stránek… tedy do vizuální identity firmy, ať už se jedná o restauraci, nebo jakýkoli jiný podnik. Pro klienty vytváříme také originální kresby, malby nebo třeba tapety do jejich soukromých interiérů. S Martinou a Petrou nás pojí dlouholeté přátelství a původně jsme všechny tři z Jičína.

Ve Vašem portfoliu najdeme projekty a realizace rozličného zaměření. Jaký druh architektury je Vám nejbližší? Práce na projektech jakého druhu Vás naplňuje nejvíce?
Na práci architekta je skvělé to, že s každým novým projektem poznáte nové lidi, nové zadání a pro mě tím pádem novou výzvu. Díky tomu se práce nikdy nestává nudnou, naopak musím pořád něco vymýšlet, což mě baví. Když vypnu počítač, neznamená to ještě, že mám automaticky takzvaně „padla“. Architekturou člověk žije prakticky neustále.

Kdybyste měla z vašich projektů vybrat jeden takzvaně „srdcový“, který by to byl a proč?
Jsou projekty, které máte raději a které zase méně. Většinou žiji projektem, na kterém zrovna pracuji.

Zaujala mě dostavba hvězdárny v Jičíně. Mohla byste ji blíže představit?
Hvězdárna v Jičíně pro mě byl první samostatný větší projekt, takže se o něm dá mluvit také jako o srdcovém. Od studie k realizaci to byla docela dlouhá cesta a já si myslela, že se možná ani nepostaví. Myslím, že na její realizaci mají velkou zásluhu samotní hvězdáři z Jičína, kteří neustále hledali cestu, jak dotáhnout projekt do realizace.

Co pro Vás bylo během práce na tomto projektu a následné realizaci největším oříškem?
Asi největším oříškem pro nás byla fasáda, kde jsem chtěla „obtisknout“ hvězdnou oblohu. Má to sloužit tak, že když se něco ve hvězdárně děje, tak hvězdy-luxfery rozmístěné do souhvězdí svítí, tím pádem kolemjdoucí vědí, že to uvnitř žije. Naopak světlo v interiéru, které prochází luxferami dovnitř, slouží jako orientační osvětlení během přednášek nebo projekce.

Na jakých projektech v současnosti pracujete?
Právě teď zpracovávám projekt hvězdárny na Žebrák. Vypadá to, že to možná bude moje specializace…

Jaký je váš architektonický sen? Vysněný projekt, který byste jednou chtěla realizovat?
V současné době mohu odhadnout zakázky, které jsem schopná ­dovést do realizace. Takže i mé představy vycházejí z možností našeho ateliéru. Netvoříme velké developerské projekty, většina naší práce je menšího rozsahu, jako rekonstrukce interiérů či novostavby soukromých domů. Velikost projektu ale samozřejmě nikterak nesouvisí s atmosférou a duchem, který do něj architekt vtiskne.

Michaela Chvojková (* 1979)
Vystudovala Fakultu umění a architektury v Liberci, profesní zkušenosti si rozšiřovala také na uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru sklo v architektuře Mariána Karla. Působila v ateliéru Prostor 008, v roce 2009 založila vlastní ateliér BLOK Architekti, který vede spolu s Martinou Bílkovou a Petrou Novotnou Stránskou. Jejich práci charakterizuje přirozenost a jednoduchost v architektuře a prostoru.

TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ
FOTO: ARCHIV MICHAELY CHVOJKOVÉ

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 4/2018.