Musíme začít jinak přemýšlet, tvrdí renomovaný architekt Reiulf Ramstad

V Norsku založil již v roce 1995 vlastní architektonické studio zaměřené na výzkum a praxi v oblasti udržitelného designu a architektury. O cestě k environmentálně zodpovědné výstavbě a využití inovací v dřevostavbách jsme si povídali s renomovaným architektem Reiulfem Ramstadem.

Jakou roli pro vás sehrává udržitelnost?

Udržitelnost je nedílnou součástí našich projektů a používání dřevěných konstrukcí a opláštění je jedním z nejdůležitějších způsobů, jak je učinit udržitelnějšími. Naše studio má profesionální síť ekologických poradců a odborníků, abychom udrželi rozsáhlou spolupráci v otázkách udržitelnosti. Naše pracovní metody zahrnují postupy pro identifikaci a realizaci environmentálních cílů v rámci každého z našich projektů.

Pracovali jsme a v současné době také pokračujeme na několika inovativních projektech s vysokými ekologickými ambicemi, jako jsou Národní turistická stezka Trollstigen, rozvoj místní mikroelektrárny, lokální úprava černé a šedé vody, podrobné studie biodiverzity a šetrná výstavba v přírodní krajině. Romsdalské lidové muzeum bylo v době svého dokončení největší masivní dřevostavbou v historii norského stavebnictví.

Dřevo má menší energetickou stopu než většina ostatních stavebních materiálů, zejména v severských zemích, kde je přístup ke dřevu téměř neomezený. Například ve Švédsku představuje roční využití dřeva pouze 80 % toho, co lesy za stejnou dobu přirozeně vyprodukují. To znamená, že se les každým rokem rozšiřuje. Používáním dřeva ve stavebnictví se snižuje CO₂, který stromy nashromáždí během svého života.

Pokud strom shnije nebo shoří, uvolní se toto množství CO₂ zpět do atmosféry. Když se ale dřevo použije na stavbu, zůstává CO₂ uložen v budově. Proto při projektování našich budov vždy zohledňujeme životnost stavby; dlouhá životnost díky kvalitě, údržbě a konstrukčním řešením v kombinaci s možností opětovného použití stavebních prvků jsou klíčovými přístupy k navrhování ekologicky udržitelných budov.

Sociální a kulturní udržitelnost jsou také důležitými aspekty naší práce. Snažíme se spolupracovat s partnery a firmami v oblastech, kde stavíme, abychom udrželi a rozvinuli sociální strukturu místa. To je důležité, protože všechny naše projekty díky tomu můžou ovlivnit čtvrti, oblasti a města, ve kterých jsou postaveny. S ohledem na existující kulturní vrstvy se vždy snažíme integrovat naše projekty do jejich okolí způsobem, který zároveň přispívá ke společenské sounáležitosti.

Na svém kontě máte nemalé množství výjimečných dřevostaveb a připravovaných projektů. Co je pro vás hlavním kritériem při volbě stavby ze dřeva?

Svou praxi v Norsku jsem započal poté, co jsem se vrátil po 10 letech strávených v Benátkách. Díky tomu jsem viděl jinýma očima výraznou, rustikální hodnotu severské konstruktivní kultury. Dřevo je všude, od dávnověkých „stavkirke“ (dřevěné sloupové kostely) po zdobené „stabbur“ (sruby pro skladování potravin výšené od země) a prosté „fiskehjell“ (dřevěné konstrukce na sušení ryb). Tento materiál, často považovaný za méněcenný, pro mě tehdy představoval soubor znalostí, tradice i vyhlídku na inovativní využití.

Dřevo je pro nás přirozenou volbou, pokud jde o konstrukci a opláštění. Odkryté dřevěné konstrukce mají úžasnou vlastní kvalitu: jsou pravdivé a zřetelné, a rovněž vypovídají o struktuře a plynutí času. Samozřejmě volba musí dávat smysl ve svém kontextu. Když se vnější okolnosti sejdou, preferujeme v našich projektech jako hlavní materiál dřevo.

Jaká je poptávka po dřevostavbách v Norsku i vzhledem k bohaté lokální tradici? Vnímáte v tom rozdíl od zbytku Evropy?

Dřevo se stalo v Norsku velmi vyhledávaným stavebním materiálem. S novými inovacemi a využitím, které nadále posouvají hranice toho, co je při stavbě ze dřeva považováno za možné. Myslím, že jsme došli dál než v mnoha jiných evropských zemích, jak říkáte, kvůli naší bohaté stavební tradici ze dřeva. Nicméně i u nás bylo dřevo po dlouhou dobu zapomenutým a nežádoucím materiálem. Museli jsme se učit a stále se znovu učíme poznatkům, které naši předkové nashromáždili za stovky let. Přidali jsme k tomu novou technologii, která vyhovuje moderním požadavkům, jako je požární bezpečnost, akustika a efektivita při výstavbě.

Nejstarší Stavkirke pochází z roku 1130. Když se mohly postavit kostely, výhradně ze dřeva, jenž stojí téměř tisíc let, jasně to dokazuje, že se stále máme co učit o stavebních metodách a principech navrhování. Dnes čelíme mimořádnému okamžiku. Pokud se nám podaří zkombinovat znalosti z naší minulosti s technologickým pokrokem dneška, máme možnost se posunout skutečně dál.

Jak jste překonali v Norsku omezení požárních norem a jak hledí běžná veřejnost na bezpečnost dřevostaveb?

Jak již bylo zmíněno, k překonání vnímaných omezení dřevostaveb jsou zapotřebí realizované projekty. Každý nový projekt může krok za krokem rozšířit pohled na to, co je možné. To znamená, že je potřeba někoho, kdo je ochotný riskovat (i když ve skutečnosti to příliš riskantní není), a nakonec se vývojáři, dodavatelé a stavební normy přizpůsobí nové realitě.

Proto si myslím, že je pro naši profesi důležité neustále navrhovat využití inovací v dřevostavbách a ukazovat našim partnerům a tvůrcům norem, že je to možné. V Norsku jsme se dostali docela daleko především díky naší bohaté dřevařské tradici, i když se v určitém období reputace dřeva měnila. Veřejnost má dnes důvěru v bezpečnost dřevostaveb a je v tomto ohledu v mnoha ohledech více nakloněná než předpisy.

Situace v ČR vícepodlažním stavbám ze dřeva stále moc nenahrává. Jedná se o výjimečné stavby, které se musí utkávat s přísnými normami, které nezohledňují novodobé sofistikované technologie. Jak jsou v Norsku a Dánsku obecně hodnoceny dřevostavby z pohledu velkokapacitních veřejných budov? Mají šanci vícepodlažní stavby s převahou dřevěných konstrukcí obstát ve veřejných soutěžích?

Situace v Norsku a Dánsku je ve skutečnosti zcela odlišná, protože Norsko zašlo v používání dřeva o dost dále než Dánsko. Skepse, kterou popisujete, je velmi podobná situaci v Norsku před pár lety a v Dánsku je do jisté míry stále přítomná, i když méně, než se zdá v České republice.

Nicméně v posledních pěti letech dánské úřady intenzivně pracují na schvalovacím procesu pro výstavbu dalších dřevěných budov a mimo jiné plánují celé čtvrti postavené ze dřeva. Důvodem, proč Norsko, a v tomto případě i Švédsko, dosáhlo oproti Dánsku pokroku, jsou částečně naše lesy, a tím i přístup k velkému množství dřeva.

Zajímavé je, že nedostatek lesů měl historicky velký dopad na postavení dřevostaveb v Dánsku. Počátkem 17. století dánský král výrazně omezil používání dřeva na stavbu budov, protože dřevo potřeboval na stavbu lodí pro královskou flotilu. Navíc, jak Oslo, tak Kodaň zažily velké městské požáry v roce 1624 a 1795; v době, kdy většina budov byla ze dřeva. Poté, co se beton a cihly staly hlavními stavebními materiály, přetrvala z historie negativní pověst dřeva jako zastaralého materiálu náchylného k požáru. Bylo zapotřebí času k překonání špatného dojmu.

Dnes je pověst o dřevostavbách z velké části nahrazena modernějším pohledem na to, čeho je dřevo schopné a jak nové způsoby ošetření dřeva zvýšily jeho odolnost vůči ohni v souladu s požadavky požárních předpisů. Vícepatrové budovy se začínají těšit oblibě nejenom v Norsku, ale byly již postaveny na mnoha dalších místech a stále se staví. Když se lidé na vlastní oči přesvědčí o kvalitách těchto budov, zejména o vnitřním klimatu a pocitu z „živého“ materiálu v jejich domovech a na pracovišti, rychle pochopí, proč bychom měli chtít stavět ze dřeva.

Rejstřík stavebních funkcí vašich dosavadních projektů je široký. Máte za sebou např. kostel, muzeum a jiné veřejné stavby. Na první pohled mě zaujala jistá virtuozita dřevěného tvarosloví, s kterou ke svým projektům přistupujete. Je nějaký druh stavby nebo větší celek, které byste rádi postavili ze dřeva a proč?

Myslím, že dalším krokem je pro nás v oblasti dřevostaveb prosazování použití dřeva ve složitějších a větších budovách. V současné době pracujeme na centrálních nádražích v Oslu a Göteborgu. Jedná se o velké a velmi složité lokality, které vyžadují inovativní řešení v procesu navrhování. V Göteborgu zkoumáme použití dřeva spolu s betonem a ocelí při stavbě.

Tyto materiály se skvěle doplňují, protože mají různé a přidané strukturální vlastnosti. Při správném použití tyto materiály spolupracují způsobem, který je nejen konstrukčně účinný, ale také krásný. Stejně jako je dřevostavba složena z jiných materiálů, jako je například sklo, budou tyto rozsáhlé budovy těžit z komplexní palety materiálů, která umožňuje, aby jedinečný charakter a vlastnosti každého materiálu spolupracovaly.

Jakou budoucnost byste si přál pro váš, dnes již, mezinárodní ateliér?

V loňském roce jsme otevřeli novou kancelář v Kodani, která bude naší třetí kanceláří vedle kanceláří v Oslu a Aarhusu. Je to pro nás velmi vzrušující expanze, protože jsme ještě více přítomni v Dánsku a blíže zbytku Evropy.

Moje vize do budoucna je, že budeme pokračovat v cestě, kterou jsme se vydali, totiž že se budeme zasazovat o empatickou a sociálně uvědomělou architekturu. Kromě toho chceme i nadále kriticky přemýšlet o tom, jak se naše profese může vyvíjet s dobou; jak být otevření, inovativní, přátelští k lidem a udržitelní. Když se společnost změní, musíme se změnit s ní.

V době, kdy je osamělost hlavním příznakem naší společnosti a digitální „sociální“ platformy nás ve skutečnosti činí méně sociálními, musíme začít jinak přemýšlet, jak navrhovat své domovy. Život na méně metrech čtverečních výměnou za více společenských a kulturních prostorů kolem nás a přesun funkcí z našeho soukromého prostoru do společnosti, může být způsob, jak toho dosáhnout. Zde je zajímavé podívat se na historické oblasti a čtvrti, které jsou hustě zastavěné, a přitom působí prostorně.

Je obdivuhodné, jak tyto husté čtvrti s budovami a dvory, propojené úzkými uličkami, které vedou na velká veřejná náměstí, vytvářejí pocit sounáležitosti a pospolitosti. Trhy, sušení prádla, pobíhání dětí a starší lidé hrající karty; život se odvíjí v kompaktním veřejném prostoru. Váš domov není jen vnitřek domu, ale ulice, uličky a dvorky kolem něj, které sdílíte se svými sousedy. Budoucnost našeho studia si představuji právě v rozvíjení pospolitosti prostřednictvím inovativní a sociálně uvědomělé architektury.