Navrženo pro všechny smysly: Architektura Stevena Holla

6. září 2018

V listopadu 2016 bylo Stevenu Hollovi uděleno ocenění Daylight Award za práci s denním světlem v architektuře. Hollova schopnost práce se světlem v prostoru je jedinečná. Emoční intenzita jím navržených místností a budov je ohromující. Jedinečný je i jeho způsob práce: svoji kancelář záměrně udržuje menší, své prvotní návrhy si nejraději zaznamenává do akvarelového skicáku a inspiraci čerpá z hudby, filosofie a literatury.

Žádný z textů, které Steven Holl napsal během své více než čtyřicetileté kariéry, nezachycuje jeho přístup k tvorbě návrhů tak stručně a výstižně jako tato věta z jeho knihy Paralaxa (2000). Kvalitu Hollovy architektury nelze vyjádřit v číslech, nýbrž je zjevná na první pohled. Jeho stavby stimulují procházejícího se návštěvníka atmosférickou hustotou a komplexností, spíše než líbivým designem. K inspiraci duše používá zejména jedno médium – denní světlo. Ve svých textech nad tímto tématem často uvažoval. „Bez světla je prostor ztracen. Budova hovoří tichem vjemů, které jsou určovány světlem,” napsal Holl v roce 2006 v úvodu své knihy ‚Luminosity/Porosity‘ (Světelnost/poréznost).

„Bez světla je prostor ztracen.“ – tato věta je v mnohém ohledu doplňkem slavného výroku Louise Kahna: „Slunce nevědělo, jak je jeho světlo krásné, dokud se neodrazilo od budovy.“ Denní světlo a architektura se potřebují navzájem; pouze v jejich interakci je mohou lidé skutečně ocenit. Duchovní spřízněnost, která se v obou citátech odráží, není náhodná. Steven Holl se o Louisi Kahnovi vyjadřuje coby o jednom z architektů, kteří měli vliv na jeho vlastní práci s denním osvětlením. Na počátku jeho profesní dráhy v roce 1974 nechybělo mnoho a Holl mohl získat práci v Kahnově kanceláři (kam již absolvoval přijímací pohovor), avšak kvůli předčasnému úmrtí tohoto velkého amerického architekta k praxi nakonec nedošlo.

Vedle obdivu k pracím Louise Kahna a Alvara Aalta, Steven Holl rád vzpomíná i na zkušenost z mládí, která výrazně ovlivnila jeho pozdější vnímání světla v budovách: zážitek ze dvou velmi rozdílných míst a kvalitu jejich osvětlení − budovy Puget Sound poblíž Seattlu, kde vyrůstal, a budovy římského Panteonu. „Světlo pacifického severozápadu patří mezi mé nejranější vzpomínky z dětství. Je velmi podobné světlu ve Skandinávii. Slunce je v zimě na obzoru velice nízko a vrhá dlouhé vodorovné stíny. Je také velmi vzácné, protože je často zataženo. V létě pak bývá pološero do desáté hodiny večerní a vzniká tak působivý šerosvit. Tato podívaná na sluneční svit odrážející se od vodní hladiny a měnící se úhel dopadu slunečních paprsků se ve mně hluboce emočně zapsaly.“ Když mu bylo 19 let, přestěhoval se Steven Holl do Říma a několik měsíců bydlel v ulici za Panteonem. „Zážitek světla z kruhovitého otvoru uvnitř kupole byl úchvatný. I v kontextu Říma s veškerou jeho působivou architekturou je atmosféra tohoto místa, jež se neustále mění díky dennímu světlu, jedinečná. Kdykoli se dostanu do Říma, vždy se tam vracím a mám ho moc rád.”

Pracovní stůl v Hollově ateliéru.

Pro Stevena Holla není denní světlo pouze prostředkem tvorby atmosféry v jeho budovách a obohacením smyslového vnímání jejich uživatelů – „Máme sklon psychologickou sílu a zdravotní aspekty osvětlení podceňovat, zejména v naší společnosti, jež je často poháněna komerčnějšími cíli. Úlohou nás, architektů, je na tyto aspekty upozorňovat a připomínat klientům a všem odborníkům, kteří se na návrhu stavby v dnešní době podílejí, psychologický a biologický význam světla.“ Steven Holl se ve všech svých návrzích potýká s výzvou přinášet světlo do míst, kde se většinou nevyskytuje. „Velmi mi záleží na tom, aby byly všechny místnosti přirozeně osvětlené. Ať už navrhujeme nemocniční pokoj, konferenční místnost v kanceláři nebo galerii, denní světlo je pro všechny tyto prostory důležité. I uvnitř budovy musíte mít možnost vnímat, jak den plyne, a vidět zapadat slunce.“

V New Yorku, tedy ve městě, kde dnes Holl žije a pracuje, to není vždy samozřejmé. „New York má denního světla nedostatek. Výškové věžové budovy jsou příliš vysoké a jsou příliš blízko u sebe.“ Jednou z pozoruhodných výjimek je budova, ve které sídlí kancelář Stevena Holla. Firma sídlí v jedenáctém patře dvanáctipatrové průmyslové budovy z 19. století (jež nepostrádá tovární komín) v sousedství Hudson Yards, největšího projektu městské revitalizace na Manhattanu. „Koupili jsme si toto podlaží, protože má denní osvětlení ze všech čtyř stran. Jen se podívejte na tyto světelné efekty,“ říká Holl a ukazuje na stěnu vedle starého ocelí orámovaného okna v konferenční místnosti. „Jen se podívejte na tuto hru světla přicházejícího z různých směrů, na vrstvení a pak na strukturu skla. Některé ze skleněných tabulí jsou velmi staré, takže světlo zakřivují a různě lámou. Pamatuji si, že se mě kdysi někdo zeptal, jaký mám oblíbený materiál, a já řekl – světlo. Když zde sedíte a pozorujete přicházející světlo, pochopíte proč.”

Intenzita poráží velikost

Chladný kontrast mezi jejími hrubými cihlovými zdmi a reflexními zavěšenými fasádami zároveň dokonale symbolizuje Hollův postoj. „Architektura je umění. Pro mě to není firemní činnost. Nelíbí se mi korporátní architektura.“¹ To je důvodem, proč Steven Holl nevidí smysl v rozšiřování své kanceláře – právě naopak. „Stanovil jsem si limit čtyřiačtyřicet lidí v kanceláři. Před pěti lety jsme měli čtyřiašedesát lidí, ale bylo to příliš mnoho. Uvědomil jsem si, že trávím příliš mnoho času otázkami řízení a dohadováním se s lidmi. A víte co? I se čtyřiačtyřiceti zaměstnanci jsme vytvořili největší mrakodrap, jaký lze v Číně postavit. Na druhou stranu nám však omezená velikost kanceláře umožňuje soustředit se na detaily a materiály, abychom zajistili, že budou přesně takové, jaké chceme.“

Občas se dokonce stává, že musí Steven Holl odmítat zakázky, aby mohl svoji kancelář udržet malou. „Není to pravidelně, ale občas se to stává. Zajímají mne inspirativní prostory, třeba v městské zástavbě ve velkoměstě. Když mne pak někdo požádá, abych navrhl jednoúčelovou výškovou budovu v příměstské lokalitě, odmítnu to. Na to, abych ji dělal kvůli penězům, mám architekturu až příliš rád. A ne každá zakázka, která se vám nabízí, bude mít šanci, aby se stala architekturou.“ Proto, aby své návrhy proměnil ve skutečnost, se Steven Holl spoléhá na tým osobně vybraných zaměstnanců. „Tihle lidé jsou geniální. Mám veliké štěstí – protože každý rok učím architekturu na Kolumbijské univerzitě dvanáct studentů. Každý rok si z nich nakonec vyberu nejlepšího studenta a nabídnu mu/jí práci v kanceláři. Nejméně deset ze čtyřiačtyřiceti lidí, se kterými zde momentálně pracuji, bylo mými studenty.“

A právě vynalézavost je též rysem, který Steven Holl od svých spolupracovníků očekává. „Nesmějí se bát a musejí být tvořivými génii, pokud chceme při každé práci na projektu posouvat hranice. S veškerým respektem vůči pragmatikům – jsou zapotřebí i jiné přístupy k tvořivému procesu. Nikdy nezkusíte nevyzkoušené, pokud přemýšlíte jen pragmaticky a objektivně.” Jedním z takových „nebojácných géniů“ je Matthias Schuler ze společnost Transsolar, s nímž Holl spolupracoval na všech projektech během uplynulých deseti let. „Čerpáme mnoho z Matthiase a jeho posedlosti co možná nejlepšími ekologickými řešeními budovy – ať už jde o geotermální a solární energii, nebo o konstrukci a volbu materiálů. Kdykoli je to možné, snažím se ho co nejdříve zapojit do procesu navrhování.“ Aktuálně spolupracují na návrhu knihovny v Malawi. „Oslovil jsem Matthiase ještě dřív, než jsme znali pozemek, a zeptal jsem se ho: ‚Co bys udělal, kdybys měl ideální pozemek bez jakýchkoli omezení a byl bys požádán, abys navrhl knihovnu o 60,000 čtverečních stopách? Kde bys začal?‘ A on přišel se skicou křivočaré střešní konstrukce, jež dokonale využívá odražené světlo uvnitř a v maximální míře zachycuje solární energii. Celý návrh knihovny je v podstatě založený na energii a světle.”

Spojení ruky a mysli

Steven Holl většinu skic k návrhům kreslí sám. K dnešnímu dni jich má desetitisíce; všechny jsou pečlivě zařazené a uložené v krabicích. Všechny vytvořil pomocí tužky a akvarelových barev do skicáků svázaných spirálou, v jednotné velikosti 5 × 7 palců. Malé malby jsou současně konceptuální i prostorové. Ačkoli někdy bývají hravě vágní, zachycují ideu, která bude motorem návrhu celého projektu. „Myslím si, že na začátku projektu musíte určitým způsobem spojit mysl a ruku. Tento impulz, který projekt začne, je něčím, co emočně cítíte i intelektuálně vnímáte. Skica konceptu provedená akvarelem je dokonalým způsobem, jak začít.”² Steven Holl si takto často načrtne dvacet až třicet různých konceptů, než se pro jeden z nich rozhodne. „Nemám klid, dokud nedám konceptu podobu. Jakmile jsem se však rozhodl, držím se rozhodnutí a celý tým pracuje na tom, aby jej posílil.“³ Spolu s původním konceptem každého projektu získávají počáteční impulz z akvarelových náčrtů Stevena Holla i četné konstrukční prvky. „Potřebuji si neustále kreslit, abych mohl proces stavby usměrňovat. Koneckonců mám celý tým spolupracovníků, kteří se musí se mnou pohybovat stejným směrem.“

Steven Holl většinu skic k návrhům kreslí sám.

Steven Holl většinu skic k návrhům kreslí sám.

Vedle akvarelových skic je druhou důležitou konstantou v práci Stevena Holla používání proporční soustavy zlatého řezu. Celých 40 let byly jeho návrhy založeny na Fibonacciho posloupnosti a poměru 1:1.618. „Tento poměr máme v krvi a v kostech, kde udává například délku jednotlivých kloubů našich prstů. Najdete jej na schránce loděnky hlubinné, na borové šišce, a dokonce i ve spirálách slunečního větru. Pro mne představuje nástroj přesného vyladění. Nikdy s ním nezačínám, ale zapracuji jej v průběhu procesu tvorby návrhu, abych uvedl jednotlivé prvky a otvory v budově do rovnováhy. Proporce jsou v architektuře velmi důležité. Bohužel, v naší době počítačových návrhů, jež jsou ve své podstatě bez měřítka, jsou často zanedbávané.“

Zážitek prostoru

Dualismus nápadů a fenoménů byl ústředním tématem už v Platónově filosofii a zabývá se jím i Steven Holl. Nedává však přednost žádné ze stran oproti té druhé. Naopak říká, že „opravdovou zkouškou architektury je fenomén těla pohybujícího se prostory, jež lze vnímat smysly a cítit bez ohledu na porozumění konceptu architekta a jeho filosofii.“⁷ Na druhou stranu zdůrazňuje význam silné myšlenky, z níž musí každý návrh vycházet. „Rozhodně věřím v nápady, jež jsou motorem návrhu a jež mne odlišují od lidí, kteří předstírají, že jsou fenomenologové.”⁸ Steven Holl čerpá řadu svých nápadů z textů Maurice Merleau-Pontyho, Henriho Bergsona, Petera Sloterdijka a dalších filosofů. „Převádění těchto myšlenek do architektury není snadné a vyžaduje spoustu práce. Ale ve filosofickém ukotvení našeho oboru je bohatý potenciál. Můžeme sice chápat podstatu filosofických děl, ale architektura ji může zrealizovat. Není to jen akademické přirovnání, protože skutečnou zkouškou architektury je a vždy bude, když budovou projde malé dítě a pochopí ji.“

Steven Holl je přesvědčen, že k tomu, aby mohl člověk posuzovat budovy, musí je nejprve sám zakusit, musí si jimi projít a vnímat je všemi smysly. „Fenomenologické vlastnosti prostoru, jeho světlo a akustika, překrývající se perspektivy a detaily „tvoří skutečný zážitek architektury. Není to něco, co můžete reprodukovat v časopise.“ A zároveň jsou to právě smyslové a haptické kvality, díky kterým budovy mohou přetrvat. „Navštívíte-li například budovy Le Corbusiera, užasnete nad tím, jak působí zachovale. Jejich detaily jsou hrubé a samozřejmě je tam pohledový beton, ale přesto vypadají fantasticky. Myslím si, že problémem dnešní doby je, že spolu se zvětšující se velikostí architektonických kanceláří si neověřujeme, jaké budovy doopravdy jsou. Spíše než zájem o hezké obrázky, které jsou po dokončení stavby ve středu pozornosti, by se architekti měli do svých budov za pár let vrátit, aby viděli, co se v nich odehrálo.“

Steven Holl, Galerie Kiasma, Finsko.

Pro Stevena Holla je důležité, že osudy svých budov sleduje v delším časovém horizontu. „Vždy jsem říkával, že moje budovy jsou mými dětmi. Mám nyní dceru, které je rok a půl, tak už tento příměr příliš nepoužívám. Ale stále se do svých budov pravidelně vracím. Kapli Sv. Ignáce v Seattlu jsem navštívil asi dvanáctkrát nebo třináctkrát⁹ a nedávno jsem byl v Muzeu Kiasma v Helsinkách, které jsem postavil před téměř dvaceti lety.¹⁰ Bylo částečně zrenovováno a stále skvěle slouží; je to společensky aktivní místo, místo plné přirozeného světla. Myslím, že toto je odkaz, který bych za sebou chtěl zanechat – budovy, které přetrvají řadu let v budoucnu, a i přes opotřebení ustojí zkoušku času. To je vlastně ta nejúžasnější věc, kterou můžete jako architekt udělat.”

Steven Holl

Narodil se v roce 1947 v Bremertonu ve státě Washington. Absolvoval na Washingtonské univerzitě a věnoval se studiím architektury v Římě v roce 1970. V roce 1976 byl členem Architektonického spolku v Londýně a v New Yorku založil firmu Steven Holl Architects. Od roku 1981 Holl učí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde má v současné době funkci stálého profesora na magisterském studiu architektury a projektování (GSAPP). Vedle dalších cen získal v roce 2014 cenu Praemium Imperiale, v roce 2012 zlatou medaili AIA a ocenění Daylight Award 2016 Nadací VELUX za denní osvětlení v architektuře. Vedle své architektonické práce je Holl autorem řady publikací, jež vznikly během jeho profesní dráhy, např. Anchoring (1989), Intertwining (1996), Parallax (2000), Luminosity/Porosity (2006), Architecture Spoken (2007), Urbanisms: Working with Doubt (2009), Color Light Time (2012) a Urban Hopes (2013).

Poznámky

Q&A: Steven Holl – Point of View. Rozhovor s Martinem C. Pedersenem, Metropolis Magazine, 20. března 2013. www.metropolismag.com/Point-of-View/March-2013/Q-A-Steven-Holl/
Steven Holl v dokumentu 110, GA. Citace z Robert McCarter: Steven Holl. Phaidon Press 2015, str. 329
Concepts and Melodies. Steven Holl v rozhovoru se Solem Madrilejosem, Juanem Carlosem Sanchem a Antónem Garcíou Abrilem. El Croquis 172/2014, str. 9 ff.
Concepts and Melodies. Steven Holl v rozhovoru se Solem Madrilejosem, Juanem Carlosem Sanchem a Antónem Garcíou Abrilem. El Croquis 172/2014, str. 9 ff.
www.stevenholl.com/projects/daeyang-gallery-and-house
Steven Holl on Designing Houses. Rozhovor s Josephinou Minutillovou, Architectural Digest, 31. prosince 2011. www.architecturaldigest.com/story/architect-steven-holl-interview-article
Thought, Matter and Experience. Steven Holl v rozhovoru s Juhaniem Pallasmaaem. El Croquis 108/2002, p. 7 ff.
Steven Holl v rozhovoru s Emanuelem Petitem, Architectural Review, 6. března 2013. www.architectural-review.com/rethink/interview-steven-holl/8643400.article
www.stevenholl.com/projects/st-ignatius-chapel
www.stevenholl.com/projects/kiasma-museum?