Nejčastější stavební poruchy – jak na ně
Každá stavba je složitý organismus, který podléhá zubu času a také povětrnostním vlivům. Důsledkem opotřebování jsou různé poruchy. Mezi nejčastěji řešené stavební poruchy patří ty, které snižují komfort vnitřního prostředí a zároveň mají vliv na tepelné ztráty, jež se následně promítají do vysokých finančních nákladů na vytápění. Základními symptomy jsou chlad, vlhko a průvan. Odhalit příčiny není ve většině případů těžké.
Nepřítel č. 1: vlhkost
Častým a velmi nepříjemným problémem u starých, nových i renovovaných budov je nadměrná vlhkost stavebních konstrukcí, která snižuje tepelněizolační vlastnosti stěn, postupně narušuje vnitřní strukturu zdiva s přímým dopadem na statiku, způsobuje tvorbu výkvětů a škodlivých plísní. Vzdouvající se omítky, tvorba výrazných map s konturami na zdivu – znaky toho, že míra vlhkosti dosahuje kritického bodu. Způsob sanace vlhkého zdiva musí zohledňovat příčiny vlhnutí. Mezi hlavní patří:
- Vzlínající vlhkost. Vyskytuje se u neexistující nebo poškozené izolace spodní stavby. Ve zdivu může stoupat i vysoko na úroveň terénu, někdy až do výšky tří metrů. Zemní vlhkost s sebou přináší i minerální soli, které se usazují uvnitř zdiva, zvyšují jeho hygroskopickost a způsobují výkvěty solí na omítce.
- Spodní voda. Dokáže být hodně agresivní. Je dána vysokou hladinou spodní vody, ovšem tento problém se může vyskytnout i dodatečně – v souvislosti se stavebními zásahy, které změní geologické podmínky v okolí existující budovy. Nevhodná úprava terénu v okolí domu (například hodně zpevněných ploch) může způsobit, že spodní stavbu začne nepříznivě ovlivňovat i srážková voda vsakující do země v bezprostřední blízkosti budovy.
Sanace vlhkého zdiva
- Mechanické metody sanace
Jde o nejběžnější invazivní způsoby sanace vlhkého zdiva při poruchách spodní stavby způsobených vzlínající zemní vlhkostí nebo tlakovou spodní vodou. Při sanaci v suterénu je nezbytné stěnu z vnější strany odkopat, vložit novou hydroizolaci a ochránit ji přizdívkou. Důležitým detailem je vytvoření vzduchové mezery, která zabezpečí odvětrání a vysušení vlhkého zdiva. Při sanaci nadzemních částí zdiva se běžně řeší sanace podřezáním zdiva a vrážením nové plastové hydroizolace o tloušťce 1,5 až 3 mm do vyklínované mezery.
- Chemické injektování
Je elegantním řešením problému s vertikální izolací spodní stavby. Na celé ploše poškozeného zdiva se do vyvrtaných otvorů aplikuje injektážní látka, která vsákne do zdiva a vytvoří infuzní clonu zabraňující pronikání vody nebo vodních par do stěny. Pomocí speciální tlakové injektáže lze ochránit svislé zdivo dokonce i před tlakovou vodou. Alternativou k metodě podřezávání zdiva je vytvoření infuzní clony pomocí hustě aplikované mikroinjektáže polyuretanovými pryskyřicemi v jedné rovině zdiva.
- Neinvazivní metody sanace
Jsou spíš doplňkem než alternativou k mechanickým a chemickým metodám sanace. Obvykle se jedná o metody, které se dají aplikovat pouze u nadzemních částí budov a neodstraňují samotné příčiny vlhnutí, jen vysušují zdivo. Jsou-li jediným způsobem sanace, je nutná trvalá instalace zařízení, které zdivo vysušuje. Tak funguje například elektroosmotická metoda, která využívá fyzikálních zákonitostí vody a jednosměrného proudu. V praxi se objevuje už i mikrovlnná metoda, která způsobuje zahřívání a následné odpařování vody ze stavební konstrukce. U nadzemních nebo částečně zapuštěných zdí poškozených vzlínající zemní vlhkostí lze použít magnetokinetickou metodu sanace, která pomocí speciálního zařízení přepolarizuje směr pohybu molekul vody v kapilárním systému stavebních materiálů tak, že kapilární vlhkost proudí zpátky do země.
- Sanační omítky
Slouží obvykle jako doplněk k jiné sanační metodě. Jejich cílem je zabezpečení dostatečné průvzdušnosti a minimální nasákavosti poškozeného zdiva. Sanačními omítkami se ošetřuje hlavně zasolené zdivo starších budov, protože mají schopnost vsáknout a eliminovat agresivní látky z konstrukce a zabraňují vzniku neestetických skvrn na stěně.
| Další příčiny vlhnutí zdiva Srážková voda Způsobuje problémy hlavně při poškozených izolacích střechy nebo nevhodně provedených parapetech oken. U nedostatečně chráněného zdiva může prosakovat prakticky v kterékoli části vrchní stavby. Tento problém vyřeší kvalitní hydrofobní omítky. Kondenzační vlhkost Technické poruchy Zbytková stavební vlhkost |
 |
 |
| Podřezávání zdiva řetězovou pilou (Aquasaning) | Zařízení pro podřezávání zdiva diamantovým lanem (Aquasaning) |
Nepřítel č. 2: chlad
I když je sanace vlhkého zdiva často náročná, zdlouhavá a nákladná, nadměrnou vlhkost zdiva se neodporučuje ignorovat nebo se snažit ji nějakým způsobem kamuflovat. Tento krok je nezbytný jak pro vytvoření zdravého a komfortního vnitřního prostředí, tak i pro další stavební úkony při renovaci budovy. Vlhkost jde ruku v ruce s chladem. V mnoha případech je příčinou snížené tepelněizolační schopnosti obvodových stěn nebo i samotné izolace. Ta může být poškozena vlhkostí v důsledku neodborného provedení zateplení, například při poškození hydroizolace, respektive parozábrany hřebíkem nebo kotvou, nebo v důsledku kondenzace při nedůsledně provedených detailech prostupů a spojů nosných konstrukcí. Ke kondenzaci vody uvnitř stěny nebo na jejím vnitřním povrchu dochází i při nedostatečně nadimenzované tloušťce tepelné izolace. Tento problém se vyskytuje zejména v případě použití polystyrenu. Pro lepší odvětrání vlhkosti je proto vhodné při kontaktních zateplovacích systémech více používat paropropustné izolační materiály z minerální vlny, případně z organických materiálů – ovčí vlny nebo zemědělských rostlin. I při odborném provedení tepelněizolačního systému musí být v každém případě zateplení budovy realizováno na dokonale suchém zdivu. Vysoká vlhkost se přitom může vyskytovat jak ve starých budov poškozených hydrofobními solemi, tak i v novostavbách s vysokou zbytkovou vlhkostí. Bezpečnějším způsobem zateplení je proto odvětraný zateplovací systém. Aby byla tepelná izolace opravdu funkční, musí být kompaktní a uzavřená ze všech stran budovy. Pokud by byla zateplená například jen jedna strana domu, nedalo by se zabránit kondenzaci vlhkosti při prudké změně teploty v místě na rozhraní izolovaného a nezatepleného zdiva. Výsledkem by opět bylo vlhké zdivo, úniky tepla a plísně. Při renovaci starších domů se lidé často dopouštějí chyby v tom, že obvodový plášť budovy příliš dokonale utěsní, aniž by stěnám dali šanci dýchat. Problémy s kondenzační vlhkostí v důsledku nedostatečné výměny vzduchu se vyskytují nejen při nesprávném postupu zateplení a při výměně původních oken za nové – těsnější, ale i při zasklívání balkonů a lodžií. Proto je důležité pořádně větrat (minimálně dvakrát denně 10 až 15 minut) a nepřehánět to ani se šetřením při vytápění.
 |
 |
| 2. Maltu vyškrábeme ze spár a podklad zbavíme pomocí kartáče prachu a nečistot. | 3. Příliš hluboké nerovnosti vyzdíme, případně vyrovnáme maltou. Potom naneseme celoplošně nebo přerušovaně (záleží na konkrétním systému) nástřik. |
 |
 |
| 4. Ztvrdlý suchý nástřik před nanesením další vrstvy navlhčíme zednickým štětcem. | 5. V soklové oblasti stěny použijeme speciální materiály. Naneseme jádrovou vrstvu a vyrovnáme ji latí. |
 |
 |
| 6. Po vodorovném zdrsnění a částečném ztvrdnutí (zavadnutí) můžeme nanášet další vrstvy jádrové omítky (jestliže potřebujeme mít tlustší omítku). Před nanesením vrchní omítky musí vrstva zrát 7 dní na 1 cm tloušťky omítky. | 7. Na jádrovou vrstvu naneseme jemnější vrchní omítku. Nejprve ji naneseme v tenké vrstvě ocelovým hladítkem. |
 |
 |
| 8. Dále ji můžeme nahazovat lžící. | 9. Vyrovnáme ji latí. Po přiměřeném zatuhnutí povrch omítky vyhladíme vhodným hladítkem. Povrch lze dále zjemnit jemnou štukovou omítkou nebo natřít fasádní barvou. (Cemix, Baumit) |
Nepřítel č. 3: průvan
Málokdo si uvědomuje, že tepelná energie se nevytrácí z budovy jen v důsledku vysoké tepelné vodivosti materiálů, ale i prouděním vzduchu skrze spáry nebo infiltrací přes porézní materiál. To je slabinou hlavně lehkých montovaných staveb a střešních konstrukcí. V těchto případech je třeba dbát na důsledné provedení izolací, které zajišťují vzduchotěsnost a větrotěsnost budovy. Nekontrolovanou výměnu vzduchu spárami a netěsnostmi v obvodovém plášti způsobuje rozdílný tlak v interiéru a exteriéru. Například při silném větru vzniká v budově podtlak, v důsledku čehož proniká dovnitř studený vzduch. V zimě, když je uvnitř mnohem tepleji než venku, z budovy spárami uniká teplo. Intenzita výměny vzduchu v budově tedy přímo ovlivňuje množství energie potřebné k vytápění nebo klimatizování vnitřního prostoru. Vysoká vzduchotěsnost obvodového pláště proto budově ušetří náklady na energii.
Vzduchotěsnost budovy sehrává mimořádnou úlohu hlavně u konceptů pasivních budov, u nichž by celá roční energetická potřeba (≤ 15 kWh/(m2 . rok)) měla být pokryta pouze rekuperačním větráním se zpětným získáváním tepla a tepelným čerpadlem, případně ze slunečního kolektoru a podobně. Je-li hodnota vzduchotěsnoti vysoká, je důležité zajistit dostatečné větrání budovy – určitý objem výměny vzduchu je nutný z hygienických důvodů. Jeden člověk potřebuje v průměru 30 litrů vzduchu za hodinu. To znamená, že budova, která dosahuje parametrů vzduchotěsnosti určených pro pasivní budovy (n50 = 0,6/h), musí mít vyřešeno nucené větrání.
U masivních staveb jsou dostatečné hodnoty vzduchotěsnosti zabezpečeny samotným zdivem a omítkou, přičemž nejkritičtějším místem je obvykle střešní konstrukce. Funkci vzduchotěsné zábrany v tomto případě na sebe přebírají kvalitní izolační fólie. U lehkých montovaných staveb jsou fóliové parozábrany a ochrana proti větru i součástí stěn. Kvalitně provedená parozábrana z vnitřní strany budovy dokáže zabezpečit 20 % úspory energie a vnější protivětrná izolace přibližně 10 %. Pokud se k izolaci střechy použije reflexní fólie, budova ušetří dalších 10 % energie.
TEXT: Renáta Balogová
FOTO: archiv vydavatelství a firem
