Nepříznivé roky jsou příležitostí k rozvoji a hledání nových řešení

Cihelna Kinský v Kostelci nad Orlicí letos slaví 25 let od vstupu do skupiny Wienerberger, 50 let provozu současného závodu, 125 let založení první kruhové cihelny rodem Kinských a 500 let cihlářství v Kostelci nad Orlicí.

Česká republika je bohatá na řadu historicky významných nalezišť, z nichž celá řada má značný přesah do stavebnictví a rozšiřuje naše poznání o budovách minulosti a způsobu, jakým naši předci žili. Lokalita v Kostelci nad Orlicí není výjimkou. První důkazy o činnosti člověka zde sahají až do neolitu a, přestože se nejedná přímo o pozůstatky objektů či zbytky urbanistického uspořádání, jedná se o naleziště, které předznamenalo budoucí vývoj celého okolí.

První zmínka o cihelně v Kostelci nad Orlicí pochází z roku 1558 a spolu s ní se začíná psát historie lokálního průmyslu a výroby. Ta tehdy obsáhla jak cihly, tak i střešní tašky, oboje vypalované ve vápenné peci. Postupem času se přidaly i skruže pro stavbu studní, žlábkové cihly a drenážní trubky. V dnešní době se cihelna Kinský zaměřuje už jen na cihly – a technologie jejich vypalování je již také poněkud odlišná.

Na letošní kulaté výročí cihelny Kinský, její minulost, přítomnost a budoucnost, ale i na stav stavebnictví obecně jsme se zeptali generálního ředitele a jednatele společnosti Wienerberger Ing. Kamila Jeřábka.

K cihelně Kinský se váže jméno Josefa Kinského, který cihelnu získal v rámci restitucí v roce 1990. Když tedy mluvíme o 50. výročí cihelny Kinský, k čemu se toto výročí konkrétně vztahuje?

Historie cihlářského průmyslu v lokalitě samozřejmě sahá mnohem hlouběji do historie, než zmíněných 50 let. Rod Kinských získal kostelecké panství na konci 19. století a v té době zde již cihelna samozřejmě fungovala – pochopitelně ta původní, nikoli ta současná. Původní cihelna prošla modernizací na konci 19. století a pod vedením Kinských fungovala až do roku 1948, kdy byla znárodněna.
V roce 1973 se zde otevírá nový, moderní automatizovaný závod s inovativní západoněmeckou technologií, italským lisem a, jako první v České republice, tunelovou pecí. Dne 29. července 1973, což je právě ono zmiňované výročí, zde došlo k vyrobení první cihly na nové lince. Tuto novou cihelnu Kinští ovšem nedostali po roce 1990 v rámci restitucí – vráceny jim byly pouze pozemky, na kterých cihelna stála. Cihelnu samotnou museli odkoupit.

Jak došlo ke spojení Cihelny Kinský a Wienerbergeru?

Kvůli úvěru, který si tehdejší vlastníci vzali na odkoupení cihelny, nezbývaly prostředky na nutnou modernizaci závodu, což vedlo k prodeji části podílu společnosti Cihelny Kinský belgické firmě Koramic – tento podíl v roce 1998 převzal rakouský koncern Wienerberger. O dva roky později Wienerberger odkoupil podíly ostatních společníků Cihelny Kinský, nadále tak majetkově v cihelně figuruje pouze Wienerberger a Josef Kinský, nyní jeho syn František Kinský. Toto spojení funguje prakticky až dodnes.

Jak moc se změnil cihelný průmysl – konkrétně výroba cihel – od vzniku nové cihelny před padesáti lety až do současnosti? Jaké zajímavé technologie se v tomto odvětví objevily?

Technologie v cihelně v době jejího vzniku byly na poměrně vysoké technologické úrovni a v rámci České republiky držely prakticky prvenství. Byla by ovšem chyba usnout na vavřínech, takže už krátce po převzetí cihelny rodinou Kinských docházelo k dalším úpravám a inovacím. První z těchto úprav byla plynofikace, ke které došlo již v roce 1992, dále byla instalována paletizační linka, po přelomu tisíciletí byl nahrazen starý lis za nový a přibyl například i jeřáb, který výrazně usnadnil manipulaci s formami. Cihelna má i poměrně novou přepalovací jednotku spalin a letošní novinkou je bruska, díky které dojde k rozšíření portfolia cihelny o broušené cihly.

Pociťujete, samozřejmě kromě inovací ve vaší cihelně, v posledních letech ve výrobě nějaké výrazné změny? Přeci jen jsme zažili události, které nelze označit za zcela standardní a v rámci stavebnictví se traduje, že se všechno projevuje se zpožděním až několika let…

To se samozřejmě nejen traduje, to je realita stavebnictví. Covid a válka na Ukrajině jsou události, které stavební trh citelně zasáhly – zpočátku měli lidé úspory a možnost dosáhnout na levné hypotéky, což se projevilo zvýšenou poptávkou v roce 2021 a v prvním pololetí 2022, pak se ovšem světové dění projevilo naplno, přišel propad trhu související s nárůstem cen za energie, strmě stoupajícími úrokovými sazbami a inflací a s tím spojená nejistota z hlediska financování nových projektů. Tento stav přetrvává. Drahé hypotéky lidem neumožňují vzít si půjčku na stavbu domu nebo nákup bytu, a to je samozřejmě něco, co pociťujeme i my. Na druhou stranu již zaznamenáváme první pozitivní signály, zejména díky zpřístupnění podmínek pro poskytování hypoték ze strany ČNB, které naznačují pozvolné oživování hypotečního trhu. Stále se ovšem nejedná o objemy, které by současný stav stavebnictví zvrátily.

Z hlediska aktuálních projektů jde tedy o věci, které byly nasmlouvány před dvěma nebo třemi lety? Není to aktuálně tak, že by se na začátku roku řeklo, že se bude stavět – a teď by se stavělo…

Stavebnictví je závislé na hypotékách. Jakmile výrazně klesnou úrokové sazby hypoték, stavebnictví se otočí spíše k výstavbě rodinných domů. V současné době je znatelný pokles zájmu začínat nové projekty právě kvůli hypotékám. Bytové domy hypotéky zas až tolik neovlivní. Pokles tam samozřejmě je, ale není tak výrazný jako u rodinné výstavby.
Podstatně méně znatelný rozdíl je u větších investičních celků a u občanské vybavenosti, což jsou stavby, kde je investorem zejména stát a kde potřeba investovat zkrátka je a bude, protože je málo míst ve školkách, málo míst ve školách, a tak investice do tohoto segmentu nelze zcela zastavit.

Když mluvíme o investicích a současném stavu, loňský rok, jak jste sám nastínil, byl z hlediska obchodů poměrně výjimečný a firmy narážejí na to, že letošek je v porovnání velmi neúspěšný. Jak to pociťujete vy?

Loňský rok, jak již zaznělo, byl výjimečný v prvním pololetí. To se neslo v duchu enormní poptávky po stavebních materiálech, která se přelila z roku 2021. Stavebnictví zažilo boom spojený s obdobím, které nahrávalo investicím do vlastního bydlení. Ve druhém pololetí už přišel pokles projektů a celková nejistota na trhu stavebnictví. Pokud bychom tedy měli srovnávat, tak za letošních prvních osm měsíců se opravdu pohybujeme pod objemem nastaveným úspěšným rokem 2022 – to je ale dáno srovnávací základnou extrémně silného roku. Pokud bychom porovnávali dále, ve druhé polovině 2022 už objem nebyl tak výjimečný, srovnávací základna nebyla tak vysoká a v současné době i predikujeme, že na konci roku 2023 bychom mohli být ve srovnání lepší než na začátku roku.

Jak by tedy srovnání vypadalo, kdybyste letošní obchod porovnal s lety dřívějšími, například ještě před covidem?

Pokud se podíváme na roky 2017 nebo 2018, které z obchodního hlediska byly poměrně standardní, dá se říct, že jde o objemy a hodnoty, na kterých se pohybujeme nyní.

Na závěr odhlédněme od úspěšného roku 2022 a podívejme se opačným směrem – jaký očekáváte vývoj ve stavebnictví v nadcházejících letech? Samozřejmě pokud nebudeme muset znovu čelit nějaké neočekávané situaci.

Budoucí vývoj stavebnictví ve velké míře závisí na změně úrokových sazeb. Pokud úrokové sazby klesnou, řekněme, pod 4 %, mělo by dojít k oživení stavebního trhu. To je samozřejmě ale jen jedna část. Tou druhou je obecná jistota – konkrétně tedy jistota investorů – a důvěra v to, co v blízké budoucnosti přijde. Jakmile tedy přijdou informace, že se něco, co věci nasměruje pozitivním směrem, událo na vládní nebo na evropské úrovni, opět to bude pro stavebnictví podstatná vzpruha.
My ve Wienerbergeru jsme si po dobu dvousetleté existence firmy prošli řadou dobrých i špatných časů. Věříme, že vyjdeme silnější i ze současné situace. Z naší zkušenosti jsou špatné časy příležitostí pro inovativní a rozvojové projekty, které posunou dopředu nejen firmu, ale i stavebnictví celkově. Současné období je taky právě tím časem, kdy bychom měli hledat nové možnosti, řešení a cesty, jak do budoucna fungovat lépe.

Děkujeme za rozhovor!

text: Wienerberger