Pritzkerova cena: Alejandro Aravena
Letošním 41. laureátem prestižní Pritzkerovy ceny se stal chilský architekt Alejandro Aravena. Porota ocenila především jeho úsilí o zlepšení městského prostředí a řešení globální bytové krize.
Ve svých 48 letech má Aravena rozsáhlé portfolio soukromých, veřejných a vzdělávacích projektů v Chile, USA, Mexiku, Číně a ve Švýcarsku. Avšak to možná nejdůležitější je, že se mu podařilo vybudovat 2500 jednotek sociálního bydlení, zapojit se do politiky obecního bydlení v zemích, kde pracuje, a svým oportunistickým přístupem k tržním silám vytvářet silný dopad na komunity s nižšími příjmy.
Obytný soubor Quinta Monroy pro sto rodin v Iquique (2004) – přestavba domů, které jsou financovány z veřejných prostředků. Foto: Cristobal Palma
„Alejandro Aravena je ztělesněním společensky angažovaného architekta, jež se dlouhodobě snaží hledat řešení globální krize bydlení a bojovat za zlepšení městského prostředí pro všechny,“ vysvětluje svůj výběr porota. „Vnímá propojenost architektury a občanské společnosti, která se odráží v jeho textech, jeho aktivismu i v jeho projektech. Architekt má podle něj hlavně sloužit sociálním a humanitárním potřebám.“
Matematická škola, 1999, Chilská katolická univerzita, Santiago, Chile Foto: Tadeuz Jalocha
Udělení této prestižní ceny v posledních letech architektům, jako jsou Shigeru Ban v roce 2014, Frei Otto v roce 2015 a nyní Alejandro Aravena, ukazuje tendenci ocenit architekty, kteří jdou za tradiční pojetí architektury, hledají nové možnosti a generují řešení nejpalčivějších problémů společnosti.
Škola Ayelén, 2015, Rancagua, Chile Foto: Elemental
Architekti z Jižní Ameriky
Již potřetí v historii byla Pritzkerova cena udělena architektovi z Jižní Ameriky. Zřejmě ne náhodou, neboť jde o kontinent, kde stále existuje řada nevyřešených politických a ekonomických situací. V současné době je Jižní Amerika domovem více než 400 milionů lidí, tedy 6 % světové populace – z nichž více než 80 % žije v městských oblastech. To s sebou přináší problémy s nedostatkem kvalitního bydlení. Města plní neformální osady, slumy. To je také důvod, proč se problematikou začal zabývat i Alejandro Aravena a proč by v této době mohl být považován téměř za budíček pro architekty, aby se znovu zaměřili na základy.
Sedací popruh inspirovaný u nomádů, kteří si při sezení v přírodě dávají svázaný provaz za záda a okolo nohou, navrhl Aravena v roce 2010 pro Vitru. Foto: Nicole Bachmann
Zabývá se tím i jeho ústřední téma pro nadcházející Benátské bienále, jehož bude Aravena hlavním kurátorem. Aravenovo architektonické studio Elemental se podílí na každé fázi komplexního procesu poskytování obydlí pro chudé: jednání s politiky, právníky, výzkumnými pracovníky, obyvateli, místními úřady a staviteli, s cílem získat nejlepší možné výsledky ve prospěch obyvatel a společnosti. Tento tvůrčí přístup rozšiřuje tradiční roli architekta a mění ho do univerzální osoby s cílem nalézt skutečně kolektivní řešení pro zastavěné prostředí,“ vysvětlila svůj výběr porota.
Spisovatelova bouda, 2015, Jan Michalski Foundation, Montricher, Švýcarsko, Foto: +2 Architectes
Komplex Villa Verde z roku 2013 v Constituciónu – rekonstrukce financovaná z veřejných peněz. Foto: Elemental
TEXT: KATEŘINA KOTALOVÁ
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
