Vojtěch Rudorfer: Rád bych v budoucnu pracoval podobně jako u David Chipperfield Architects
V rubrice New Generation představujeme mladou generaci a přinášíme pohled architektů, před kterými stojí současné výzvy oboru. Tentokrát jsme oslovili architekta Vojtěcha Rudorfera, který se svým návrhem hangáru pro vzducholoď s vědeckotechnickým zázemím umístěným v norských Špicberkách zvítězil v soutěži Kaplicky Internship 2020 a získal stáž v prestižním londýnském studiu David Chipperfield Architects.
Kaplicky Internship 2020 jste vyhrál se svým návrhem hangáru pro vzducholoď s vědeckotechnickým zázemím. Hangár je projektován pro umístění v městečku Ny-Alesund na norských Špicberkách, kde leží jedna z nejsevernějších a nejdůležitějších stanic pro polární výzkum. Proč jste se rozhodl právě pro tento projekt, a především proč zrovna norské Špicberky?
Bylo to společné ateliérové zadání, takže obdobného rozhodování jsem byl ušetřen. Původně jsem se chtěl v diplomu věnovat lokálním tématům v mé rodné Olomouci, nakonec jsem měl ale možnost zpracovávat diplomní projekt v ateliéru Mirko Bauma a Vojtěcha Hyblera, kde už bylo zadání dané. Poetický, konstrukčně zaměřený příběh s reálnými obrysy. Mirko Baum nám dal hezky zabrat a snad z nás nakonec vymačkal něco šťavnatého.
Získal jste stáž v renomovaném londýnském studiu David Chipperfield Architects. Styl Davida Chipperfielda se opírá především o moderní evropský konzervatismus, dává přednost nadčasovosti před bombastickými trendy. Je proslulý svou vizionářskou prací, za kterou byl povýšen do šlechtického stavu. Je vám osobně jeho styl práce blízký?
Nevím přesně, jaký je Davidův styl práce, ale práce ateliéru jsou snad bez nadsázky obdivuhodné a způsoby navrhování a uvažování David Chipperfield Architects jsou mi moc sympatické; rád bych v budoucnu pracoval podobným způsobem (snad je to v našich podmínkách možné).
Vaše stáž probíhá vzhledem k situaci distančně. Jak máte nastavenou spolupráci? Jak vypadá váš klasický pracovní den?
Máme standardní pracovní dobu, která je do jisté míry flexibilní, ale některé věci jako počet odpracovaných hodin a různé koordinační videohovory jsou dané. Příjemné a přínosné jsou hovory napříč celým atelierem, ale také s berlínským atelierem David Chipperfield Architects v rámci předávání zkušeností na projektech, na témata od udržitelnosti přes komunikaci s klienty a památkáři až po rovnost pohlaví (nejen) v architektuře…
Jak se vám daří zapojit se do týmu a navazovat pracovní vztahy online? Má online stáž ještě nějaké další výzvy? Jak se s nimi vyrovnáváte?
Začátek byl náročný, ale díky množství všelijakých „induction sessions“ jsem se snad postupně obeznámil se základními způsoby práce a komunikace v ateliéru. Jsem ve skvělém týmu, kde funguje základní hierarchie, ale současně vše diskutujeme otevřeně. Online stáž mě do jisté míry mrzí, ale zároveň dává možnost získat alespoň virtuálně tyto zkušenosti a neztratit kontakt s domácím prostředím.
S kým nejčastěji pracujete? Máte příležitost komunikovat i s Davidem?
Náš tým je složen z deseti lidí, pracujeme stabilně na jednom projektu většího měřítka. To dává možnost soustředění a vzájemného posouvání v různých tématech. Každodenní týmové hovory a průběžné hovory s konzultanty jsou základem pro orientaci v rozsáhlém projektu, hovory s directors včetně Davida pomáhají udržet jednotnou a jasnou linku návrhu.
Jaké jsou rozdíly mezi způsobem práce v českých ateliérech oproti studiu David Chipperfield Architects? Čím vás stáž obohatila a co jste se naučil?
Přiznám se, že nemám moc velké srovnání, ale zaujal mě takový zdravě působící přístup: děláte to, co vám dává smysl a naplňuje vás to, současně si to ale neberete příliš osobně a dokážete si udržet nějakou hranici mezi pracovním a osobním životem. Nasazení a motivace jsou samozřejmostí; byť jsou všichni osobití, dokáží se snadno identifikovat se společnými cíli, hodnotami, kritérii.
Dokáží kultivovaně a efektivně diskutovat, pracovat ve variantách (v množství variant), dodržovat společné zásady, jsou velmi konzistentní. Současně je kladen důraz na udržitelnost, uhlíkovou stopu a další environmentální i sociální aktuální globální témata. Možná to zní příliš idealisticky, ale mám z toho skutečně dobrý pocit.
Jaké jsou vaše sny a plány do budoucna?
To se snažím průběžně zjišťovat. Kromě práce jsem zapsaný na doktorát, se kterým trochu válčím a rád bych vytvořil smysluplnou disertační práci, která k něčemu bude. Obecně bych rád dělal práci, která k něčemu bude. S Davidem Marešem produkujeme projekt Re-Vize Olomouc inspirovaný Re-Vizí Ústí Jitky Žambochové – v tom bych rád pokračoval nějakým udržitelným a „nesebedestruktivním“ způsobem.
stáži mám možnost spolupracovat na pár příjemných věcech menšího měřítka, ale rád bych se občas vrátil k osvěžujícímu sbírání zkušeností v zahraničí a v budoucnu snad jejich uplatnění zpátky „doma“. Mezitím se snažím radovat z drobností, malého domácího navrhování, večerní duhy na zatažené obloze, piva s pěnou na polo-otevřených zahrádkách, a tak vůbec.
Co byste vzkázal nebo poradil studentům, kteří se chtějí do Kaplicky Internship přihlásit?
Neváhat.
