Statici varují: Povodně narušují statiku staveb svým proudem či stojatou vodou

Povodně mohou narušovat statiku staveb především vodním proudem, ale také působením stojaté vody na stěny či nárazy vyplavených objektů. Narušená může být statika větších budov, ale také například mostů, a ne každé poškození musí být na první pohled viditelné.

Při odčerpávání vody z budov je třeba dbát zvýšené pozornosti především u objektů, kde je narušena statika horní části stavby, případně kde jsou podemlety základy. Zatopené stavby by měli před opětovným používáním zkontrolovat odborníci.

Nejtužší jsou podle statika Václava Losíka stavby s železobetonovou nebo ocelovou konstrukcí a statické porušení těchto objektů může nastat spíše v případech, kdy je narušené podloží základů. Méně tuhé jsou stavby vyzdívané z keramického zdiva a dřevostavby, nejnáchylnější k rozrušení vodním proudem jsou objekty vyzdívané z nepálených cihel.

Trhliny ve zdi, deformace konstrukce

„Běžným viditelným poškozením je posun nebo přímo stržení stěn, podemletí základů. Na první pohled méně viditelná může být změna ve vlhkostních poměrech podloží stavby, a to především v zeminách, které při změně vlhkosti výrazně mění své vlastnosti. Může tak docházet k deformacím konstrukcí i několik dní nebo týdnů po záplavě. Deformace se většinou projevují trhlinami ve stěnách,“ řekl Losík.

Pro stavební objekty může být podle statika Jaromíra Vrby nebezpečný také nekoordinovaný pohyb člunů v blízkém okolí domů. Namísto odčerpávání natečené vody může být podle něj přijatelnější alternativou zatopit suterén ještě před povodněmi. Způsob odpouštění vody může být podle ředitele Kloknerova ústavu ČVUT Jiřího Kolíska rozdílné, a to například v závislosti na materiálech, konstrukci a velikosti stavby. Voda ve vnitřku stavby může vytvářet na stěny tlak podobně jako voda zvenčí a nedůkladné odpuštění může například vést ke zvedání podlah vztlakem nebo ke vzniku trhlin v konstrukci.

Ohrožené jsou hlavně mosty

Povodně mohou způsobovat i havárie mostů. Nejčastější příčinou je podle vedoucího katedry ocelových a dřevěných konstrukcí na Fakultě stavební ČVUT v Praze Pavla Ryjáčka takzvané podemletí základů nosných pilířů a opěr, jehož příčinou je silný vodní tok. Voda svou erozí a silou může odnést zeminu okolo pilířů, které následně nemají dostatečnou únosnost pro stabilitu mostu. Podpěra se pak může natočit či posunout, což má fatální dopady na namáhání konstrukce. Mosty ale mohou narušit také různé odplavené předměty, v nejhorším případě například unášené kmeny, chatky či výjimečně i nákladní auta.

„Pokud takováto masa zablokuje mostní otvor, tak síla působící na mostní konstrukci ji může deformovat nebo posunout mostní ložiska. Někdy takové věci lze opravit, vždy ale záleží na konkrétním typu mostu,“ řekl Ryjáček. Dříve při záplavách kolabovaly podle Ryjáčka většinou starší mosty s menšími či kamennými klenbami nebo mosty z 60. a 70. let 20. století, které neměly dostatečné založení. U nových mostů by jejich konstrukce měla být navržena tak, aby vydržela například i stoletou vodu.

S využitím ČTK.