Studenti ČVUT se učí navrhovat architekturu ve virtuální realitě. Jako první v Evropě
Porozumění architektonickému návrhu, vnímání prostoru, formy a hmoty patří k největším úskalím v komunikaci mezi laikem a architektem. Navrhování architektury ve virtuální realitě, které se nově učí studenti Fakulty stavební ČVUT v Praze při testování beta-verze nástroje Wearrecho, umožní i „nearchitektům“ pochopit a zažít architekturu autenticky a ocenit možnosti návrhu.
Nový způsob navrhování si studenti programu Architektura a stavitelství Fakulty stavební ČVUT zkoušejí v programu Wearrecho. Tato možnost se jim otevřela díky spolupráci Katedry architektury Fakulty stavební ČVUT s Ateliérem MS architekti, jenž Wearrecho spolu s programátory Studio 301 vyvíjí. Vznikající studentské práce tak pomáhají vývojářům nový program testovat a dále rozvíjet.
„Jde o funkční beta-verzi modulu software, kterou jsme dostali k testování. V loňském zimním semestru v ní navrhovala vybraná skupina studentů ve virtuální realitě regeneraci dejvického akademického okrsku. V letním semestru v ní již studenti připravili svoje závěrečné bakalářské práce, zde se jednalo o návrhy rodinných domů. V nynějším akademickém roce s výukou v tomto software pokračujeme,“ říká prof. Michal Šourek z Katedry architektury Fakulty stavební ČVUT, který stál za zahájením výuky ve Wearrecho a studentské práce v něm v rámci svého výukového ateliéru vede.
Výuka v prostorné hale
Výsledky práce s nástrojem Wearrecho mohou studenti a jejich pedagogové z Fakulty stavební ČVUT studovat v prostoru studia Virtuplex v pražských Horních Počernicích. Jde o unikátní prezentační prostor o rozměru 600 metrů čtverečních.
„Po převodu architektonického návrhu do virtuální reality nám tento prostor dovoluje se procházet v projektech – ještě nepostavené architektuře. Ukazuje se, že fyzický pohyb je pro autentické vnímaní architektury, její pochopení a uchopení, ještě důležitější, než jsme se doposud domnívali,“ říká prof. Michal Šourek. Jak dodává, i zkušeného profesionála přitom může někdy překvapit realita toho, co si představoval a nakreslil.
Přestože studenti fakulty běžně pracují se software pro navrhování konstrukcí, za novou zkušenost s virtuální realitou jsou rádi. Bc. Martin Kříž, student prvního semestru magisterského studia programu Architektura a stavitelství, který ve Wearrecho připravil svoji bakalářskou závěrečnou práci, k tomu říká:
„Při práci s klasickými software pro navrhování můžu vidět konstrukci, hmotu, určitou formu vizualizace. Nikdy však nelze na papíru či monitoru zcela vychytat všechny detaily, souvislosti, ani celkový pocit z architektury. Ale ve Wearrecho se nově můžu úplně volně pohybovat v prostoru, cítím prostor, můžu ´na místě´ zhodnotit, zda je vše tak, jak jsem si to původně představoval. Model vidím kolem sebe, jako by to bylo skutečné. Můžu navrhovat bezprostředně a intuitivně. V praxi, až budu svůj návrh prezentovat klientovi, už nebude nutné věci sáhodlouze vysvětlovat, ale prostě ho ´vezmu na prohlídku´.“
Vývojáři jdou ještě dál
Pozitivní zkušenost s výukou novou technologií potvrzuje i prof. Mikuláš Hulec, vedoucí Katedry architektury Fakulty stavební ČVUT: „Výsledky práce studentů jsou jednoznačně lepší. Jistou roli určitě hrála i jejich motivace, ale vliv nové technologie je nepopiratelný.“
Výuka s využitím Wearrecho pokračuje i v nynějším akademickém roce v profilových předmětech ateliérové výuky. MS architekti a Studio 301 již pracují na další, pokročilejší verzi nástroje, který opět budou mít studenti bezplatně k dispozici na základě partnerství vývojářů s Fakultou stavební ČVUT v Praze. V rámci výuky architektury jde přitom o evropský unikát.
„V oblasti architektonické tvorby nejsou nástroje pro prezentaci návrhů ve virtuální realitě úplnou novinkou, k dispozici je i elementární objektová interaktivita, ale plná tvůrčí interaktivita nástroje Wearrecho je jedinečná, a pionýrské je i uplatnění této technologie ve výuce architektury v akademickém prostředí. Zásadní je, že navrhování ve virtuální realitě přitom nenahrazuje tvořivost produktivitou ani nepotlačuje kreativitu tak, jako práce s obvyklými projektantskými softwarovými nástroji. Naopak umožňuje tvořivost uvolnit, osvobodit ji od omezení, které doposud představovalo dvojrozměrné prostředí, které jedině měli architekti k dispozici – při kresbě tužkou stejně jako při práci na počítači,“ říká závěrem prof. Michal Šourek z Fakulty stavební ČVUT.
