Ekologický Serpentine Pavilion 2021: Své pojetí letos představují jihoafrické architektky
Kdo v letošním roce vytvořil letní pavilon londýnské galerie Serpentine a převzal štafetu od Jun'ya Ishigamiho? Objevte s námi architektonický ateliér Counterspace, který tvoří tři nadané architektky z JAR.
Serpentine Gallery je galerie současného umění založená v roce 1970, vystavuje díla mezinárodně uznávaných umělců, jakými byli např. Man Ray, Henry Moore, Jean-Michel Basquiat, Andy Warhol či Bridget Riley.
Nachází se v Kensingtonských zahradách v Londýně a každoroční architektonickou událostí je představení nového letního pavilonu. Jedná se o dočasnou konstrukci, kterou pro galerii vytváří každý rok jiný architekt.
Projektovat Serpentine Pavilion je opravdovou ctí, kdy se architekt zařadí mezi taková esa architektury, jakými jsou Daniel Libeskind, Toyo Ito, Oscar Niemeyer, Jean Nouvel, Sou Fujimoto a další. Tradici letních pavilonů Serpentine Gallery zahájila v roce 2000 Zaha Hadid.
Trojice autorek tvoří ekologicky šetrná díla
Tento nepřetržitý proud efemérních letních projektů byl v loňském roce přerušen pandemií, kdy se kvůli uzavření muzeí odložil i projekt Serpentine Pavilion, což jeho autorky Sumayya Vally, Sarah de Villiers a Amina Kaskar, které společně tvoří ateliér Counterspace, k tomu, aby jej navrhly ještě ekologicky šetrnější, než bylo původně v plánu.
Díky použití nepálených cihel K-Briq, které tvoří recyklovaná stavební suť a obkladem z přírodního korku se tak autorky dostávají ke stále aktuálním otázkám udržitelnosti a etice stavění. Pro vysvětlení ekologičnosti použitých materiálů – zmíněné cihly jsou z 90 % tvořeny recyklovaným materiálem a díky tomu, že se nevypalují, potřebují pro svoji výrobu jenom desetinu energie potřebné pro výrobu běžné cihly.
V Construction Scotland Innovation Centre za tento vynález získali tři ceny: Herald Pioneer Award, Scottish Resources Awards a Creative Challenge Award 2018. Kvůli korkovému obložení se poté nemusí kácet celé stromy, ale je možné je olupovat každých cirka 10 let, aniž by to vedlo k úhynu rostliny.
Uhlíkově negativní pavilon
Celý pavilon je zároveň uhlíkově negativní, což znamená, že dokáže z ovzduší odstranit více uhlíku, než kolik je vyprodukováno při jeho stavbě. Podle odborníků z AECOM tak stavba pavilonu redukovala v atmosféře na 31 tun uhlíku.
Pavilon by mohl sloužit až 60 let, jelikož ale Serpentine Gallery stálý pavilon nepotřebuje, zakoupila jej (jako již třetí Serpentine Pavilion) společnost Therme Group a na konci října tak bude přemístěn na dosud neznámé místo.
Samotná stavba je díky oblým tvarům a kombinaci černé a bílé barvy velmi netradiční a elegantní zároveň. Spodní části pavilonu poté vypadají, jako by byly tvořeny seskládanými „kostkami“ a vypadají trošku jako dětská stavebnice, což k výše popsané eleganci přidává i punc hravosti a veselosti.
Různé prohlubně a kanelury na těchto „kostkách“ poté k pomyslné hře přidávají i efektní hru světla, díky které dostává pavilon další odstíny. Jistou hravost můžeme spatřovat také v tom, že fragmenty pavilonu byly rozmístěny v podobě skulptur v dalších čtyřech odlehlejších částech Londýna.
Společná jim je jednoduchá barevnost, tvarosloví, které propojuje pravoúhlé a oblé tvary i jistá tvarová nejednoznačnost (u skulptur odkazující z části na tradiční tvarosloví dřevěných schodišť).
Nejmladší architektka v historii
Díky této realizaci si autorky budují jméno i na evropské scéně, což dosvědčuje i nominace vedoucí ateliéru, Sumayya Vally, do žebříčku 2021 TIME100 Next. Tedy mezi stovku osobností, které budou podle amerického časopisu Time určovat historii.
Sumayya (*1991 Pretorie, JAR) je zároveň nejmladší architektkou, které se kdy této pocty dostalo. Poslechněte si, jak o Serpentine Pavilionu mluví jeho autorka. Stavba bude v Kensingtonských zahradách k vidění až do 17. října 2021.
