Fakulta definovaná křivkami

Objekt obsahuje přednáškový sál se sto osmdesáti místy, čtyři seminární místnosti pro celkem sto dvacet posluchačů, studovnu s knihovnou o dvaceti místech a počítačové pracoviště pro třicet šest studentů. Nechybí zde pracovny pro přednášející a šatny. Výukové prostory nabízejí dohromady 680 m², celková zastavěná plocha centra činí 1 060 m². Vstupní halu budovy zdobí socha významného patologa a hradeckého rodáka MUDr. Rokitanského, která je dílem sochaře prof. Vladimíra Preclíka.

Autoři architektonického návrhu budovy zvolili hlavním výtvarným motivem nového výukového centra dvě křivky, jejichž základem je elipsa a které v různých výškách stoupají od pavilónu interny, aby se po kulminaci vrátily zpět k zemi. Tyto křivky definují tvar střech a určují tím dvě hlavní hmoty objektu. Ta větší a delší s výrazně prosklenou lehkou fasádou vymezuje spolu s interním pavilónem nástupní plochu do obou objektů a uzavírá jižní stranu centrálního klidového prostoru v nemocnici. Obsahuje seminární místnosti, knihovny, počítačové studovny a servisní místnosti. Kratší, nižší, ale hlubší hmota prozrazuje umístění přednáškového sálu.

Cílem  řešení bylo nekonkurovat ostatním pavilónům, nebránit internímu pavilónu ve výhledech, ale zároveň vytvořit zapamatovatelný objekt, odlišující se od ostatních nemocničních pavilonů, a zdůraznit tak jeho odlišnou funkci. Je založený na kontrastech. Výrazné klenoucí se křivky centra jsou vyváženy jeho tvarovou střídmostí, surový pohledový beton je v protikladu s dokonale zpracovaným kovem a s elegancí skla, šedá barva pohledového betonu oproti přirozené kráse dřeva, uzavřené prostory střídají nečekané průhledy a prosklené fasády.

Technické řešení

Výukové centrum je složeno ze dvou dilatačních celků, přičemž jeden je tvořen vlastním objektem výukového centra a druhý spojovací chodbou do pavilonu interních oborů. Vlastní výukové centrum je o vnějších rozměrech 27,65 x 47,75 m a výšce 11,85 m, spojovací chodba o rozměrech 17,85 x 2,95 m a výšce 3,85 m.

Objekt, který není podsklepen, má tři nadzemní podlaží, spojovací chodba je jednopodlažní. Stavebně je navržen jako kombinace železobetonového stěnového systému a bezprůvlakového skeletu. Zastřešení je řešeno částečně skořepinou, částečně železobetonovou stropní deskou.

Budova je založena hlubinným způsobem, pomocí velkoprofilových vrtaných pilot, vetknutých do skalního horizontu tvořeného slínovci svrchního turonu. Piloty přenášejí zatížení převážně v patě, částečně třením na plášti, ale pouze ve vrstvách kvarterních sedimentů tvořených štěrkopísky. Piloty nejsou chráněny primární izolací, jsou navrženy se zvýšenou krycí vrstvou. Hlavy pilot jsou propojeny zejména po obvodě základovými pasy. Spojovací chodba mezi vlastním výukovým centrem a interním pavilonem je založena stejným způsobem.

Betonové konstrukce

Budova má v půdoryse tvar písmene L, délky 45 a šířky 35 m. Spojnici mezi výukovým centrem a internou tvoří jednopodlažní spojovací chodba, která je od obou objektů oddělena dilatačními spárami – směrem k interně šířky 20 mm, opačným směrem 10 mm. Budova má v jedné, vyšší části tři nadzemní podlaží, v části směrem k pavilonu akad. Bedrny je velká jednopodlažní posluchárna s dvoupodlažním zázemím. Na ně v části půdorysu navazuje strojovna vzduchotechniky, prostupující střechou.

Konstrukční systém tvoří železobetonová konstrukce, sestávající ze sloupů a stěn a stropních desek působících ve dvou směrech. Zastropení celé budovy a štítovou stěnu směrem od interního pavilonu zajišťuje betonová skořepina ve tvaru dvou válcových ploch. Jejich řídící křivka je z větší části elipsa, doplněná přechodnicí. Skořepiny jsou z boku podpírány průvlaky, které sledují její zakřivení, částečně pak železobetonovými stěnami.

Stupňovitá podlaha velké posluchárny je samonosná monolitická lomenice. Navazující zázemí již tvoří běžná betonová deskostěnová konstrukce, stejně tak jako v části malých poslucháren a počítačových pracovišť. Stropní deska nad 1. nadzemním podlažím je prolomena otvorem proti vstupu do velké posluchárny a mezi osami 3 a 4. V tomto prostoru je vedeno betonové přímé čtyřramenné schodiště, vedoucí z 1. do 2. podlaží. Proti němu je umístěna šachta výtahu a na něj navazuje vřetenové betonové dvouramenné schodiště obsluhující všechna podlaží.

V průčelí v ose 1 (odvrácená strana od chirurgie) jsou stropní desky podpírány betonovými sloupy v osových roztečích 5,0, resp. 4,8 m. Do sloupů jsou uloženy vodorovné prefabrikáty parapetů. Stejný rastr sloupů se opakuje v ose 3 podél betonového schodiště.

Chodba směrem k interně je tvořena betonovým nosníkem průřezu písmene C, od vlastní budovy je oddělena dilatací. Pracovní spáry byly bedněny. Ve stěnách prknem s folií pro vytvoření hmoždinek, např. Penefol-Lithoplast, ve stropních deskách byla vytvořena průběžná hmoždinka tesařsky, systémovým drátěným bedněním nebo podobným způsobem.

 

Pohledové betony

Uvnitř budovy jsou navrženy pohledové betony ve foyer (všechny stěny a spodní líc šikmé desky pod sedadly konferenčního sálu), rám podpírající skořepinu u seminární místnosti  směrem do chodby a stěny vnitřního schodiště. Na vnější fasádě je pohledový beton navržen na průčelí směrem k chirurgii a na stěně spojovací chodby směrem k trafostanici.

Pro pohledový beton obecně bylo použito relativně nových bednicích desek, rastr bednicích dílců a spínacích tyčí byl průběžně konzultován s architekty. Betony byly nadstandardně ošetřovány. Odbednění stěn i stropů bylo prováděno nejdříve po pěti dnech, dále byly minimálně po dobu dvou týdnů ošetřovány, použit byl odbedňovací olej Separen Special. Všechny pracovní spáry byly bedněny prknem s folií, např. Penefol-Lithoplast nebo podobnou, rohy spar trojúhelníkovými lištami 15 x 15 mm, vnější hrany lištami 10 x 10 mm. V pohledové straně betonu byla použita dilatační tělíska na silikátové bázi (Faserbeton apod.).

V průčelí směrem k chirurgii, osa 6, a v chodbě u trafostanice byla použita sendvičová konstrukce obvodového pláště. Na vnitřní betonovou stěnu tloušťky 250 mm byla připevněna tepelná izolace a před ní vybetonována tenká vnější stěna v tloušťce 120 mm. Přikotvení vnějšího líce fasády k vlastní konstrukci proti sání větru bylo zajištěno pomocí spon z žárově zinkované oceli kotvených do stejně ošetřených HTA profilů. Venkovní betonová stěna byla uložena na základové pasy prostřednictvím reologické vrstvy. Tu tvoří asfaltové lepenky s minimálním množstvím asfaltu 5 kg/m², případně jiné souvrství, které umožňuje tepelné a reologické posuny stěny.

Nad otvory je stěna podpírána ocelovými konzolami Halfen s povrchovou úpravou žárovým zinkem. Konzoly jsou kotveny do betonu šrouby s kladivovou hlavou do profilů HTA. Polohy spínacích tyčí korespondují s otvory ve vlastní budově. Pro vlastní betonáž byl použit samozhutnitelný beton (SCC). V obdobných konstrukcích byl použit tekutý samozhutnitelný beton litý shora, navíc mírně vibrovaný. Konzistence měřená rozlitím – kolem 55 – 62 cm. Případné nešetrné příložné zhutňování může vést k deformacím bednění a tím i k nežádoucímu snížení povrchové estetické kvality betonu. Ve styku s ostěním oken bylo nutno dbát na pečlivé provedení detailů.

Použité stavební technologie

V interiéru i v exteriéru je použit pohledový beton. Vnější pohledová betonová stěna je v ploše zavěšená na hlavní vnitřní nosné stěně.

Pro vodotěsné izolace spodní stavby byl použit systém Xypex, založený na chemické krystalizaci v betonové konstrukci, která se stává pro kapaliny nepropustná. Systém současně řeší zajištění spár a prostupů pomocí kombinace tmelů a těsnění. Zajištění stavby proti radonu z podloží je řešeno hydroizolační stěrkou Waterfin aplikovanou na podkladní beton (vyztužený sítí a provedený v kvalitě povrchu umožňující jeho aplikaci).

Střešní plášť je navržen ze systému Kalzip, založeném na nekonečném hliníkovém pásu, tvarovaném přímo na stavbě. Plechy jsou spojovány přes stojatou drážku, kotveny jsou přes klipsy a omega profily. Podhledy zakřivených střešních desek jsou proti povětrnosti zajištěny hydroizolační stěrkou Waterfin a ochranným nátěrem Betosil W na bázi silikon-akrylátové pryskyřice.

Realizace výukového centra byla velmi náročná na použité stavební technologie. Například použití pohledového betonu v interiéru vyžadovalo vysokou kvalitu bednicích prvků a přesnost jejich montáže. Vnější pohledová betonová stěna je v ploše zavěšená na hlavní vnitřní nosné stěně. Zakřivení střech bylo vytvořeno speciálním bednicím systémem. 

Dřevěný akustický obklad přednáškového sálu byl navržen architekty a specialisty na akustiku. Je tvořen třemi typy povrchů – rezonančními panely, pevnými panely, panely s tvrdými odraznými povrchy. Výukové centrum je vybaveno nejmodernější audiovizuální, komunikační a výukovou technikou.

Výukové centrum Lékařské ­fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové

Místo: Fakultní nemocnice Hradec Králové
Ulice, číslo: Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové   
Investor: Univerzita Karlova v Praze
Architekt: Domy, spol. s r.o.,  ing. arch. Michal Juha, ing. arch. Jan ­Topinka;
Spolupráce: ing. Roman Repa, ing. arch. Edita Mojžišová
Projektant: Domy, spol. s r.o.
vedení projektu: ing. Danica Havlíková, ing. Roman Repa
Statika: ing. Miloslav Smutek, Recoc, s.r.o.
Design, návrh interiérů: ing.arch. Michal Juha, ing.arch. Jan Topinka
Engineering stavby: Sigos, s.r.o., Kladno
Gen. dodavatel: Geosan Group, a.s., Kolín
   
Začátek realizace: 09/2004
Konec realizace: 10/2005
Náklady na realizaci: 97,5 mil. Kč
Funkce: školská stavba, výukové centrum

Technické údaje
Konstrukční řešení: kombinace železobetonového stěnového systému a bezprůvlakového skeletu
Materiály: pohledový beton, hliníkové konstrukce, sklo, kov, dřevo, přírodní linoleum
Střešní krytina: hliníkový systém Kalzip
Okna: al
Dveře: dřevo, al
Podlahy: přírodní linoleum
Nábytek: Vitra  Konsepti, atypický – truhlářství KVB Hradec Králové


Lidmila Ziková na základě pokladů ­ateliéru Domy, spol. s r.o., a ing. Miloslava Smutka, Recoc, s.r.o.
Foto: Filip Šlapal