Paměť národa pod Stalinem

Při příležitosti oslav 100. výročí založení Československé republiky byla ve sloupové síni pod bývalým pomníkem J. V. Stalina v Praze na Letné instalována na podzim loňského roku časově omezená multimediální výstava s názvem Paměť národa. Mapovala období totality, kterými náš stát za dobu své existence prošel – nacismus a komunismus. A i když skončila na konci minulého roku, její výtvarná podoba i obsahové poselství stojí za připomenutí.

Vlastní příběh této výstavy začíná již v roce 2001, kdy skupina novinářů a historiků založila obecně prospěšnou společnost Post Bellum. Uvědomili si, jak podstatné je zaznamenat vzpomínky lidí, kteří prožili 2. světovou válku a následně také komunismus. Sbírka, kterou nazvali Paměť národa, dnes obsahuje již asi sedm tisíc unikátních příběhů.

Výstava Paměť národa

Příběhy, sebrané v uplynulých 17 letech se autoři výstavy rozhodli využít při příležitosti výročí 100 let založení Československé republiky. Nahlédli do již bohaté studnice Paměti národa a vybrali období a události, které zásadně utvářely moderní dějiny českého národa. Ovšem nešlo o výklad historických událostí ze stránek učebnic dějepisu.

Expozici tvořily čtyři části – Obrazy, Svědectví, Stély a Zeď. Dvě pásma – Obrazy a Svědectví, se nacházely v podzemí. Vzájemně se doplňovala, neboť zpracovávala podobná témata, ovšem pokaždé jinou formou. V Obrazech působil vždy jeden historický moment, ve Svědectví pak promlouvaly osobnosti o období, kdy se tento okamžik stal.

Další dvě pásma – Stély a Zeď – se nacházela venku: Stély na spodní terase spojovaly Svědectví a Obrazy a zpracované události faktograficky přibližovaly, Zeď byla příznačně symbolem cenzury, nesvobody a násilného rozdělování světa.

První část výstavy, nazvaná Svědectví, obsahovala videoprojekce s autentickým vyprávěním lidí, jejichž příběhy jsou zaznamenány v Paměti národa. Pamětníci vzpomínají na nacistickou okupaci Československa a válečné události, na poválečné období, komunismus, invazi sovětských vojsk v roce 1968, normalizaci i prožívání sametové revoluce.

Expozice nazvaná Obrazy působila především na smysly návštěvníků, kteří se na chvíli mohli přenést do vlaku do koncentračního tábora, ocitli se v kokpitu letounu Spitfire, v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici, pocítili hrůzu vyšetřovny StB i euforii sametové revoluce. Součástí těchto expozic byly i portréty pamětníků na výstavních panelech rozmístěných na přístupových cestách v parku na Letné.

Architektonické řešení

Stěžejními částmi expozice byla pásma Svědectví, Obrazy a Zeď – byla koncipována jako tři lineární objekty, z nichž každý řešil specifickou formou výhled. Dva objekty ho umožňovaly (Svědectví a Obrazy), jeden blokoval (Zeď).

Všechny tři objekty byly prezentovány jako abstraktní tělesa se skrytými konstrukcemi, aby nekonkurovaly památníku. Pracovaly s extrémními rozměry a naopak i s pocity stísněnosti a nepohodlí minimálních prostor koncentračních táborů a vězeňských samotek. A přeneseně prezentovaly i nesvobodu, násilné rozdělení světa a třeba také zdi mezi námi.

Partnerem výstavy byl Ústav pro studium totalitních režimů.