Správná pokládka dlažby

Asfalt nebo dlažba? Zámková dlažba je jistě estetičtější, ale také praktičtější. Je odolná a propouští vodu, takže se na ní netvoří louže a zároveň je šetrná k okolní zeleni, do které ji odvádí. Dnes je navíc vyráběna v mnoha tvarech, odstínech i s různými typy povrchů. Aby si zachovala svůj vzhled i kvalitu po mnoho let, je třeba správně postupovat při její pokládce.

Nejprve je třeba připravit ložnou vrstvu, kterou klademe na kvalitně provedené podkladní vrstvy. Jejich tloušťku a skladbu volíme dle předpokládaného zatížení dlážděné plochy.

Dlažební bloky poté klademe na ložní vrstvu pomocí gumové paličky v požadovaném sklonu k sobě, kdy spára mezi bloky je vymezena distančními nálitky pro pozdější zasypání nestmeleným materiálem. Dlažební bloky klademe s potřebným nadvýšením 10 mm pro následné sednutí, způsobené hutněním plochy. Při dláždění odebírejte bloky z více palet najednou, aby se předešlo případným dočasným barevným kontrastům.

Spáry mezi obrubníkem a zámkovou dlažbou je třeba provádět co nejužší (do 5 mm). Podél okrajů lze používat speciální krajové prvky, popř. se bloky pečlivě upraví řezáním do příslušného tvaru (vždy řezat mimo dlážděnou plochu!). Nově vydlážděnou plochu zasypeme do 1/3 výšky dlažby čistým, těženým křemičitým pískem frakce 0 – 2 mm, dokonale zameteme a hutníme vibrační deskou s gumovou podložkou. Po půl roce až po roce vlivem působení atmosférický vlivů (vítr, déšť) se dlážděná plocha doplní o chybějící nestmelený materiál.

Zdroj: Diton