Učňovské školství a stavební obory

V posledních letech, kdy hospodářství České republiky prosperovalo, narůstaly obavy zaměstnavatelů z možného výrazného poklesu počtu žáků, kteří by se chtěli vyučit. Stát, kraje, školy i někteří zaměstnavatelé proto vyvíjeli řadu aktivit, aby tomuto vývoji zabránili. Ačkoli toto téma už kvůli ekonomické krizi není pro zaměstnavatele prioritní, je určitě potřebné situaci v učňovském školství nadále sledovat.

Výuční list získávají absolventi tříletých (výjimečně dvouletých) středoškolských oborů vzdělání kategorie E a H po úspěšném složení závěrečných zkoušek. Obory kategorie E jsou koncipovány s nižšími nároky v oblasti všeobecného a obecně odborného vzdělávání. Jejich absolventi jsou připraveni pro výkon jednoduchých prací v rámci dělnických povolání.

Ve skupině oborů skupiny Stavebnictví, kartografie a geodézie existuje v současnosti čtrnáct oborů kategorie H a dvanáct oborů kategorie E, které jsou vyučovány na 153 středních školách v celé České republice. Přehled je uveden v tab. 1.

Tab. 1: Počet žáků přijatých v roce 2008 do 1. ročníku stavebního oboru s výučním listem a počet škol vyučujících dané obory

Ve školním roce 2008/09 bylo přijato do 1. ročníku oborů s výučním listem přibližně 30 % žáků, přitom každý desátý žák z této kategorie je připravován pro práci ve stavebnictví. V konkrétních číslech bylo do stavebních oborů přijato 4 177 žáků, z toho 76 % do oborů kategorie H a 24 % do oborů kategorie E. Přitom více než polovina z těchto žáků navštěvuje obory instalatér nebo zedník. Naopak v oborech sklenář, kameník, kominík nebo kamnář se připravuje v České republice jen několik jednotlivců.

Vývoj počtu žáků
Od roku 2003 klesá počet žáků vstupujících do 1. ročníku středního vzdělávání. Výjimku tvoří pouze rok 2006, kdy se tento počet meziročně zvýšil. Konkrétně: zatímco ve školním roce 2003/04 nastoupilo do 1. ročníku střední školy 141 414 žáků, v září 2008 tento údaj činí 131 725 žáků. V následujících 3 letech přitom bude úbytek žáků 1. ročníků středních škol ještě větší – 20 až 25 %.

Spolu s tímto trendem působí na rozhodování žáků o budoucím zaměření a střední škole také ve společnosti zvýšená atraktivita maturitních oborů. Po určitých kolísáních se od roku 2002 díky politice státu postupně mírně zvyšuje podíl žáků vstupujících do maturitních oborů. V roce 2003 vstoupilo do 1. ročníku některého maturitního oboru 62,6 % žáků, ve školním roce 2008/09 pak 69,1 %.

Počet žáků studujících středoškolský obor s výučním listem tedy každoročně klesá. Pro získání středoškolského stupně studia však 6 až 8 % žáků volí obory kategorie L0, jež poskytují střední odborné vzdělání s maturitou, ale i s odborným výcvikem. Jejich absolventi jsou tedy vlastně vyučeni, i když výuční list nedostávají. Ve stavebních oborech ale obory kategorie L0 nejsou.

V případě stavebních oborů s výučním listem samozřejmě také dochází ke snižování počtu žáků. V tomto školním roce nastoupilo do stavebních oborů s výučním listem 4 177 žáků, v září 2003 to bylo 5 120 žáků.

Pokles počtu žáků vstupujících do 1. ročníku se nejvíce projevil mezi lety 2004 a 2006. V posledních dvou letech se však tento pokles téměř zastavil. Vzhledem k tomu, že celkové počty žáků vstupujících do učebních oborů klesají, dochází vlastně k nárůstu jejich podílu. Ze všech žáků přijatých do 1. ročníku střední školy v roce 2006 jich 3,02 % vstoupilo do stavebních oborů s výučním listem, v roce 2008 tento poměr vzrostl na 3,17 %. To znamená, že v posledních dvou letech stoupl zájem žáků základních škol o tento typ studia (obr. 1).

Obrat je možno připisovat iniciativám ze strany zaměstnavatelů, středních škol, státu i krajů, kteří mají zájem na udržování rovnováhy mezi tržní strukturou odvětvové a profesní zaměstnanosti a oborovou strukturou žáků středních škol. Z těchto důvodů v posledních letech probíhá řada projektů, které si kladou za cíl zatraktivnit učňovské vzdělání a snaží se tak přilákat žáky základních škol do učňovských oborů.

Příkladem za všechny mohou být mediální kampaně Moravskoslezského kraje (ForTech) a Libereckého kraje (TECHyes), informující o příležitostech pracovního uplatnění v technických oborech. Cílem těchto projektů bylo vyvolat větší zájem žáků, studentů, pedagogů i rodičů o studium ve školách zajišťujících odborné vzdělávání pro uplatnění v profesích požadovaných strategickými průmyslovými podniky v kraji. Zásadní snahou bylo přilákat mladé lidi ke studiu technických oborů a zvýšit prestiž technických profesí – konkrétně do oborů stavebnictví, strojírenství, elektrotechniky a informatiky. V únoru letošního roku spustil svou dlouhodobou kampaň také Magistrát hlavního města Prahy s názvem Řemeslo má zlaté dno – řemeslo žije! s cílem posílit prestiž a ukázat perspektivy učňovského školství.

Na státní úrovni vypracovalo MŠMT ČR v souladu s Národním programem rozvoje vzdělávání (Bílá kniha) z roku 2001 Akční plán odborného vzdělávání, v rámci kterého chce rozvíjet spolupráci škol a zaměstnavatelů. Spolupráce škol a zaměstnavatelů během 90. let výrazně poklesla zejména v důsledku restrukturalizace hospodářství a s tím souvisejícím úpadkem řady velkých podniků, které již delší dobu před svým zánikem nedokázaly být pro školy spolehlivými partnery. Spolu s tím také relativně vysoká míra nezaměstnanosti nenutila zaměstnavatele k výraznější spolupráci se školami.

Obrat přinesl až hospodářský růst a masivní zahraniční investice orientované především do tradičních průmyslových odvětví náročných na kvalifikovanou pracovní sílu. Snahou státu je umožnit školám uzavírat smlouvy se zaměstnavateli, na jejichž pracovištích by mohlo za přispění finančních prostředků ze státního rozpočtu probíhat praktické vyučování. Stát se také snaží zlepšit podmínky pro spoluúčast zaměstnavatelů při tvorbě nového obsahu vzdělávání, při inovacích stávajícího obsahu vzdělávání a při hodnocení výsledků vzdělávání. Součástí programu by také měla být podpora vstupu zaměstnavatelů do financování odborného vzdělávání. Otázkou však zůstává vliv finanční krize na tuto spoluúčast, neboť řada firem již nepociťuje nedostatek kvalifikované pracovní síly z důvodů omezování výroby.

Zaměstnanost ve stavebnictví
V roce 2007 pracovalo ve stavebnictví v České republice 9,7 % zaměstnaných obyvatel, v EU 27 pak přibližně 8 %. V odvětví stavebnictví jsou v EU silně zastoupeny dvě profesní skupiny, a to kvalifikovaní dělníci hlavní stavební výroby a horníci s podílem téměř 29 % a kvalifikovaní dělníci dokončovacích stavebních prací s podílem 28 %. Tyto dvě profesní skupiny tedy dohromady tvoří téměř 60 % tohoto odvětví. Vzhledem k této skutečnosti lze stavebnictví označit za odvětví vysoce profesně koncentrované. Jedinou další profesní skupinou, která má v tomto odvětví zastoupení vyšší než 5 %, jsou již jen pomocní a nekvalifikovaní pracovníci v průmyslu, stavebnictví a dopravě a v dolech a lomech, kteří tvoří o málo víc než 8 % odvětví.

V České republice se profesní struktura stavebnictví od té evropské příliš neodlišuje. Kvalifikovaní dělníci hlavní stavební výroby a horníci tvoří stejně jako v EU přibližně 30 % zaměstnaných v tomto odvětví (3,6 % ze všech zaměstnaných). Druhá nejpočetnější profesní skupina, kvalifikovaní dělníci dokončovacích stavebních prací, má však v ČR přibližně o 5 procentních bodů nižší podíl než v EU (obr. 2).

Uplatnění mimo obor
Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) provedl v rámci projektu VIP Kariéra výběrová šetření, v nichž zjišťoval spokojenost absolventů škol s výběrem a kvalitou jejich studia a monitoroval tak úspěšnost absolventů. Mezi lety 2000 až 2006 byli v tříletých intervalech tázáni také absolventi oborů s výučním listem. Z výsledků těchto šetření vyplývá, že podíl absolventů SOU, kteří nacházejí uplatnění přímo ve vystudovaném oboru, je poměrně nízký a s postupem let od ukončení školy má navíc klesající tendenci. 

Celkově se téměř 40 % absolventů učebních oborů v období 6 let od ukončení přípravy realizuje ve zcela jiném oboru, než na jaký byli během svého studia připravováni. To znamená v oboru, kde odborné znalosti a dovednosti získané v průběhu studia na SOU, nejsou zapotřebí. Zjištění, že vysoký podíl absolventů SOU v praxi své odborné znalosti vůbec nevyužívá, podporuje názory zdůrazňující potřebu rozšiřovat i na učilištích výuku všeobecných znalostí a klíčových dovedností, flexibilně využitelných v řadě profesí.

V této souvislosti je zajímavé podívat se podrobně na rozložení hlavních důvodů pro práci v jiném oboru. Podle odpovědí respondentů tvořily nejdůležitější skupinu příčin subjektivně podmíněné důvody – nespokojenost s pracovními podmínkami, a to jak platovými (54 %), tak i široce vymezenými pracovními podmínkami, jako jsou pracovní prostředí, pracovní doba nebo nutnost dojíždění (31 %). Podstatným důvodem pro hledání práce v jiném oboru je i nezájem o práci ve vystudovaném oboru, spojený případně i s dalším studiem odlišného oboru (9 %) nebo rekvalifikací v jiném oboru (14 %).

Vnější příčiny, zejména obtíže se získáním zaměstnání v oboru, hrají rovněž určitou roli, nejsou ale dominantní. Problémy se sháněním práce v oboru představovaly rozhodující důvod jen pro 8 % absolventů ze sledovaného vzorku. To koresponduje hlavně s výší míry nezaměstnanosti, která byla u absolventů daných oborů nízká.

Nízká nezaměstnanost absolventů
Každý rok zpracovává NÚOV údaje o nezaměstnanosti absolventů středních odborných škol a za základ analýzy považuje dubnový stav. Zjištěné a publikované informace pak čtenářům podávají přehled o tom, do jaké míry je pracovní trh schopen absorbovat nové absolventy v horizontu tři čtvrtě roku od ukončení studia.

Vzhledem k ekonomické krizi a zásadním změnám na trhu práce, které se v uplynulém půlroce v České republice udály, je potřeba přistupovat k uvedeným údajům s odstupem. Popisují reálnou situaci absolventů na trhu práce v minulých letech, ale není možné je zobecňovat jako údaje popisující současnou situaci.

Nezaměstnaní absolventi škol představují problematickou skupinu, jíž je nutné věnovat zvýšenou pomoc. V minulých letech se úspěšně dařilo snižovat nezaměstnanost tohoto fragmentu; v roce 2008 dosáhla nezaměstnanost absolventů v České republice celkově nejnižších hodnot (5,7 %).

V případě vyučených absolventů míra nezaměstnanosti klesla mezi lety 2006 a 2008 o 8,8 %, přesto byla v roce 2008 (6,9 %) stále vyšší než celková nezaměstnanost absolventů středních škol. Situace absolventů vyučených ve stavebních oborech se v posledních letech změnila ještě výrazněji. Zatímco v předešlých letech měli tito absolventi vždy vyšší pravděpodobnost, že budou po ukončení školy nezaměstnaní, než vyučení absolventi celkem, v roce 2008 se jejich situace vyrovnala (tab. 2).

Tab. 2: Vývoj míry nezaměstnanosti absolventů oborů s výučním listem celkem a ve stavebních oborech

Z pohledu dlouhodobé nezaměstnanosti se získání výučního listu v některém z oborů stavebnictví jeví příznivěji než u jiných skupin oborů. Nezaměstnaný absolvent s výučním listem má 31% pravděpodobnost, že bude nezaměstnaný více než 6 měsíců. V případě, že vlastní výuční list v některém ze stavebních oborů, však existuje 75% šance, že do 6 měsíců pracovat začne (tab. 3).

Tab. 3: Vývoj míry dlouhodobé nezaměstnanosti absolventů oborů s výučním listem celkem a ve stavebních oborech

Poznámka: Dlouhodobá nezaměstnanost je nezaměstnanost delší než 6 měsíců.

Obory a kurikulární reforma
V současnosti probíhá ve středním vzdělávání kurikulární reforma, která se vyznačuje tím, že obory nemají učební dokumenty, jež by přesně určovaly předměty a učivo pro daný obor. Jsou však pro ně připraveny tzv. rámcové vzdělávací programy (RVP), které vytyčují obecně závazné požadavky na vzdělávání pro jednotlivé stupně a obory vzdělání. RVP stanovují, jaké vzdělávací cíle má škola plnit, čemu se žáci mají v konkrétním oboru učit (tj. obsah vzdělávání – učivo) a jakých výsledků má výuka dosáhnout – co by měli absolventi umět, být schopni dělat, jak se mají projevovat, jaké mají mít vědomosti, dovednosti, pracovní a jiné návyky a postoje (tzn. jaké mají mít absolventi kompetence).

Rámcové vzdělávací programy jsou závazným dokumentem pro všechny školy, které jsou povinny respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů (ŠVP). Pro každý obor vzdělání je vydáván samostatný RVP. Na druhou stranu má škola velkou volnost při jeho sestavování, včetně různých specializací, zaměření a odlišností.

V rámci probíhající kurikulární reformy se také přechází na novou soustavu oborů vzdělání. Některé obory jsou slučovány dohromady pod jeden rámcový vzdělávací program nebo jsou zaváděny obory nové. Protože reforma probíhá postupně, školy několik let nabízejí jak obory ze staré ­soustavy, tak ze soustavy nové.
Ve skupině oborů 36 Stavebnictví, geodézie a kartografie mají střední školy povinnost od 1. září 2009 vyučovat už podle svých ŠVP obory Tesař, Zedník a Pokrývač. Přitom právě nový obor 36-67-H/01 Zedník vznikl sloučením původních oborů 36-67-H/001 Zedník a 36 67 H/004 Obkladač. Navíc pro školní rok 2010/11 se v nabídce středních škol mohou objevit nově vytvořené obory, a to 36 58 H/01 Montér vodovodů a kanalizací a obsluha vodárenských zařízení a 36 65 H/01 Vodař.

Rozhodující vliv zaměstnavatelů
Zájem o obor ze strany žáků, popřípadě jejich rodičů, je silně spjat s možnostmi dobrého uplatnění na trhu práce. Tuto vazbu potvrdila i situace posledních let v učňovském školství ve stavebních nebo i strojírenských oborech. V předcházejícím období byli pro zaměstnavatele ve stavebnictví zajímavější zahraniční dělníci než naši absolventi, proto patřila nezaměstnanost absolventů stavebních oborů s vyučením k výrazně vyšším. I tyto skutečnosti vedly ke snižování zájmu žáků o tyto obory. Výrazný zájem zaměstnavatelů o vyučené ve stavebních oborech začal až v posledních třech letech, což se v podílu žáků učících se ve stavebních oborech hned projevilo.

Současná ekonomická krize může výrazně ovlivnit tento vývoj – pokud zaměstnavatelé opět ztratí zájem přijímat absolventy a vychovat si je jako kvalifikované stavbaře, vytvoří si velice nepříznivou situaci pro budoucí vzestup a prosperitu odvětví. Školy mají dost učebních míst i zájem připravovat vyučené, žáky však samy získat nedokážou.

Jiří Vojtěch a Pavla Skácelová

Autoři pracují v Národním ústavu odborného vzdělávání.

Literatura
TRHLÍKOVÁ, J., ÚLOVCOVÁ, H., VOJTĚCH, J.: Přechod absolventů SOU do praxe a jejich uplatnění na trhu práce – III. etapa. 1. vyd., Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2006. VIP. 42 s.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.