Univerzitní centrum ve Zlíně

Univerzitní centrum ve Zlíně Evy Jiřičné a Petra Vágnera není první veřejnou zakázkou studia AI-Design, ale je rozhodně jejich prvním projektem tohoto typu a formátu. Eva Jiřičná proslulá především svými interiéry, zdůrazňujícími kovové a skleněné prvky, lehkost a eleganci, byla v rodném Zlíně postavena před zadání, jehož význam nevyplývá jen ze vzdělávací a společenské funkce centra, ale i z charakteru okolní Baťovy výstavby.

Není divu, že zadavatel (Univerzita Tomáše Bati) nevyhlašoval na projekt nové budovy Univerzitního centra ve Zlíně (UKC) veřejnou soutěž a že se obrátil přímo na světově uznávanou architektku Eva Jiřičnou. Architektka zná prostředí Zlína důvěrně – do roku 1968, než se natrvalo usadila v Londýně, navštěvovala rodné město pravidelně.

Nová pětipodlažní budova, sídlo univerzitní knihovny a řady rektorátních pracovišť, která v centru města vyrostla během 18 měsíců (v letech 2006-8) reaguje především na permanentní nárůst studentů na zlínské univerzitě. Univerzitní centrum vytvoří v budoucnu spolu s Kongresovým centrem, které v těsné blízkosti staví zlínský magistrát, společný komplex.

Architektura třetího tisíciletí ve zlínském kontextu
Návrh areálu obou budov Univerzitního a kulturního centra (UKC) ve Zlíně Evy Jiřičné do jisté míry reflektuje charakter Baťova urbanizmu. Jiřičná vychází z původního konceptu Masarykových škol, které se v místě nově vzniklých segmentových objektů UKC nacházely – konkrétně navazuje na jejich neběžný půdorys připomínající tvar písmene Y.

Dispozice propojených dvojčat na elipsovitém půdorysu Evy Jiřičné tak prvorepublikové řešení v podstatě cituje i přesto, že její návrhy jsou oproti původním školám mnohem rozměrnější a komplexnější.

I přesto, že realizace Evy Jiřičné na okolní funkcionalistické architektury nijak výrazně nenavazuje, určitý respekt autorky vůči stávající zástavbě Baťovy éry, například nedalekému Domu umění, dokládá kromě jiného neutrální, písková barevnost vnějších obkladů. Dominantou celé konstrukce je sklo – prosklené fasády bez lišt podporované hliníkovými profily.

Jižní fasáda studoven knihovny je doplněna skleněnými clonami s bílým potiskem a severní fasáda je proti bočnímu oslnění ochráněna vertikálními profily fixovanými ve spárách obkladu. Řešení oken, která díky zešikmení segmentového průběhu nemají žádná nadpraží, posiluje tvarovou kompaktnost objektu.

Interiér
Realizace spojující společenskou a vzdělávací funkci musela být nutně založena na myšlence propojení jednotlivých sociálních a pracovních vrstev – na spojení fungování administrativy rektorátu, knihovny, a přednáškového sálu.  Rozvržení ve třech nadzemních podlažích (ve dvou podzemních podlažích jsou parkoviště, skladiště a depozitář knih) sleduje logické a funkční uspořádání.

V prvním nadzemním podlaží je umístěn základní výpůjční servis, checkpoint knihovny, přednáškový sál, restaurace a kanceláře. Ve vyšších patrech je knihovna a kanceláře rektorátu. Místnosti knihovny jsou propojené, v jejím středu je pult stálé služby a v jeho blízkosti také odpočinková místnost pro studenty, na východní straně pak menší individuální studovny.

Světlo a barvy
Důstojně pojatá dvorana (atrium) v prvním nadzemním podlaží je centrem ­života komplexu, s hlavním vstupním prostorem v přízemí je spojena centrálním přímočarým schodištěm. Výškově atrium zasahuje přes 2. až 5. podlaží. Vertikální komunikace probíhá po krajních schodištích s výtahy, horizontální v křídle administrativy po galeriích, ochozech, orientovaných do atria. Spojuje (nebo odděluje) obě části objektu – rektorát i knihovnu.

Prosklená střecha atria plně využívá denní světlo, které částečně přisvěcuje i přilehlé části. Přehřívání centrálního prostoru by měl zabránit severní sklon, který by prostup sluneční energie měl blokovat, kromě toho jsou v nejvyšší poloze hřebene střechy umístěny automaticky ovládané ventilační otvory a ventilátory OTK.

Barvami interiéru je kromě bílé a červené hlavně žlutá. Očividným záměrem architektky bylo optimistické vyznění prostoru. Napomáhá tomu jednak přímé světlo v centrální části a jednak rytmické uplatnění teplých, pozitivních barev prosklených stěn a také mobiliáře knihoven, sociálních prostor i kanceláří.

Univerzitní centrum ve Zlíně
Místo: Zlín
Ulice, číslo: nám. T. G. Masaryka 5555
Charakteristika: novostavba
Investor: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Architektonické řešení: prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, AI – Design, s. r. o.
Zpracování projektu: sdružení KB Projekt, s. r. o., ­Hexaplan international, spol. s r. o.
Design, návrh interiérů: prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, AI – Design, s. r.o.
Začátek realizace: 08-2006
Konec realizace: 01-2008
Náklady na realizaci: 379 mil. Kč (bez DPH)
Funkce: sídlo Univerzitní knihovny a rektorátu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

Dodavatel a subdodavatelé prací, technologií, materiálů a vnitřního vybavení:
Generální dodavatel: Konsorcium Metrostav / Wachal
Subdodavatelé: ŽB kce – PS Brno, prosklené fasády – Vertitech, keramické fasády – Triangel , prosklená střecha atria – Albet Metal,  výtahy – Schindler, sklobetonové stěny – České luxfery, skleněné příčky – A.T.A glas, požární skleněné příčky –  Vipax, požární prosklené dveře Jansen, celoskleněná zábradlí – Stuzam, keramické dlažby – Marazzi, koberce a marmolea – Janků podlahy, teracové schody – Tezzo Tábor, dveře – Hasil, zábradlí – Trigon, posluchárenské sezení – A.M.0.S. design, akustické obklady – 3DH, STO
Dodavatelé interiéru: Nábytek –  DVD Jaroměřice, stoly – TECHO, sedací nábytek – VITRA
Celková užitná plocha: 12 187m²
Celková čistá užitná plocha: 9 949m²
Obestavěný prostor: 47 910 m³
Zastavěná plocha v úrovni suterénu: 2 361m²
Zastavěná plocha v úrovni 1.np: 1 855m²

(red)
Foto: Ivan Němec