Ústavní soud: Česku chybí zákon o sociálním bydlení. Stav je neudržitelný

Nejistota spojená s bydlením může podle Ústavního soudu (ÚS) ohrozit důvěru lidí v demokratický právní stát. Česku chybí zákon o sociálním bydlení, uvedl soud. Jde podle něj o dlouhodobě neudržitelný stav odporující mezinárodním závazkům státu. Soud sice zamítl stížnost nájemníků obecních bytů v Olomouci, avšak v nálezu zároveň zkritizoval systémové nedostatky spojené s bydlením v Česku.

Soud upozornil na obchod s chudobou, jde podle něj o nemravné zneužívání lidské tísně. Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše (Piráti) jeho resort s ministerstvem práce zákon o podpoře bydlení teď dokončují. Platit by měl od roku 2025. Podle ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) by to při hladkém legislativním procesu mohlo být i o půl roku dřív.

Soud apeluje na zákonodárce, aby provedl aktivní kroky k přijetí zákona o sociálním bydlení, uvedl soudce zpravodaj David Uhlíř. „Jinak hrozí vyostření krize v oblasti sociálního bydlení. Je přitom dlouhodobě zjevné, že se tyto obtíže budou v budoucnu dotýkat nejen osob ohrožených chudobou, ale s ohledem na inflaci a narůstající ceny energií i střední třídy, seniorů, samoživitelek, studentstva a mladých osob,“ stojí v nálezu.

Dávky nejsou řešení, chybí důstojné bydlení

Advokát stěžovatelů Maroš Matiaško věří, že nález může přispět ke zlepšení situace. Na problémy podle něj upozorňují i mezinárodní lidskoprávní organizace. „Soud zamítl stížnost ve věci samé, což je i pro stěžovatele negativní zpráva, nicméně zdůraznil systémový problém, který lidé ve zranitelné situací pociťují, a to je absence systému sociálního bydlení,“ řekl Matiaško.

Sociální dávky nejsou podle ÚS řešením, pokud chybí faktický a efektivní přístup k důstojnému bydlení. Soud upozornil na obchod s chudobou, kdy dávky čerpají lidé, kteří ve skutečnosti žijí v naprosto nevyhovujícím a nedůstojném bydlení. Příspěvek na bydlení pak končí v rukách pronajímatelů, jejichž skutečným záměrem není poskytovat přiměřené bydlení, ale čerpat státní příspěvek v jeho maximální možné výši.

„Tento jev představuje dle ÚS nemravné zneužívání lidské tísně a překračování mezí slušnosti, lze si přitom bezpochyby představit účelnější směřování veřejného majetku do realizace práva obyvatel na bydlení,“ stojí v nálezu. Bohatá společnost, jako je ta česká, nemůže podle ÚS nechat lidi žít na ulici, bez přístřeší nebo v každodenní nejistotě o střechu nad hlavou, pokud to není jejich svobodné rozhodnutí. Nelze také ponechat zranitelné lidi jen v péči charity, dobrovolníků či neziskových organizací.

Situací se soud zabýval na základě stížnosti nájemníků romského původu z Olomouce. U krajského soudu podali žalobu na určení, že se město dopustilo nezákonného zásahu, když neučinilo kroky k desegregaci vyloučené lokality a svou bytovou politikou přispívalo k udržování sociálního vyloučení. Neuspěli ani u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního soudu.

Aktéři bydleli postupně na více adresách v olomouckých obecních bytech. Poukazovali na špatný technický a hygienický stav bytů. Správní soudy se při projednávání žaloby soustředily hlavně na otázku, zda žalobcům svědčí veřejné subjektivní právo na bydlení. Podle krajského soudu nikoliv, protože zákon žádné takové právo výslovně nezakotvuje.

Podle ÚS lze z Listiny základních práv a svobod vyvodit, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Právo bydlet či právo na přiměřené bydlení však nelze před soudy uplatnit přímo. Sociálních práv se lze totiž domáhat pouze v mezích zákonů. Absence vhodného zákona je podle ÚS závažným pochybením českého státu.

„Cesta není v individuální stížnosti nebo individuálním sporu, je zapotřebí, aby ČR přistoupila ke konkrétním krokům k naplnění svého závazku,“ řekl Uhlíř.

Zákon nepřijala žádná vláda

Tříčlenný senát ÚS nebyl jednotný. Soudce Ludvík David navrhoval stížnosti vyhovět. Soudy podle něj chybovaly, když nevěnovaly dostatečnou pozornost možné diskriminaci romských nájemníků. „Považuji za nepřijatelné, že se obecné soudy otázkou možné diskriminace vůbec nezabývaly,“ uvedl David. Právě s jeho odlišným stanoviskem se ztotožňuje také Matiaško, jenž se jménem stěžovatelů ještě nejspíš obrátí na Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace.

Zákon o sociálním bydlení měly v plánu v minulých volebních obdobích už tehdejší vlády. Kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) se na normě neshodl a neprosadil ji. Vláda Andreje Babiše (ANO) slibovanou legislativu nahradila záhy dotačním programem, z něhož se například v roce 2020 postavilo 70 bytů. Nynější vláda Petra Fialy (ODS) ve svém programovém prohlášení uvádí, že připraví zákon o podpoře bydlení.

„Zákon je dlouhou dobu dluhem. Stát ho dluží občanům zhruba od 90. let,“ řekl před nedávnem novinářům Bartoš. Podle něj jeho úřad s ministerstvem práce připravil paragrafové znění, které nyní posuzují příslušné odbory obou resortů. Počítá se se vznikem kontaktních míst v obcích, která by poskytovala poradenství, pomáhala hledat byt či zprostředkovala garance pronajímatelům. Nastavit se má systém financování i pravidla pro sociální a dostupné byty.

Vláda by měla zákon podle legislativního plánu dostat v říjnu, platit by měl od roku 2025. „Když se bude legislativní proces dařit, tak účinnost by mohla být už od července 2024,“ řekl dnes novinářům Jurečka. Podle něj norma upraví i podporu v sociálním bydlení, nájemníkům by se měli věnovat sociální pracovníci.