Architektura v panenské přírodě Norska
Panenská příroda norských hor, údolí, jezer a fjordů je protkána turistickými stezkami s díly vynikajících architektů – Petera Zumthora, Reiulfa Ramstada nebo ateliéru Snøhetta. Místní správa veřejných cest totiž neustále vypisuje architektonické soutěže, aby vybrala ty nejlepší projekty, které návštěvníkům umožní poznat krásu dramatické krajiny.
Památník
Nejsevernější trasa vede podél pobřeží Barentsova moře a lemuje fjord Varanger. Na této cestě vás může potkat vše od březových lesů a bažin přes pláně až k drsným útesům a téměř měsíční krajině, a v létě se může během jednoho dne změnit horký den ve sněhovou bouři. A právě v této oblasti vznikl památník Steilneset věnovaný zdejším obětem, odsouzeným a popraveným v 17. století za čarodějnictví, který navrhl Peter Zumthor. Památník ve Vardø tvoří dvě struktury – jedna z nich slouží k upevnění instalace jedné z nejvýznamnějších umělkyň – francouzsko-americké sochařky Louise Bourgeois. Její instalace s názvem Zatracení, Posedlí a Milovaní (The Damned, The Possessed and The Beloved) je umístěna v kostce z kouřového skla. Druhá struktura je s kostkou propojena lávkou a skládá se z konstrukce z borovicového dřeva, uvnitř které je zavěšený jakýsi látkový kokon. V něm vede dlouhá chodba s dřevěnou podlahou a s 91 okny se žárovkou, které se tak stávají jakousi lucernou. Tato okna symbolizují počet obětí v oblasti Finnmarku a jsou opatřena pamětní deskou s příběhem každé z nich.
Rampa u pláže
Západně od Varangeru, podél cesty z Kokelv do Havøysundu lemující pobřeží, je další architektonický prvek v krajině, který umocňuje její sílu. Projekt od architektonické kanceláře Reiulf Ramstad Arkitekter byl vytvořen s cílem poskytnout přístřešek v nepřízni počasí a umožnit přístup cyklistům a vozíčkářům k pláži a odpočinkové ploše s lavičkami a veřejným grilem. „Chtěli jsme jednoduše zpomalit pohyb od silnice dolů k moři. Místo duálního řešení se schodištěm a rampou jsme přišli s myšlenkou, aby vznikla jedna ladná dlouhá rampa vlnící se jako řeka s místy k zastavení se a vnímání jedinečného místa z nové perspektivy,“ popisují projekt architekti. Protože se nachází v extrémním podnebí severu Norska, v krajině pusté a nehostinné krásy, byla rampa navržena z betonu, aby byla odolná, bezúdržbová a nadčasová jako krajina sama.
Pod půlnočním sluncem
Další působivá trasa vede o něco jižněji – přes souostroví Lofoty. Na něm je vybudováno kromě piknikových ploch a přístřešku pro cyklisty od ateliéru 70° Nord také odpočinková zóna podle projektu ateliéru Snøhetta u rybářské vesnice Eggum. Eggum však není obyčejné místo. Během letní sezóny se sem návštěvníci sjíždějí pozorovat půlnoční slunce. Projekt stojící přímo pod někdejší německou radarovou základnou se skládá z provozní budovy vsunuté do svahu, obklopuje ji gabionový amfiteátr, kde mohou parkovat osobní auta a další prostor poskytuje zázemí karavanům a obytným vozům. Výběr materiálů do značné míry závisí na místě. Všechny gabiony jsou totiž naplněny kameny z výkopu pro stavbu; štěrk a písek byly odděleny a použity jako zásyp. To vše navíc dobře koresponduje s ruinami radarové stanice.
Na Trolí stezce
Národní turistická cesta Trollstigen, česky Trolí stezka, vede v dramatickém údolí ledovcového fjordu Geiranger. Byla vybudována jako jedna z prvních v Norsku už v roce 1936 a každoročně láká velké množství návštěvníků – tedy aspoň v létě. Pro ně tu nově vznikly další zpevněné stezky, vyhlídkové platformy a piknikové zóny podle projektů norských 3 RW, Jensen & Skodvin nebo architektů z Reiulf Ramstad Arkitekter.
Poslední jmenovaní navrhli ve spolupráci s krajinářskými architekty ze studia Multiconsult síť chodníků, vyhlídkových plošin z cortenu a vloni otevřenou servisní budovu s prosklenou restaurací a informačním centrem uprostřed údolí. Jejich proporce i materiály byly zvoleny tak, aby s pokorou daly vyniknout majestátnosti okolní krajiny a zvýšily zážitek turistů z návštěvy Trolí stezky.
Z malířského plátna
V nejstarším norském národním parku, který pokrývá oblast horského masivu Rondane, vznikla jedinečná vyhlídka, jejímž autorem je architekt Carl-Viggo Hølmebakk. Koruny stromů se proplétá betonová platforma nazvaná Sohlbergplassen, tedy Sohlbergovo náměstí. Je pojmenovaná podle neoromantického norského malíře Haralda Sohlberga, který je autorem obrazu Zimní noc v Rondane z roku 1914, jemuž je podobný pohled na krajinu z této plošiny. Tvar platformy vychází z potřeby co nejmenšího zásahu do krajiny. „Žádný ze stromů neměl být poražen a chtěli jsme najít způsob, jak neporušit ani jejich kořeny,“ říká Carl-Viggo Hølmebakk. Původní návrh počítal s lehkou ocelovou konstrukcí spočívající na pilířích upevněných na jakýchsi sněžnicích. Zátěžové testy a 3D model však ukázaly, že bude třeba udělat konstrukci robustnější, a tak ocel nahradil beton a pilíře byly upevněny do skály dvanáct metrů hluboko. Obdélníkové otvory v podlaze umožňují dešti a slunečnímu záření proniknout k terénu a mírný sklon platformy navíc umocňuje pocit, že je návštěvník krajinou přitahován.
Závrať nad fjordem
Jednou z posledních a jižněji položených turistických cest je vloni na podzim otevřená stezka v Aurlandu, dlouhá osmačtyřicet kilometrů. Hned na jejím začátku nabízí úchvatný výhled dřevěná plošina Stegastein, postavená ve výšce 650 metrů nad nejdelším a nejhlubším norským fjordem. Vyvolává pocit, jako by vedla do nekonečna, ale po třiceti metrech se náhle prudce ohýbá dolů jako vodopád. Závrať i nadšení budící plošina je dílem norských architektů Todda Saunderse a Tommieho Wilhelmsena.
TEXT: KATEŘINA KOTALOVÁ
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
