Byt v Bubenči opanoval důraz na detail (a architektka s jasnou vizí)

Mladý pár si přál vdechnout nový život svému bytu z přelomu 19. a 20. století v pražské Bubenči. Ve spolupráci se studiem Malfinio se zde během loňského roku uskutečnila zásadní rekonstrukce, která vychází plně vstříc životnímu stylu a požadavkům majitelů (a jejich dvěma až třem šelmám).

Autorka přestavby, architektka Martina Homolková, dostala od investorů v některých ohledech velmi konkrétní zadání. Použita měla být cementová dlažba s výrazným vzorem čtyřcípé hvězdy, supermirrorový jídelní ostrov a začlenit se mělo několika kusů stěhovaných nábytků (postel, atypická komoda).

„Stěžejními body byly provázanost a kompaktnost celku, který výrazově reaguje na svoji aktuální funkční náplň. Velkou roli v této metamorfóze nuancí sehrály materiály, barvy a textury – jejich různé „dávkování“ v jednotlivých částech – a propojenost nejen v průhledech,“ vysvětluje Homolková.

Z důvodu lepší provázanosti a propojenosti se proto přistoupilo i k několika dispozičním úpravám. Byt byl původně rozdělen na několik menších místností, jak bývalo dobovým zvykem. Vybouráním příčky však mohl vzniknout jeden velký centrální prostor – srdce bytu, díky čemuž se zásadním způsobem změnila i dramaturgie pohybu. Současně s tím mohlo dojít i ke zvětšení koupelny.

Montessori prvky

Z nového centrálního prostoru se vstupuje na jedné straně do ložnice s pracovním koutem, na druhé straně pak do dětského pokoje, který je tvořen Montessori prvky. Skořápkou obytných místností je jemná barevnost a čisté, pravidelné linie atypového nábytku.

Oproti tomu v chodbě si dovolila architektka trochu zadivočit. Neobytný prostor je v jemnější vrstvě doplněný o hru se zrcadlením a plynutím prostoru, které zprostředkovává barevná proměna na výrazné dlažbě (barvy přecházejí ze střední šedé přes hořčicovo okrovou po pudrovou). Z chodby se vchází do samostatné skryté toalety nebo velkorysé koupelny.

Obzvláště záležet si dala Martina Homolová na osvětlení. „Pracujeme s poměrně vysokým počtem světelných zdrojů (od klasických svítidel po nábytkové svícení), které umožňují vytvoření atmosféry pro každou náladu a připravují adekvátní scénu pro sošné solitéry, jakou jsou stolek Stella od Jiřího Krejčiříka, křesílko Roly Poly a legendární sofa Togo,“ podotýká Homolová.

Ačkoliv na počátku byly požadavky majitelů mnohdy protichůdné a na ploše 123 m² bylo obtížnější se s nimi vypořádat, díky pečlivému přístupu a důrazu na zdánlivě nepodstatné detaily, se podařilo docílit vkusné a harmonické podoby staronového interiéru.