Chtěli vytvořit atmosféru, ne jen prostor. Rekonstrukce bytu z roku 1903 získala i ocenění
Opravdu vás to donutí zamyslet se nad tím, co vlastně kolem sebe potřebujeme. Možná jen nic a možná jen trochu víc než jen nic. Právě o tom je rekonstrukce bytu 1903 v Trnavě.
O jednoduchosti, geometrii a gestech, o prožitku prostoru a interakcích v něm, kde je vybavení jen symbolickým doplňkem. Práce zaujala i mezinárodní porotu ceny CE ZA AR 2021, která jí udělila vítězství v kategorii interiér.
Byt 1903, který navrhli nedávní vítězové soutěže CE ZA AR, architekti z ateliéru Kilo/ Honč – Richard Kilo a Matej Honč, se nachází ve více než sto dvacet let starém bytovém domě. Filozofie rekonstrukce spočívá v její jednoduchosti.
Je to o bytě, lidech, lásce, vstávání a usínání, dlouhých večerech a diskusích u stolu, jídle, klidu, dětech, pocitech… Architekti nechali prostor vyniknout v jeho čisté kráse a pracovali pouze s ním. Chtěli vytvořit otevřené objemy, pocit volnosti, otevřenosti, jednoduchosti a vzdušnosti. Vytvořit prostor pro individualitu, zážitek a hru. Ale zároveň je to prostor pro pohodlné soukromí, pokud ho potřebujete.
Důraz na atmosféru
Prostory samotného bytu jsou vymezeny velmi jednoduše. Průhledné stěny se závěsy, které umožňují vnímat a užívat si celý prostor, ale zároveň v případě potřeby poskytují dostatek intimity. Vybavení definuje jen to nejnutnější. Záměrem bylo vytvořit spíše atmosféru než jasně vymezené prostory.
Architekti nahradili strukturované uspořádání prostorem, který jasně ukazuje důležitost sociální interakce. Do bytu se vchází ze soukromého dvora, který slouží obyvatelům domu. Přivítá nás velká jídelna s kuchyní, která se nachází na místě bývalého skladu a mírně zasahuje do jídelny.
Vlevo je dětský pokoj, do kterého se vchází starými dveřmi zasazenými do prosklené stěny. Vpravo je dlouhá průhledná konstrukce vymezující koupelnu, která přechází do druhého křídla bytu, v němž odděluje ložnici od velkého denního pokoje s klavírem, zahradou, projekcí a kamny.
„Líbí se nám hloubka, které jsme v bytě dosáhli, možnost vidět skrze více plánů – skrze stěny. V denní části bytu se nám podařilo odhalit původní dřevěný trámový strop, kterým prochází další ocelové výztuhy. Tím se část bytu zvýší na světlou výšku,“ vysvětluje architekt Kilo.
Radikální otevřenost
Interiéroví designéři rozhodným způsobem otevřeli původní půdorys. Vidíte z jedné strany na druhou. Funkční zóny jsou nově vymezeny průhlednými příčkami se závěsy, které umožňují vnímat hloubku prostoru, ale zároveň v případě potřeby poskytují dostatek intimity.
Dominantním prvkem prostoru je výrazná diagonála z prosklených strukturálních profilů. Vymezuje koupelnu a přechází do druhého křídla bytu, kde odděluje ložnici od otevřeného obývacího pokoje se vstupem do vnitřní zahrady. K otevření a prosvětlení interiéru přispělo také odhalení dřevěného trámového stropu.
Kvalitní architektonický design
Vysoká hodnota designu bytu spočívá v jeho odvážném, experimentálním konceptu uspořádání. „Průhledná stěna prochází úhlopříčně napříč bytem, nechává vyniknout původnímu velkému historickému interiéru, ale zároveň jej rozděluje na menší místnosti přizpůsobené potřebám mladé rodiny.
Toto řešení podporuje vzdušnost a velkorysost vnitřního prostoru. Porota odráží obzvláště pozitivní trend – mladé rodiny stále častěji spolupracují s architekty, často generačními typy, navzdory omezením vlastních rozpočtů.
Kombinace invence, spolupráce a respektu k potřebám mladých rodin dává základ kvalitnímu architektonickému řešení,“ vysvětluje předseda mezinárodní poroty ceny CE ZA AR 2021, architekt Peter Moravčík, který přidává i svůj osobitý postřeh: „Celý pavilonový dům v Trnavě má již nyní osobitou atmosféru prostředí známou z černobílých pohlednic.
Atmosféra v bytě z roku 1903 na něj navazuje autentickou výpovědí, kde půdorys s nepochopitelnou a racionálního architekta dráždící diagonálou vyústil v humorně neokázalý, realisticky zdůvodněný a smysluplně zabydlený interiér.
Průhledné stěny se závěsy nejsou fotogenickým manýrismem, ale výsledkem poctivé úvahy o velkorysé otevřenosti, ale také o důležitosti intimity. Přestože interiér může inspirovat svým designem, jeho hlavní inspirační síla spočívá ve výpovědi o tom, jak hravě, vynalézavě, ale také s pokorou a maximálním pochopením vrátit starý prostor naprosto současným potřebám soužití mladé rodinné komunity.“ Architekti záměrně vytvořili zcela netradiční dům pro zcela tradiční rodinu.
„Diagonální narušení klasického uspořádání je nejen výtvarně samozřejmé, ale přináší do daného prostoru nečekané situace a autentické momenty. Barevnost a materiálnost jsou adekvátními partnery původní stavební hmoty, zatímco ve výsledku působí jako neutrální pozadí pro barevnost rodinného života,“ dodává člen poroty architekt Pavol Šilla.
Na prvním místě
Design je v apartmánu 1903 druhořadý. Cílem architektů Richarda Kila a Matěje Honce bylo zaměřit se na člověka jako takového – na obyvatele bytu, na to, co dělají, mají a vlastní, na jejich interiér a také na velkorysost prostoru, který byt měl a má.
Atmosféra, která v něm panuje, vychází z povahy věcí, které se v něm nacházejí, a z lidí, kteří v něm žijí. Je to spíše cílený požitek než požitek zaměřený na design. Hlavní charakteristika bytu je založena na průhledech, hloubce, šířce, výšce a neodmyslitelně ukazuje, „kdo jsme“.
„Náš záměr podtrhuje také vrstvení prostředí, které lze číst v různých plánech,“ vysvětluje architekt Richard Kilo. Nábytek určuje, co je nejpotřebnější a nejpotřebnější. „Naším záměrem bylo vytvořit spíše různé atmosféry než striktně vymezené prostory,“ uzavírá architekt Matej Honč, spolutvůrce interiéru bytu.
