Ložnice je zbytná, dokazuje Byt pro milovníky umění

Sebekrásnější obraz nebo vizuálně struhující artefakt by zapadly, pokud by je v galerii neumístili na místo, které jim umožní komunikovat s okolím. Byt v pražských Vršovicích nebyl a není galerií, ale krásu umění, světlo a volnost vyjádření jako svou vnitřní součást obyvatelé silně cítí. Proto i rekonstrukci svého bydlení vedli v duchu prostoru, který umožní exponátům i rodinnému životu plně vyniknout.

Práce studia Markéta Bromová architekti (MBA), na níž se spoluprací podílela i Dominika Galandová, se odvíjela od potřeb klientů, kteří původně hodlali proměnit plán svého městského bytu rekonstrukcí směrem k většímu pohodlí. Málo místa, táhlá délka koridorů, rychle rostoucí děti.

Prvotní pobídkou projektu bylo proměnit a přeskupit stávající ložnici rodičů tak, aby tu souběžně s ní mohly fungovat i dva oddělené dětské pokoje. Limitující rozloha bytu ovšem stále neumožňovala rozpracovat záměr ve vyhovujícím uspořádání, a proto brzy došlo k poměrně radikálnímu posunu vývoje.

Přehledněji, elegantněji, lépe

„Klienti po několika předložených variantách došli k názoru, že oni sami nepotřebují standardní ložnici,“ vysvětluje Bromová. Bylo tudíž možné vytvořit pro ně spací zázemí vymezené jen spací nikou, doplněnou o šatní skříň. Tímto uvolněním prostoru se spustila kaskáda navázaných jevů a možností úprav, které překreslily mapu vršovického bytu, a vytvořily z něj překrásnou „galerii“ života.

Odtržení od přímé vazby na ložnici, nyní doplněnou vysokou postelí, úložným prostorem, šicím strojem a rozkládací stolem, dalo vzniknout nové, prostší rovnici prostoru.

V ní vyvažuje přechod mezi obytnou částí a společenskými místnostmi velký jídelní stůl (částečně zasazený do niky), navazující na teď už skoro samostatnou kuchyni. Tu spoluvytváří obslužný dřevěný box s vestavěnými prvky a dřevem vonící linka. Obojí vyvedené v dubově tmavé dýze.

Jídelna je pak jakousi volnou mezifází, místem odpočinku i setkávání. Na jednu stranu odtud můžete vyrazit k dětským pokojům, na druhou stranu pak k „ložnici“. Dětské pokoje přitom překvapí svým střízlivým, strohým pojetím.

Kouzlo neobvyklého uspořádání

Tento pocit vyplývá především z nezvykle řešeného nábytku. Například „zavěšené“ skříně v rohu a vyvýšeném podiu. Je to ale spíš o prvotním nezvyku, neboť se tento koncept jeví plně funkčním. Otevírá totiž místo k užitku tam, kde by jinak panovala stísněnost.

Vsazená deska stolu z bělené překližky, tažená podél stěny s oknem, je zrovna tak praktická, ať už zrovna násobí místo k hrám nebo k učení. Narazíme na ni i v obývacím pokoji, kde může být sedací plochou.

Tady ji pak doprovází asi ta barvami nejpestřejší součást celého bytu, celostěnná knihovna. Sálá z ní energie a pohoda, protože kromě knih nese i nejrůznější dekorativní předměty a věci, které jsou obyvatelům drahé. Televize do ní vsazená je kryta dvířky, snad aby hlubší dojem z celé stěny neshazovala.

Bílé a tmavě hnědé formy nábytku, doplněné o jednotně vyvedené podlahy z parket, se můžou zdát být poněkud usazeným motivem. Nicméně vybavení interiéru má k mono-chromatičnosti daleko: je tu zelená šatní skříň, do modré hrající koupelna, sytě červená roura odpadu na toaletě. Tady ke světle šedým velkoformátovým dlaždicím rovněž patří nezbytná bělená překližka. Antracitově černou se pak hlásí dlaždice ve spojovací chodbě.

Život a umění potřebují světlo

Čím rekonstruovaný byt ve Vršovicích rozhodně překvapí? Světlem, které je teď s naprostou a suverénní samozřejmostí přítomné v každé místnosti. Může za to zvýšená výška všech průchodů, odstranění přepážek nad někdejšími dveřmi. Vedl se tu ostrý zápas o místo, a realizace je dokladem vítězství architektek.

Cesta k úspěchu přitom začala onou netradiční ideou na umenšení nároků a omezení ložnice rodičů, jež strhla lavinu nápadů. Rekonstruovaný byt je teď skutečně Bytem pro milovníky umění, kteří si dokážou vážit detailů a pracně vydobytých maličkostí.