Někdy se vyplatí počkat, než záměr dozraje, ukazuje působivá rekonstrukce z Prahy

Velkoryse členěný prostor, netradiční pojetí členěného interiéru a vestavěná knihovna, kterou si zamilujete. Práce na téhle zakázce si vyžádala čas, a výsledku to jen prospělo. Stavební záměry totiž vyzrávají, stejně jako majitelé nemovitostí.

Kreativitu architektů výzvy podněcují, ale občas přináší jisté limity. Třeba když mají realizovat zakázku, zpracovat projekt, pro někoho jim blízkého či dobře známého. Tento „komplikující“ faktor pak silně ovlivnil i projekt, na němž architektka Markéta Zdebská pracovala s přestávkami několik let.

Formální rovina přitom byla prostá: klient si pořídil velkorysý prostor a rozhodl se jej rozčlenit do více oddělitelných jednotek, spíše už za účelem pronájmu. Specifikem, osobní rovinou bylo, že klient byl kamarád a sám navíc architekt.

Lidé se mění, byty musí též

V době, kdy se začal projekt úprav víceúrovňového prostoru (s dispozicemi užitné plochy okolo 111 metrů čtverečních), byl majitel ještě svobodný muž. Možná s tendencí stát se starým mládencem. „Nejdříve to vypadalo, že ani nemá v plánu zde bydlet,“ komentuje to architektka.

Jenže časy se mění, názory vyvíjí. A projekt rekonstrukce musel zareagovat na proměnu situace, za níž se klient oženil a založil rodinu. Tuto fázi vnitřního zrání a vývoje pak odráží dodatečná úprava prostoru, který se z bytu spíše investičního stal skutečným domovem.

„Učesali jsme poměrně komplikovanou situaci tak, aby všichni získali dostatek potřebného prostoru,“ zmiňuje Zdebská. Vytvořily se tu nové prostory, například ve formě pracovny na podestě druhého podlaží. Na objemu získala i kuchyň se spíží, přibylo úložných prostor. Zkrátka a dobře, vznikalo tu plnohodnotné a útulné bydlení.

Plán je poměrně komplikovaný, protože shrnuje v jeden propojený celek tři jednotky, s nástupem ze společné komunikace ve spodní úrovni prostoru (v předsíni). A dvě z nich pak pokračují ve formě mezonetu do dalšího podlaží. Barevná paleta vzdušného bytu je světlá, nekontrastní. Sází na světle šedé stěrky, březové překližky, bílý lak, polstry a závěsy vyrobené na přímo míru danému prostoru.

Adaptace životního prostoru

Čistě technicky se tu nachází jedna samostatní garsonka, mezonetový prostor na třech úrovních a k tomu ještě byt rodiny investora. V detailu pak byt na spodní úrovni disponuje WC, malou prádelnou, (do níž vede shoz na prádlo z horního podlaží), kuchyní s malou spižírnou a obytným prostorem s velkým oknem. A také vstupem na terasu.

Schodiště je tvarované tak, aby sloužilo nejen jako spojnice do druhého podlaží, ale i pro výstup ven. V podkroví je pak umístěna ložnice a dětský pokoj se spacím patrem ve vikýři, pracovna a hlavní koupelna. Pohled do plánů situaci osvětluje lépe. Ostatně, je takovou mapou k pokladu, na jehož nalezení bylo třeba chvilku počkat.

Architektura je totiž nejen profesí a řemeslem, ale také báječným dobrodružstvím. Má totiž dar reagovat na proměnu životní situace a uzpůsobovat bydlení tak, aby vyhovovalo nejrůznějším strategiím, které se časem vyvíjí.