Pražský Penthouse má město místo obývacího pokoje

Výhled na město obvykle rámují okna nemovitosti, předěl mezi světem uvnitř a venku je zřejmý. Tady je přítomnost města nedílnou součástí interiéru. A způsob, jakým scenérie z okolní metropole proniká dovnitř Penthouse, je skutečně podmanivý.

Navenek připomíná kulisy z filmů o agentu 007, Jamesi Bondovi. Našel by se tu stůl pro partii bakaratu i bar na protřepat-nemíchat Martini s vodkou. Dle celkového provedení bychom ale jen stěží odhadli, že se nenacházíme v Paříži nebo Monte Carlo, ale v Praze. Není to jediné překvapení, které nám Penthouse přichystá.

Omezení, která stimulovala růst

Je jako dům vystavěný na kostře domu, a netváří se, jako by k němu byl nějak připoután. Snad jako by na něm přistál, nebo vyrostl. Tento dojem utužuje i střešní zahrada na vrcholu dvoupodlažního bytu. Svou vazbu k širšímu okolí utužuje všudypřítomnými čtyřvrstvými skly, jimiž se otevírá městu.

Prostor bytu tak není ostře vymezen fyzickou dispozicí, jeho součástí se stává celé město obklopující stavbu. Rozhraní realizovaného zasklení pouze udržuje komfort vnitřního klimatu, zatímco celý prostor vtahuje dovnitř.

Ohromující je už to, z jak omezujících podmínek se tato volnost prostoru zrodila. Celá realizace je totiž součástí developerské re-konverze bytového domu (s cílem navrátit budově její původní kvality). V praxi to ale znamenalo, že už tu nebylo co na vnějších dispozicích měnit.

Byly už jednou dané, a architekt se musel obejít bez možnosti úprav základního rozvržení tvarů a hmot. Pracovat musel s tím, co existovalo. Tyto prostorové a funkční limity pak možná přispívají k tomu, že se celý koncept změnil v boj proti vizuálním bariérám.

Technika, design a prostá krása

V jednoduchosti je skryta síla, a právě zde ji architekt dává pocítit formou jasného členění. Materiály a barvy tu definují, kde začínají a končí společenské a privátní zóny. Neohraničení formát Penthouse tato přirozeně a nenásilně vedená členění vyvažují. Klíčovou roli v tom sehrává příčka, obíhající kolem kruhového (spirálovitého) schodiště. Za touto membránou leží všechny soukromé prostory ložnic, pokojů a koupelen s vlastní obvodovou terasou.

Byt přitom není rigidní, a dokáže na požadavky svých obyvatel pohotově reagovat změnou. Zástěny a závěsy dokáží vytvořit soukromí, oddělit jednotlivé uživatelské programy a obyvatele, pokud je to žádoucí. A zrovna tak se bydlení nedá považovat za výrazově sterilní. Hravých nápadů, detailů jako integrovaných neviditelných polic v ostění nebo designové provedení sprchového koutu, je Penthouse plný.

Technika, a to v nejvyšším možném standardu provedení, je tu na každém kroku. Rysy technologie záměrně nejsou exponovány, jsou prakticky neviditelné a zůstávají skrytou silou v pozadí bezvadně fungujícího bytu. Topení a chlazení je neznatelně předáváno pomocí stropů a podlah a výměna vzduchu probíhá skrze štěrbiny mezi podlahou a obvodovými skly.