Residence 077 ukazuje sílu kamene, povzneseného minimalistickou úpravností

Architektka Lenka Míková se v Česku nezpochybnitelně zařadila mezi profesionály, kteří si už vybudovali svůj osobitý a jasně čitelný styl. Promlouvá z něj hluboká znalost kontextu, pohotový smysl pro detail a hravá nápaditost designu. Řešení interiéru pražského bytu, projektu Residence 077, je v podstatě shrnutím toho, co její práci činí typickou.

S rozlohou užitné plochy 250 metrů čtverečních, situovaných navíc na velmi lukrativní lokalitě v srdci Starého Města pražského, nemusel byt ani náznakem předstírat velkorysost. Disponovaný byl víc než dostatečně. Jeho prostor, vedený původně snad v ranně funkcionalistickém stylu, navíc nesl lehké stopy přechodu k art deco. Což se propsalo do série nenápadných, ale o to víc propracovaných prvků.

Úpravu a rekonstrukci, zvýšení kvalit bydlení, tedy architektka (ve spolupráci s Martinem Surovcem) vystavěla na volném plynutí a začlenění dalších výrazných nadčasových materiálů, které sice přináší posun v evoluci stávajícího uspořádání, ale navazují nepřerušeně na to, co činilo byt výjimečný už předtím.

Lekce ušlechtilé geologie

Residence 077 je praktickou lekcí tesanou v mramoru: bílošedý carrarský lemuje parapety oken a police; hutný hnědý Emperador dominuje podlaze v koupelně; jiskřivě zlatavý Calacatta dovytváří umyvadlo v hygienickém zázemí pro hosty; béžová Onicatta je součástí podlah a umyvadla v hlavní koupelně.

Geologicko-designový profil bytu doplňuje na pohled magnetizující černá žula v obložení krbu a pracovní desky v kuchyni a až nemravně působící červený travertin na podlaze společné toalety. Všechny tyto materiály vnášejí eleganci, vycházející ze stálosti. Protože jsou napříč pokoji kombinovány v různých verzích luxus vyjadřující karbonátové horniny, nepůsobí ve vzájemné synergii lesklou studeností, ale příjemně pastelovou hřejivostí.

Proti vizuální síle doplňků z ušlechtilého kamene nelze postavit nic křehkého a efemérně pomíjivého. Proto jsou tu podlahy obytných místností vyvedeny z dubového dřeva, poměrně masivního a louhovaného. Ta fyzicky propojuje všechny místnosti. Tmavě mořená dubová dýha vystihuje jídelní stůl a kuchyňský ostrůvek, kořenová dýha lemuje vestavěné niky a noční stolky v hlavní ložnici.

Další doplňky vychází z velmi tvrdých dřevovláknitých MDF desek, jimž lak dodává lesk podobný kameni. Vyjádření linií přitom odpovídá funkcionalismu, provedení detailů v mosazi, ať už úchytů nebo svítidel, má blíže k art deco. Nejde ale o replikaci někdejších stylů, ale komplexní rozvinutí nové myšlenky na základě předlohy.

Méně je víc, když víte, jak na to

Jistý tvůrčí paradox nejlépe vyjadřují slova architektky. To, že: „Velkorysý prostor si žádá velkorysá řešení“ do praxe totiž převádí minimalistickou formou. Méně tu opravdu znamená více a Residence 077 skutečně není galerií okázalostí, jako spíš rafinovaných detailů a zakázkově řešeného vybavení na míru. Zdánlivá jednoduchost nabízí možnost, jak načerpat atmosféru spoluvytvářenou působivě sestavenými drobnostmi.

Byť na první pohled možná interiér bytu působí formálně, nevyzařuje sterilitu. Světlá čistota, podpořená v obývacím pokoji s jídelnou trojicí velkoformátových oken, je vlastní místnostem společenským. Části řekněme soukromé pak povolují uzdu barvám i textuře povrchů.

Z hlediska programového využití se tedy dispozice bytu se člení na tři části podle využití a míry intimity, od kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem, přes ložnice a privátní prostory až k hygienickému zázemí.

Zajímavým aspektem je i „vyvážení skladby“ interiéru. Většina vizuálně těžkých prvků tu stojí ve vzájemné opozici. Černá kuchyňská linka tvoří pomyslnou protiváhu ke krbu, zatímco třeba dřevěný bar zase dvojče k jídelnímu stolu. Výsledkem je harmonie, protože atmosféře místností tu nikdy nedominuje jedna věc.

Ze zdánlivého mála a vyvážené nezaplněnosti se tu rodí mnohé. Residence 077 fyzicky ztvárňuje podstatu citátu, který kdysi pronesl Antoine de Saint-Exupéry: „Designér ví, že dosáhl dokonalosti ne tehdy, když už není co přidat, ale když už není co ubrat.“