Staré průmyslové objekty v Česku chytají druhý dech

Industriální stavby jsou neodmyslitelnou součástí naší architektonické paměti. Připomínají časy bouřlivého hospodářského růstu a technického pokroku – a přestože jejich původní účel často dávno vyprchal, jejich hodnota zůstává. Namísto demolice dnes stále častěji sledujeme jejich návrat v nových funkcích. A je to dobře.

Brownfieldy totiž nejsou jen zátěží, ale i příležitostí. Jsou to místa s charakterem, často výhodně položená, která nabízejí jedinečný potenciál pro novou výstavbu bez nutnosti dalšího rozšiřování městské zástavby. Oživení industriálních památek navíc přináší kulturní a estetický rozměr, který v novostavbách často chybí.

Industriální atmosféra jako benefit

Vezměme si například Vanguard Prague – bývalou továrnu Microna v Modřanech, která se proměnila v exkluzivní rezidenční dům se 150 lofty. Přiznaný beton, surové materiály a masivní konstrukce tu nejsou na překážku, naopak – tvoří základ industriálního kouzla, které se jinak jen těžko replikuje. Výjimečná stavba pro bydlení a práci nabízí také auto-výtah, kterým si každý přímo s autem vjede do vlastního patra k obývacímu pokoji. V domě je také wellness s 20metrovým bazénem. Projekt má na starosti developer PSN.

Podobně rezonuje i Nová Elektra v Hloubětíně, která těží z blízkosti původní továrny na žárovky Elektra. Projekt staví na odkazu slavné průmyslové minulosti, ale zároveň přináší kvalitní městské bydlení včetně výborné dopravní dostupnosti. Už název odkazuje na průmyslovou historii západní části Hloubětína. V roce 1921 zde byla založena továrna na žárovky Elektra, v roce 1932 ji koupila nizozemská firma Philips a po druhé světové válce byla znárodněna a fungovala pod názvem Tesla. Komplex továrny byl vybudován ve 20. letech 20. století na jižní straně Poděbradské ulice.

Historie jako součást identity místa

Dalším zajímavým případem je čtvrť Emila Kolbena, výstavba, která do Vysočan přináší nejen nové byty, ale i důležitý příběh. Odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých vynálezců tu není jen připomenutím historie, ale i součástí identity místa. Moderní čtvrť developera Skanska s kvalitním městským bydlením a bohatým veřejným prostorem se nachází v těsné blízkosti vysočanského toku řeky Rokytky.

Některé bytové domy jsou zde dokonce pojmenované po dcerách vynálezce Emila Kolbena. Samotná továrna bývala světovou chloubou. V lokalitě je například i naučná stezka, která seznamuje místní s historií místa a životem Emila Kolbena. Dále jsou zde lavičky i venkovní kanceláře pro zaměstnance na home office.

Zajímavým projektem je také přeměna bývalé továrny Meopta v pražských Košířích na rezidenční projekt Parvi Cibulka. Developerská společnost YIT ve spolupráci s architektem Jakubem Ciglerem revitalizovala objekt z 60. let 20. století, který dříve sloužil k výrobě jemné mechaniky a optiky, na moderní bydlení s industriálním charakterem a finským stylem. Budova o šesti nadzemních podlažích nyní nabízí 150 loftových bytů. Při rekonstrukci byl kladen důraz na zachování historických prvků.

Když kultura přebírá otěže

Velkým tématem konverzí industriálních staveb je také jejich využití pro kulturní a veřejné účely. Skvělým příkladem je galerie PLATO v Ostravě, která vznikla rekonstrukcí historických městských jatek. Objekt prošel důkladnou obnovou a dnes nabízí špičkové zázemí pro současné umění. Citlivé architektonické řešení ponechalo charakter budovy a zároveň přineslo moderní galerijní standardy.

Historie ostravských jatek sahá do konce 19. století. Město tehdy investovalo do zařízení, které ve své době bylo nejlepší v Rakousko-Uhersku. Jatka fungovala v různých fázích až do roku 1965, kdy se přestěhovala do Martinova, poté nevyužívaný objekt začal chátrat. Nyní se ale podařilo budovu jatek opět přivést k životu – slouží jako galerie umění.

Nový život starým místům

Rekonstrukce proběhla v celé budově i v jejím okolí. Z původního objektu zůstalo opláštění a skelet. Jedna část musela být zcela odstraněna. Uvnitř se rekonstruovalo téměř vše. V areálu pak vznikla první brownfieldová zahrada.

Díky konverzi získala galerie PLATO zázemí odpovídající současným evropským standardům. Návštěvníci zde najdou nově pět výstavních sálů, unikátní je především zcela nové řešení otočných stěn, díky kterému se jednotlivé sály dají otevřít a propojit tak vnitřní expozice s venkovními prostory.

Autorem rekonstrukce stavby je evropsky proslulý architekt a průkopník pohyblivé architektury Robert Konieczny.

Gočár, mlýny a návrat ke kořenům

V Pardubicích se rekonstrukce dočkaly legendární Winternitzovy automatické mlýny, které vznikly podle návrhu Josefa Gočára. Nově zde funguje právě Galerie Josefa Gočára, která vzdává hold nejen architektovi samotnému, ale i industriálnímu dědictví v širším slova smyslu. Původní materiály jako dřevěné trámy, beton nebo historická okna zůstávají zachovány, doplněné o současné prvky. Zajímavostí je, že zde zůstaly zachovány některé původní mlynářské technologie.

Areál Automatických mlýnů v Pardubicích získal nový život díky architektu Lukáši Smetanovi, který ho spolu se svou rodinou zakoupil v roce 2016. Vzhledem k rozsahu území začal jednat s městem i krajem, které právě řešily, kam rozšířit své kulturní instituce. Klíčový zlom nastal v roce 2017 při zpracování generelu pardubického zámku, kdy architekti Josef Pleskot, Ladislav Lábus a Petr Všetečka navrhli přesun krajské galerie do bývalých mlýnů. Pardubický kraj na tento návrh zareagoval a o rok později odkoupil hlavní Gočárovu budovu od Smetanových.

Iniciativu celého záměru dlouhodobě kurátoruje pardubický architekt Zdeněk Balík, který u projektu stál od samého počátku. Na proměně areálu se pak podíleli i renomovaní architekti a studia jako Šépka architekti, TRANSAT architekti, Prokš Přikryl architekti nebo Balíkův vlastní ateliér Zette.

Města mimo hlavní proud

Důkazem, že konverze nejsou jen výsadou Prahy či Ostravy, jsou i realizace mimo hlavní centra. V Humpolci se bývalá továrna proměnila v galerii současného umění 8smička. Původní industriální kostra budovy byla zachována a doplněna o minimalistické zásahy, které podtrhují autenticitu prostoru. Projekt přinesl nejen kvalitní architekturu, ale i kulturní impuls celému regionu. Za proměnou stojí ateliér OK PLAN ARCHITECTS pod vedením architekta Luďka Rýznera.

Neméně zajímavý je projekt muzea v Žamberku. V budově bývalé textilní továrny z 30. let 19. století vzniklo nové muzeum strojů. Místo kombinuje lásku k technice, architektuře a regionální historii. Funguje zde totiž muzeum s největším počtem parních strojů v republice. Původní industriální estetika je zde maximálně respektována a doplněna o současné výstavní technologie.

Cílem rekonstrukce bylo především zachránit zajímavé architektonické prostory, oprostit je od necitlivých zásahů minulých desetiletí, otevřít dvůr návštěvníkům a vytvořit z něj prostor příjemný pro pobyt. Za proměnou stojí Atelier Walter. Kromě muzea zde působí ještě Kulturní centrum Vonweillerka, které využívá velký sál v onom nejmladším křídle. A vznikla také kavárna – nachází se v malém cihlovém domku na okraji areálu a sousedí s funkčním depem pro mašiny úzkokolejky, která továrním areálem vede. V rámci rekonstrukce prošel obnovou ještě původní vodní náhon.

Industriální dědictví jako aktivum

Konverze bývalých průmyslových objektů ukazují, že i to, co se na první pohled jeví jako staré a nevyužitelné, může mít překvapivě dlouhou budoucnost. Důležité je, aby šlo o promyšlené zásahy – takové, které chápou hodnotu původních staveb a současně reflektují potřeby dnešní společnosti.

Industriální památky nejsou přítěží. Jsou příležitostí. A pokud se jich chopí kvalitní architektura, vznikají nejen krásné, ale i funkční prostory – ať už pro život, práci nebo kulturu.