Česká sídliště se musí modernizovat a připravit na změnu klimatu, shodli se experti

Přibližně třetina Čechů žije na sídlištích, v Praze je to dokonce až polovina obyvatel. Poptávka po modernizaci sídlišť roste. Jak se dají sídliště udržitelně rozvíjet, adaptovat na změnu klimatu a jak v nich budovat komunitní život?

To byla témata dalšího dílu ze série přednášek Rethink Architecture, kterou spolupořádají Rethink Architecture Institute, Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) a Centrum architektury a městského plánování CAMP.

„Sídliště představují velké téma, které bude vždy ve společnosti rezonovat. I když se zdá, že jsou paneláky výdobytkem bývalého východního bloku, není to zdaleka pravda. V poničené Evropě se po druhé světové válce stavěly paneláky v mnoha zemích – ve Francii, v Německu, dokonce i ve Velké Británii,“ říká Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy.

V Česku proběhla na sídlištích v 90. letech minulého století rozsáhlá privatizace. Výsledkem je, že vlastnictví domů a pozemků je velmi roztříštěné, což se mnohdy ukazuje jako zásadní problém při revitalizaci sídlišť.

Atraktivní lokality i dramatický úpadek

Většina sídlištních budov prošla během let faceliftem, domy byly zatepleny a prodloužila se jejich technická životnost. „Tím, že se to dělo hromadně, vytratil se prostor pro kreativní práci s budovami,“ tvrdí Filip Tittl, spoluzakladatel architektonicko-urbanistického ateliéru unit.

Přesto mají česká sídliště, na rozdíl od těch v západní Evropě, řadu pozitiv – v drtivé většině se z nich nestala ghetta a stále v nich nalezneme sociálně relativně bohaté prostředí. Jednotlivá sídliště ale čelí velmi odlišným výzvám. Zatímco někdy jde o velmi atraktivní lokality, to se týká hlavně Prahy, v regionech bojují některá místa s dramatickým úpadkem.

Kvalitní městské lokality pro bydlení by podle Filipa Tittla měly splňovat pět základních požadavků. Patří mezi ně vyšší hustota zástavby a dostatek zeleně. Tyto dvě charakteristiky sídliště většinou splňují. Neplatí to ale u dalších požadavků, jako je kvalita veřejných prostranství, různorodý typologický mix, tedy kombinace pracovních příležitostí, bydlení a služeb, a nefunguje u nich ani urbanistická struktura ve smyslu plánování a údržby. „Je potřeba společenského konsenzu na budoucím vývoji a dlouhodobé vizi. Optimální je řešit sídliště vcelku jako sociologický fenomén,“ je přesvědčen Filip Tittl.

Nutno stanovit odpovědnost

Základní témata proměny sídlišť by měla zahrnovat několik kroků. Tím prvním je nastavení struktury území a odpovědnosti, tedy kdo se o co stará a komu co patří. Následuje stanovení náplně veřejných prostranství. V lokalitě by mělo být zřejmé, kde je hlavní náměstí, kde jsou parkové plochy a kde například hřiště. Je potřeba nastavit pravidla pro soukromé a sdílené prostory. Zde se otevírá prostor pro iniciativu zdola.

Lidé mohou pečovat o předzahrádky a určit si, jak je budou využívat, nebo vybudovat komunitní zahradu. Na sídlištích nalezneme řadu objektů, které se již nevyužívají a chátrají. Často jde třeba o opuštěnou samoobsluhu. Tyto objekty lze transformovat a vdechnout jim nový život. Nutné je také doplnit veřejnou vybavenost, provést optimalizaci uličních profilů a technické infrastruktury.

A v neposlední řadě doplnit sídliště o modrozelenou infrastrukturu, tedy síť prvků budovaných v souladu s přírodou, které ve městech napomáhají řešit urbanistické a klimatické problémy. V tomto ohledu mají sídliště velký potenciál, zejména v nakládání s dešťovou vodou.

Kvalitní bydlení není jen o zateplení

Příkladem zdařilé revitalizace sídliště je Nový Lískovec. Jde o městskou část na západě Brna se zhruba 11 tisíci obyvateli. Proměna tamního sídliště započala v roce 2002. „Panelové domy byly až třicet let staré a značně zanedbané. Městská část vlastnila na sídlišti asi tisícovku bytů. Naším cílem bylo zajistit nízkoenergetické a kvalitní bydlení,“ popisuje projekt starostka Nového Lískovce Jana Drápalová.

Dodává, že díky kvalitnímu zateplení se loni v třípokojovém bytě platilo ročně za vytápění 6 tisíc korun. Nešlo ale jen o zateplení. Domy byly kompletně modernizovány. Následně se začalo s revitalizací veřejných prostor. Z nevyužívané výměníkové stanice vzniklo komunitní centrum, vybudován byl park s vodní nádrží, která sbírá dešťovou vodu ze střech okolních domů, postavila se sportoviště, byl obnoven historický lesopark a v plánu je ještě centrální náměstí.

Obyvatelé sídlišť mají často sami zájem své bydlení zlepšovat, i když dosažení shody nemusí být snadné. Konkrétním důkazem toho, že to lze, je jeden z panelových domů na pražském sídlišti v Hostivaři. Předsedkyně tamního SVJ Jarmila Ditrychová oslovila před sedmi lety architektonický ateliér re:architekti.

„Zpracovali jsme objemovou studii a vygenerovali jsme určitá témata možné změny, která zahrnovala střešní nástavbu, modernizaci výtahu a rozšíření bytů a lodžií,“ popisuje architekt David Pavlišta ze společnosti re:architekti. Vlastníci bytů nakonec zvolil pouze jednu z navržených úprav, a to rozšíření lodžií. Získali tak prostornou terasu a zlepšilo se i osvětlení jejich bytů. „V průběhu příprav opakovaně zaznívalo: chceme udělat to nejlepší pro dům, aby co nejdéle vydržel, a aby se v něm lépe bydlelo,“ dodává Jarmila Ditrychová.

Pilotní projekt z Nizozemska

Problematikou, jak naložit s panelovými domy, se nezabýváme jen České republice, ale i v jiných zemích. Na Technical University of Delft vytvořilo přes sedmdesát studentů Symbiotic Urban Movement (SUM). Toto uskupení se zaměřuje na řešení dvou základních problémů – zajištění dostupného bydlení a udržitelné energie.

Studenti připravili případovou studii, která se týká revitalizace činžovních domů. Těch je v Nizozemsku téměř 850 tisíc. „Naším mottem je tvořit budoucnost s využitím minulosti, dle nás není správná cesta zbourat staré bytové domy,“ říká Nikki de Zeeuw, studentka a členka SUM.