Co spojuje držitele Pritzkerovy ceny? Seznamte se s laureáty
Pritzkerova cena je prestižní architektonické ocenění, které zavedli Jay Pritzker a jeho žena Cindy roku 1979. Jedná se o jakousi architektonickou Nobelovu cenu. Každý rok získá toto ocenění jeden žijící architekt, který vyhraje i bronzovou medaili a sto tisíc dolarů.
Laureáty ceny Pritzker Architecture Prize spojují kromě výrazných úspěchů na poli architektury i další charakteristické rysy, na nichž si porota při udělování ceny zakládá – jsou jimi talent, vize a odhodlání.
Medaile odkazuje na Vitruvia
Bronzová medaile, kterou vítězové ceny obdrží, byla inspirována návrhy takzvaného otce mrakodrapů Luise Sullivana. Na jedné straně mince lze nalézt název samotné ceny, na druhé jsou vyražena slova: „firmness, commodity and delight“.
Ta odkazují na tři základní principy architektury podle Vitruvia – firmitas, utilitas, venustas (popsané v 10 knihách o architektuře). Vitruvius tvrdil, že dobrá stavba musí být trvanlivá, užitečná a krásná. Finanční náklady spojené s cenou hradí Hyattova nadace (nazvaná podle hotelové skupiny Hyatt), kterou rovněž založili manželé Pritzkerovi.
Prvním laureátem Pritzkerovy ceny se stal Philip Johnson, autor průlomového skleněného domu (The Glass House, Connecticut 1949), mrakodrapu Seagram Building (New York 1958) či muzea moderního umění v Bielefeldu (Německo 1968). Mezi další laureáty ceny patří například Frank Gehry, Renzo Piano, Rem Koolhaas – znáte ale nejnovějších pět z nich?
2020 – Grafton Architects
Posledními vítězkami ceny jsou irské architektky Yvonne Farrell a Shelley McNamara, které se proslavily v roce 2018 jako kurátorky 16. architektonického bienále v Benátkách. Obě z nich se věnují také akademické dráze a vyučují studenty v Dublinu, na Harvardu a Yaleu. Porota ocenila jejich čtyřicet let trvající spolupráci a snahu vytvářet architekturu té nejvyšší kvality uzpůsobenou konkrétnímu místu, funkci a lidem, které budovy používají.
2019 – Arata Isozaki
Tento významný japonský architekt po studiích pracoval u Kenzó Tangeho. Roku 1963 si založil vlastní ateliér a začal přednášet na univerzitách v Tokiu a USA. Reputaci si v Evropě získal díky své realizaci na 14. trienále v Miláně, kdy představil Elektrický labyrint – multimediální pojetí Hirošimské tragédie. Za jeho vrcholné dílo bývá považováno Muzeum Gunma v Japonsku z let 1971–1974.
2018 – Balkrišna Doši
Jedná se o indického architekta, který dlouhou dobu pracoval v kanceláři Le Corbusiera. Od roku 1955 má vlastní architektonickou kancelář Vastu-Šilpa a spolupracoval například s Louisem Kahnem. Je pro něj podstatné environmentální hledisko staveb a zajímá se o problematiku sociálního bydlení. Porota ocenila poetičnost a funkčnost jeho staveb, které zároveň respektují východní kulturu a zlepšují kvalitu života v Indii. Stal se vůbec prvním indickým laureátem Pritzkerovy ceny.
2017 – RCR Arquitectes
Katalánské studio tvoří trojice architektů, kteří začali spolupracovat v roce 1988 – Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramon Vilalta. Projekty tohoto studia jsou koncipovány jako kontinuální krajiny a někteří je označují jako tvůrce současného regionalismu. Jejich stavby je možné vidět především v okolí třicetitisícového města Olot, kde slaví mimořádný úspěch. Oceněna byla jejich schopnost zasadit budovu do krajiny, tvarová jednoduchost a materiálová jednota. Předseda komise Glenn Murcutt popsal jejich práci jako nekompromisní nadčasovou architekturu s poetickým nádechem. U nás se trio představilo výstavou Nehmotné hmotným v Českých Budějovicích roku 2015.
2016 – Alejandro Aravena
Chilský architekt byl oceněn za silnou architekturu zrcadlící výzvy 21. století a práci v oblasti sociálního bydlení a zlepšování životních podmínek znevýhodněných vrstev obyvatelstva. V roce 2008 obdržel na benátském bienále ocenění pro mladé nadějné architekty, roku 2016 působil jako kurátor (ředitel ročníku) 15. bienále a letos se dokonce stal hlavním porotcem Pritzkerovy ceny.
Více informací na www.pritzkerprize.com
