Dánský vzor. V Kodani vyrůstá inspirativní nová čtvrť

V Kodani aktuálně probíhá jeden z nejambicióznějších projektů městského rozvoje napříč Evropou. Nová čtvrť Nordhavn přitom nevyniká pouze kvalitní architekturou a urbanismem, ale i modelem financování pomocí developerských kontribucí.

Na severu Kodaně, v oblasti známé jako Nordhavn, panuje čilý ruch. Přístav založený na konci 19. století dnes stále slouží pro přepravu nákladu a osob, v jižní části ale čile staví a oblast se postupně transformuje v moderní městskou čtvrť.

Neopominutelnou součástí čtvrti budované v duchu myšlenky patnáctiminutového města je orientace na hromadnou dopravu, takže ještě před zastavěním území byla prodloužena linka metra M4 se dvěma novými stanicemi. Jižní nese název Nordhavn, severní Orientkaj.

Spolupráce veřejného a soukromého sektoru

Forma stanice Orientkaj podle návrhu studií Cobe a Arup je poctou minulosti přístavu a evokuje námořní kontejner, který je nesen jeřábem. Samotný box stanice je tedy inspirován kontejnerem a sestává z lehkých materiálů, jako je hliník a sklo, díky zavěšenému stropu a pásovému prosklení nabízí stanice nerušený výhled na oblast přístavu, při dobré viditelnosti je možné přes průliv Øresund vidět až do Švédska.

Stanice Orientkaj není zamýšlena jako individuální návrh, ale má sloužit jako prototyp a vzor pro budoucí stanice linky M4, přičemž u dalších stanic se uvažuje s využitím dřeva pro stavbu boxu, čímž dojde ke snížení uhlíkové stopy.

Stanice je díky své zdařilé a jednoduché formě poctou dánské architektuře a je symbolem nové čtvrti. Metro ale ukazuje také unikátní model, jakým Kodaň využívá zisky z výstavby pro rozvoj infrastruktury. Model vznikl v devadesátých letech, kdy město potřebovalo investovat do výstavby dopravní infrastruktury a postavit podzemní dráhu, ale kvůli ekonomické stagnaci nezvládalo projekt financovat.

Město a stát ovšem disponovali bohatstvím v podobě vlastnictví volných ploch v rámci Kodaně, a tak vznikl nápad, jak skrze peníze získané prodejem pozemků stavbu metra spolufinancovat. To funguje v praxi tak, že město a stát vloží pozemky do vlastní společnosti By & Havn, která rozvojové plochy připravuje pro výstavbu a později rozdělí na jednotlivé bloky a parcely, ty si pak kupují soukromí developeři a na pozemcích staví.

Část tržeb z prodeje pozemků využívá By & Havn na další rozvoj a část odvádí zpátky městu na rozvoj infrastruktury, jde tedy o obdobu kontribuce developerů, jak známe v Česku. Tento model byl poprvé úspěšně vyzkoušen u čtvrti Ørestad, která je známá například budovou „8 house“ od studia BIG. Při výstavbě dalších čtvrtí se proto tento model opakoval, novější čtvrti jsou navíc urbanisticky zdařilejší než Ørestad, což dokazuje výstavba čtvrti Sydhavnen nebo nejnovější Nordhavn.

Městské souostroví

Nová kodaňská čtvrť Nordhavn vzniká podle masterplanu z pera architektů ze studia Cobe, spoluautorů stanic metra. Cobe navrhli celkovou koncepci pro přestavbu industriální zóny Nordhavn, kterou pojali jako tzv. urbánní souostroví, tedy soubor urbanistických ostrovů s různými charaktery, které jsou propojeny v jeden celek.

Tyto jednotlivé ostrovy jsou pak předmětem dalších urbanistických soutěží, takže každá část Nordhavn bude mít jiný charakter. První etapa, urbánní ostrov, který se staví, je právě podle návrhu Cobe, další etapa, Levantkaj, vznikne podle návrhu od uskupení Entasis.

Čtvrť je zdařilým příkladem soudobého urbanismu orientovaného na lidské měřítko a pracuje s tradiční typologií veřejných prostranství, jako je ulice, náměstí, dvůr nebo nábřeží, díky tomu se mohou obyvatelé ve čtvrti jednoduše orientovat a s místem se identifikovat.

Zajímavostí návrhu je využití barev pro jednotlivé části, první část kolem stanice Nordhavn využívá červenou barvu, zde se také nachází známý červený parkovací dům od studia JaJa Arcitects, Orientkaj využívá převážně bílou barvu, proto i stanice metra je v kombinaci betonové šedé a bílých materiálů.

Kodaňská zkušenost ukazuje, jak pomocí inovativního ekonomického modelu, otevřených architektonických soutěží a developmentu s převažujícím vlivem města je možné budovat příjemné městské čtvrti s kvalitní architekturou a dostupnou městskou hromadnou dopravou.

Dánský model se ovšem neobejde bez negativ, kritici systému vyčítají tlak na maximální zisk z výstavby, což vede k vysokým cenám za bydlení, navíc u nové výstavby pouze 25 % bytů jsou sociální a zbylých 75 % je na komerčním trhu. Z české perspektivy se ovšem i čtvrtina bytů v režimu sociálního bydlení jeví jako velmi nadprůměrná, a proto je dánský model dobrým příkladem, který stojí (nejen) za sledování.

Text: Matěj Čunát

Článek vyšel v časopisu ASB 4/2024.