Dům v cihlové zahradě jako symbióza starého a nového

Tradiční rodinné domy na jihomoravském venkově měly neměnné členění. Směrem k ulici bydleli rodiče s dětmi, v zadní části vnořené do dvora byl příbytek prarodičů a v návaznosti na obytné zóny byla situována hospodářská stavení. Rekonstrukce jednoho tradičního domu přinesla nové řešení – oddělení starého domu od nové stavby. Ta respektuje původní architektonický styl, současně ale poskytuje moderní komfort bydlení bez kompromisů.

Autorem tohoto projektu je architekt Jan Proksa. Při návrhu stavby vycházel nejen z venkovské tradiční architektury, ale i ze znalosti stylu života dříve a dnes. Vzhled, zástavbu a urbanistickou strukturu na venkově určoval v minulosti charakter obživy obyvatelstva, v největší míře to bylo zemědělství.

Tradiční venkovské stavby proto měly jasně dané dispozice, které určovaly efektivní a zároveň praktické i ekonomické využívání stavby. Domy byly řadové a stavěné ve tvaru písmene L – tímto uspořádáním získaly svůj dvůr, který nebyl pouhým organizačním a pracovním prostorem, ale poskytoval obyvatelům i soukromí.

Symbióza starého a nového

Nejhonosnější a nejkvalitnější byla vždy přední část domu, obrácená k veřejnému prostranství – do ulice či na náves. Fasáda zde byla čistě omítnuta a barevně natřena, směrem k zadnímu traktu stavby tato úhlednost a pečlivost z ekonomických důvodů ustupovala, omítka byla příliš nákladná.

„Zadní hospodářské budovy zůstávaly bez omítky,“ doplňuje Jan Proksa. „a takto vlastně bezděčně vznikala cihlová „architektura“ ve dvorech stavení, příjemná a dlouhodobá. Rozhodl jsem se proto tuto tradici respektovat a použít cihly pro novou budovu ve dvoře. Novostavba je dlouhá a úzká a slouží i jako přirozený plot k sousedům. Urbanistické řešení je tedy velmi podobné tomu původnímu, s jediným rozdílem: nový dům je oddělen od starého. Tím je docíleno čistého členění starého a nového.“

Jak bylo dříve obvyklé, měl i tento původní dům půdorys ve tvaru písmene L. Přední, „frontová“ část domu byla ponechána a zrekonstruována, zadní, dříve hospodářská součást, byla zbourána a nahrazena samostatně stojící novostavbou ve dvoře.

Starý i nový dům jsou ve vzájemném kontrastu, dům a dvůr jsou však pojaty jako jeden celek. Obdélníkový půdorys novostavby je řešen jednoduše a funkčně. Dominuje jí místnost s kuchyní a velkým stolem, jež se velkorysým prosklením otevírá do zahrady. Ve vedlejší místnosti je ložnice s úzkou koupelnou. Cílem návrhu byl malý dům, který respektuje své okolí, je pohodlný a příjemný na žití – a to se také podařilo.

„Novostavba malého domu se nachází na místě, kde žili mí prarodiče a kde se narodila má matka,“ doplňuje Jan Proksa. „Použitím ploché střechy byl minimalizován konečný objem stavby, což působí na nevelikém prostoru elegantně. Cihlová fasáda domu evokuje další zídku, která pak definuje tvar dvora a zrcadlí se v dlažbě.“

Cihlové vertikální i horizontální plochy ve dvoře připomínají svou úpravností zahradu japonského stylu, ovocné stromy zlehka spojují dvůr se sadem a současně vtiskují prostoru meditativní charakter.

Stavba získala ocenění Finalista České ceny za architekturu 2017.