Eccentric Gravity: protnutí neviditelných sil umění ve veřejném prostoru

Výdech tunelu Blanka nedaleko pražské Stromovky proměnili výtvarník Federico Díaz se svým týmem v umělecké dílo opláštěné deskami s plastickými heraldickými motivy. Reliéf vytvořili unikátní technikou robotické fabrikace.

Betonový požární výdech tunelu Blanka, který původně necitlivě zasáhl do prostoru pražské Letné, pokrylo 176 umělecky opracovaných dílů o rozměrech 130 × 235 centimetrů, z nichž každý je unikátní. Reliéf byl následně kolorován.

„Projekt Heraldic byl pro náš tým výzva. S roboty pracuji od roku 2008, ale pro reliéf na výdechu jsme vyvinuli novou techniku, která umožnila dílo tak velkého rozsahu,“ komentoval své dílo Federico Díaz.

Projekt vznikl na základě iniciativy občanského sdružení na pražské Letné. Jako součást realizace, kterou financovalo hlavní město Praha, proběhla i úprava blízkého okolí. 

Výtvarné zpracování výdechu navazuje na Díazovu sérii Eccentric Gravity, kterou umělec představil v rámci výstavy v Letohrádku královny Anny. Eccentric Gravity vychází z pozorování sil, které ovládají náš svět, avšak nejsou vidět. Jedná se zejména o gravitaci, která ovlivňuje vše okolo nás – to, jak vypadá lidské tělo i jaký tvar mají naše stavby.

Tvarově se gravitace projevuje jako takzvaná řetězovka, křivka, kterou tvoří zavěšené vlákno. V minulosti byla řetězovka využívána architekty. V dílech Federica Díaze robot replikuje řetězovku, kterou člověk není schopen v takové měřítku udělat rukou.

Geometrie propsaná v bodech

Komplexní heraldická geometrie reliéfu je tvořena soustavou bodů na válcové ploše. Tyto základní body s čárovým propojením určují kompozici díla, jemnost struktury, gradaci apod. Pomocí algoritmů simulujících gravitaci jsou z těchto čar vytvořeny prohnuté křivky – řetězovky. Povrch výdechu je v 3D softwaru rozdělen mřížkou na soustavu jednotlivých panelů, dělících vizuální vzor na segmenty.

Každá křivka na panelu je poté zanalyzována a je přetvořena v soustavu modelovacích pohybů, jejichž charakter se mění na základě délky křivky a jejího průběhu. Komplexní křivky pohybu, jeho rychlost, proměnlivá hloubka a natáčení umožnily propsat do strojového pohybu estetický záměr umělce.

Uměleckou tvorbu Čechoargentince Federica Díaze charakterizuje dlouhodobě propojování umění s technologiemi. Experimentovat začal již během studií na pražské Akademii výtvarného umění v 90. letech. Svá díla vystavoval po celém světě, mimo jiné v Londýně, Tokiu, Benátkách či Massachussets.