EXPO 2015 V MILÁNĚ: dočasný pavilon pro trvalé využití

26. září 2014

Partneři sekce:

Národní pavilony na výstavách Expo bývají po jejich skončení rozebrány a nenávratně mizí a jen vzácně se dočkají osudu jako dnešní letenská restaurace z bruselského Expa z roku 1958. Naopak český pavilon, který bude postaven pro Expo v Miláně příští rok, má před sebou různé možnosti využití. Po počátečních problémech s nevalnou účastí v soutěži na realizátora českého pavilonu z důvodu nízkého zájmu českých subjektů o vlastnictví budovy, kterou si stát chtěl na EXPO 2015 jen pronajmout, bylo jasné, že budova bude demontovatelná. Zrušení prvního a vypsání druhého výběrového řízení totiž znamenalo, že soukromí spoluinvestoři se budou podílet jen na stavbě vnitřní části expozice, konstrukci budovy bude platit stát. „Na rozpočtu se tím nic nezměnilo – můžeme do stavby pavilonu investovat až 70 milionů korun, ale počítal jsem s tím, že je utratíme formou nájmu za pavilon dražší a výstavnější, který bude spoluinvestor po EXPO využívat trvale,“ vysvětloval vloni generální komisař Jiří F. Potužník. „Nyní je zřejmé, že vznikne demontovatelná budova, která s ukončením výstavy zmizí.“

Školka a bazén pro náplavku

Stavba ovšem nezmizí. Když byl na konci loňského roku vybírán vítězný návrh, odbornou porotu, kterou tvořili architekti Eva Jiřičná, Miroslav Řepa, Zdeněk Lukeš, Michael Klang, Vladimír Soukenka a David Vávra, nejvíce oslovil projekt architektonického studia Chybik+Kristof Associated Architects a vizovické firmy Koma Modular Construction. Ten sice počítá se stavbou demontovatelnou, ale opět snadno sestavitelnou pro další využití. „Důležitou součástí návrhu je život pavilonu po skončení světové výstavy. Vynaložené investice se nesmějí stát po půlroce užívání odpadem,“ vysvětlují architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof. „Urbánní bazén se může stát plovoucím pontonem u pražských náplavek a pomoci tak rozvíjet koncepci jejich oživovaní. Modulární část se může jednoduchým zásahem přeměnit na mateřskou školu,“ dodávají mladí autoři projektu.

Trumfy v rukou architektů

Koncepci celkového řešení nadcházející světové výstavy navrhli švýcarští architekti Herzog & De Meuron. Ta se na výstavu dívá jako na celek. „Striktně a zcela záměrně omezují výrazové exploze jednotlivých zemí a jejich národních pavilonů. Vnímáme toto doporučení jedněch z nejvýraznějších architektů současnosti jako hodnotu, kterou se v maximální míře snažíme respektovat,“ popisují architekti výchozí body svého návrhu. „Komorní a kompaktní formou se snažíme vyhnout tvarovým a tendenčním trapnostem upadajících v zapomnění. Vsázíme na karty, jako jsou uživatelská vstřícnost, prostorová jednoduchost schopná sdělit návštěvníkům maximum informací, modulárnost konstrukčního řešení, vztah k milánskému klimatu. Tyto parametry mohou být pravými trumfy v době, kdy se celý svět zabývá svou vlastní udržitelností.“Pavilon má být domem i zážitkem, tvrdí architekti. Jejich návrh proto vychází z jednoduchého tvarosloví. O zážitek se postará v horkém milánském létě bazén, který bude tvořit nedílnou součást pavilonu. „Bazén je místem, kde jsme schopni nevtíravou formou koupajícím prezentovat rozličné informace. Jednoduše, když se už rozhodnete do bazénu jít, zůstanete v něm nějaký čas a vystavující tak má možnost podprahově prezentovat expozici,“ vysvětlují svůj záměr architekti a tento nápad promysleli i dále: „Při vstupu do pavilonu má návštěvník možnost zdarma získat propagační materiál formou plavek a osušky, které budou potištěny informacemi o expozici i Česku. Nahrazujeme takto papírové tiskoviny. Pro design plavek plánujeme vyhlásit návrhářskou soutěž, využít tedy potenciálu mladých českých módních návrhářů, kteří jsou často na světové úrovni.“ Pavilon tak bude žít i po konci výstavy, třeba i na brazilské Copacabaně.

Pavilon pro EXPO 2015
Autor: Chybik+Kristof Associated Architects
Dodavatel stavby: Koma Modular Construction
Celkové náklady: 69,95 mil. Kč (na stavbu, údržbu a demontáž budovy bez vnitřní expozice a provozu)

Text: KATEŘINA KOTALOVÁ
Foto: Chybik+Kristof Associated Architects

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.